V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 53 - Čiré štěstí I.

S postupem času se ředitelna začala plnit. Severus tedy s povděkem zaplul k oknu, kde ve společnosti Poppy a Minervy pomalu upíjel svařeného vína a pozoroval okolní dění. Pohledem přejížděl převážně mezi Nikolajem, který si povídal s Fleur, a podezřele hodnými netopýřaty. Čekal, že se opět připojí k zrzavým katastrofám, ale ty si něco potutelně špitaly s nezvykle zrzavou a pihovatou Tonksovou. Zato čtveřice mladých hadů byla usazená na schodech vedoucích do malého obývacího pokoje, který pro sebe zabral klan Blacků. Selena s pohledem upřeným na své ruce něco potichu vyprávěla, a všichni tři chlapci ji napjatě poslouchali.

Z dumání nad tím, co mohou mít za lubem, když jsou tak podezřele ukáznění, jej vytrhl Nikolaj.

„Ty snad nemáš co pít," nakoukl do hrníčku, v němž byl zbytek svařeného vína. „Mám ti zajít pro druhý?"

„Zatím ne, ale děkuji."

„Ale pánové," ozvala se najednou šibalsky Poppy, „přece nebudete takoví psí čumáci."

„No, technicky vzato..." zkusil se ozvat Nikolaj, ale Poppy se nedala.

„Aspoň malou pusinku!" nahnula hlavu na stranu. „Vám to spolu tolik sluší!"

Vysoký lektvarista na ni šibalsky mrknul: „Pusinky si nechávám do soukromí, je jich pak mnohem víc."

Minerva s Poppy se začaly chichotat jako nějaké školačky.

„Tak my vám necháme prostor," pronesla uculující se Minerva. „Ale ne, že se někde zapomenete, pánové. Ať jste do půlnoci zpátky!"

„Jistě, paní profesorko," ucedil se sarkastickým úšklebkem Severus. Obě postarší dámy se znovu zachichotaly a, zavěšené do sebe, vyrazily ke stolíku s občerstvením.

„Kolik toho vypily?" zeptal se polohlasně Nikolaj.

„Nemám nejmenší ponětí."

„Jsou roztomilé. A co si budem, zaslouží si trochu si odpočinout."

„Proto také nic neříkám."

Nikolaj se pobaveně zakřenil: „Ty jsi šlechetnost sama, Severusi."

„Ne, jen nechci skončit jako dekorace na stěně."

„Ale byla by z tebe krásná dekorace. Taková... Halloweenská."

„Ty si s tím Drákulou nedáš pokoj, že?"

„Ne, a může za to Sellie. A když už jsme u Sellie, všiml sis, že se zatím nekonal žádný výbuch?"

„Samozřejmě, že jsem si všiml. Také mě to patřičně znervózňuje."

„Přijde mi vtipné, že automaticky předpokládáme, že když jsou hodní, je to jenom klid před atomovkou."

„Zkušenosti," pokrčil Severus rameny. „A výbuch se zjevně přibližuje."

Nikolaj se nechápavě zamračil a následoval Severusův pohled: „Kruci, oni zmizeli!"

„Najdou se. Očekávej výbuch," povzdechl si.

Procházející George se prudce zastavil: „Tady bude nějaký výbuch? Kdo co plánuje? Potřebuju to vědět! Musím být u toho!"

„Zmiz, Vincente," zavrčel Severus.

Zrzek se nechápavě zamračil: „Co? Jakej Vincente? A čemu se řehníte?"

„Ale ničemu," odvětil Nikolaj, pracně zadržující smích. „Zeptej se profesorky McGonagallové, ona ti to ráda vysvětlí."

George je sjel nedůvěřivým pohledem: „No dobře."