V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 63 - Uhasit požár

„Omlouvám se," hlesl. „Nechtěl jsem utéct!"

„Prosím?" pozvedl Severus obočí.

„Nechal jsem Selenu samotnou," zakňoural plačtivě.

„Kdy? Obávám se, že netuším, o čem mluvíš."

„Když začalo hořet," zamumlal a sklopil pohled k zemi. „Utekl jsem do ložnice a pak k tobě, a Selenu jsem tam nechal! Jenomže jsem si vzpomněl na Cokeworth, což mě neomlouvá, protože kdyby tam nebyli Nott a Zabini, Selena by... Tak počkat," zarazil se. „Ty jsi nějaký klidný, na to, že tu hoří, a neměli jsme se náhodou už dávno začít dusit?"

„Tobě na tom ohni nepřijde nic divného?"

Draco se na něj nedůvěřivě zamračil, ale přece jenom opatrně nakoukl do společenské místnosti. Trvalo jen pár vteřin, než se na něj otočil znovu: „To je dračí oheň, že?"

Severus drobně přikývl.

„Takže to může uhasit jenom Selena."

„Jsem o tom přesvědčen."

„Tak to jsou Zmijozelové v háji. Selenu sem teď nedostaneš."

„Nemám to v plánu. A teď mě poslouchej." Viděl, jak Draco nasucho polkl, musel čekat, že mu to vytmaví. To však neměl v plánu: „V létě jsi odešel, protože jsi neunesl to, co se stalo Seleně, nechal jsi ji o samotě a vrátil se až druhý den odpoledne. Teď jsi odešel kvůli traumatické události, kterou jste si prošli oba, a tudíž měla na vás oba dopad. Selena nezůstala sama, měl se o ni kdo postarat, a navíc jsi šel pro pomoc. Mimochodem, koho napadlo zavolat skřítky, aby přesunuli Zmijozely do Velké síně?"

„No... mě," kuňkl primus. Severus na něj upřel významný pohled. Draco ne něj pár vteřin nechápavě civěl, než mu konečně svitlo a ve tváři se mu objevila úleva. I přesto položil nejistý dotaz: „Sel to pochopí taky, že jo?"

„I o tomhle jsem přesvědčen," přikývl a vykročil směrem k ložnicím.

„Díky, Merline," ozvalo se za jeho zády úlevné zamumlání. Severus si nepatrně oddechl. Jedna katastrofa byla zažehnána, a teď mu Draco mohl pomoci zažehnat ty další. První na pořadu byly Seleniny krokodýlí slzy.

Jeho malé dráčátko se stále choulilo v křesle, ale už pouze drobně popotahovalo. V rukou žmoulala polštář, a navíc vypadala, že Theodora, který na ni tiše mluvil, poslouchá. Považoval to za menší zázrak. I to, že ve chvíli, kdy se jeho kmotřenec přeměnil ve fretku, si chundelaté zvířátko přilevitovala do náruče a pevně ho sevřela.

„Měli bychom se přesunout do Velké síně," pronesl ke všem svým svěřencům.

„Takže se vám to nepovedlo vyřešit," konstatoval s povzdechem Blaise.

„Ne. A teď sežeňte nějakého skřítka, abychom se mohli připojit..."

Vtom se ozvalo lupnutí.

„Winky čekala, až ji zavolají!"

Díky ochotné skřítce byli všichni ve Velké síni během chvilinky. K Severusově nekonečné úlevě se Nikolajovi za pomoci zmijozelských prefektů povedlo hady ukáznit, tudíž si z pomyslného seznamu potenciálních katastrof mohl jednu smazat. Avšak než se k němu a netopýřatům Nikolaj prodral, popadl Severuse za paži někdo jiný.

„Řekni mi, že už je vše v pořádku," vydechla prosebně Minerva.

Severusovi chvíli zabralo, než si uvědomil, co od něj chce. Ta její síťka, co v noci nosila na hlavě, ho na okamžik vyvedla z míry.