V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 59 - Ti nejbližší I.

Dlouho seděli mlčky. Nervózní Nikolaj se ošíval po jeho pravici, zatímco Selena hleděla někam do neznáma a pomalu upíjela kakao. Severus si hodnou chvíli pohrával s nápadem stáhnout svoji nitrobranu a zjistit, nad čím dumá, ale nakonec ho zavrhl. I za normálních okolností to byl velký zásah do soukromí a v tu chvíli považoval za zázrak, že se Selena zvládla vyhrabat z nejhoršího za pouhé dva dny. Nechtěl si ani představovat, jak rychle by ji něco takového poslalo zpátky na dno.

Z myšlenek jej vytrhlo zašustění přikrývky. Selena odložila prázdný hrníček na noční stolek a k Severusovu překvapení se vyhrabala z postele. Nechápavě sledoval, jak, stále zabalená v přikrývce, udělala dva krůčky a vecpala se mezi něj a Nikolaje. Jakmile se usídlila ke své spokojenosti, dlouze, úlevně vydechla.

„Je to divné," pronesla najednou. „Na jednu stranu mám pocit, že pokud se mě někdo dotkne, skočím z tamtoho okna," namířila prstem na nejbližší okno, „ale na stranu druhou nutně potřebuju, aby mě někdo objal. Jsem divná."

„Nejsi divná, dráčátko. Z mého pohledu jsou takové pocity pochopitelné."

„A já doufala, že budeme divní spolu," zazubila se na něj. Vzápětí se otočila na Nikolaje: „Všichni tři?"

V Nikolajově tváři se ve velmi krátké chvíli vystřídalo hned několik emocí. Severus jich zvládl identifikovat sotva polovinu: Překvapení, úlevu a provinilost, na níž se jeho výraz ustálil.

„Omlouvám se, Sellie," vydechl Nikolaj. „Vůbec nechápu co to do mě vjelo. Zjistil jsem to náhodou jen pár dní před tím útokem, a když jsem ho viděl... Prostě jsem to nezvládl. Je mi to moc, opravdu moc líto."

V tom okamžiku se Severus napjal. Selena zůstala na zoufalého Nikolaje mlčky hledět a on v duchu úpěnlivě prosil Salazara, aby mu Selena odpustila. To, že seděla mezi nimi, naprosto klidná, mu dávalo naději. Byl sobec, nehorázný sobec, ale nechtěl o Nikolaje přijít. Jenomže Selena byla přednější.

Měl pocit, že ta hrozná chvíle nikdy neskončí. Že bude až do konce věků se zatajeným dechem čekat, co dráčátko poví. Nervozitou málem nedýchal, když si tiše povzdechla a zavrtěla se.

„Přiznám se, že nejsem zrovna nadšená z toho, že to všichni vědí," pronesla tiše. „Bojím se toho, že si na mě budou ukazovat. Že budu jiná, divná, a budou se ke mně chovat jako k nějakému podivnému úkazu. Už zase... Mám chuť se zahrabat do postele a už z ní nevylézt, zůstat tam schovaná přede všemi, kteří by mě mohli chtít objímat a utěšovat. Nechce se mi čelit tomu, že to ví teta Irene. A bojím se, že budu zase tam, kde na podzim, i když je mi teď docela dobře. Co když budu zase hysterčit z toho, že se o mě na chodbě někdo otře? No, v každém případě by mě nikdy nikdo a za žádných okolností nepřesvědčil, žes to udělal schválně, abys mi ublížil. Ale i tak si budeš muset odpykat trest."

„Jistě," vydechl Nikolaj. „Cokoli, Sellie, mně je to..."

Vysoký lektvarista překvapeně umlkl, když se Selena z ničeho nic zavrtěla a nacpala mu nohy pod stehna. Severus jí ani nemusel vidět do obličeje, aby věděl, že se zeširoka zubila, když prohlásila: „Nevím, kde mám ponožky, a je mi zima na nohy."

Severusovi zacukaly koutky, když uviděl Nikolajův vyjevený výraz. Zároveň měl pocit, že se štěstím snad rozpustí. Selena na tom byla tisíckrát lépe, než se vůbec odvážil doufat, Nikolajovi kufry zjevně balit nemusel a celý jeho trest měl očividně spočívat v tom, že bude jeho dráčátko rozmazlovat.

V tu chvíli neodolal. Pomalu zvedl ruku, avšak než sáhl na pramínek neposlušných vlasů, který jí vypadl z copu, vrhl na ni tázavý pohled. Selena, která si mohla vykroutit krk, aby na něj viděla, se zeširoka zazubila. Jemně jí neposlušný pramínek vlasů zahákl za ucho. Byl to něco tak obyčejného, čemu by většina lidí snad ani nevěnovala pozornost, a přitom pro něj to byl projev veškeré lásky, kterou ke svému malému, modrookému štěstí cítil.