𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚅𝙸𝙸𝙸.

„Omlouvám se," zopakoval. „Já...tohle jsem nechtěl. Jen...byl jsem naštvaný, že jsi mluvil s Kyoshim. A pak jsi mi odsekl něco o počasí a mně... prostě mi povolily nervy a já se neovládl. Omlouvám se," řekl. Nevěřícně jsem na něj zíral.

„Takže...ty se omlouváš," řekl jsem a on přikývl. Potřeboval jsem si to srovnat v hlavě.

„Já...no... dobře," dostal jsem ze sebe. Netušil jsem co říct. Všiml si toho a promluvil dřív, než jsem to stihl já.

„Už půjdu. Pošlu Ziku ať ti na ten krk donese nějaký led," řekl a rozešel se ke dveřím. U nich se ještě otočil a zadíval se na můj krk. Pak zatřásl hlavou a vyšel ze dveří. Zahlédl jsem Zičin vyděšený obličej. Atsuhi na ní začal mluvit a dveře se pomalu zavřely.

Znovu jsem se na sebe podíval do zrcadla a všiml si, že už nepůsobím tak vyděšeně, jako před pár minutami. Šrámy tam nicméně pořád byly a připomínaly mi, kdo je můj snoubenec.

______________________________________

Zika mi donesla led a běhala mi pro všechno, co jsem potřeboval. Podle jejího "odborného" posouzení jsem nesměl ani vstát z postele.

Alespoň jedno pozitivum má hádka s Atsuhim přinesla. Zika se ke mně přestala chovat chladně a nepřátelsky a zase se začala chovat jako starostlivá kvočna. I když...jedno pozitivum oproti dvaceti negativním věcem? No...budu si dál namlouvat, že to za to stálo.

"Yasuo?" ozvala se Zika a já se na ní otočil. Stála vedle mé postele a starostlivě si mě prohlížela. "Co se děje?" zeptal jsem se a opřel jsem se o pelest postele. Zika mě chvíli nejistě pozorovala, než se ke mně vrhla a prudce mě objala kolem krku.

"Nedávej mu záminky aby ti takhle ubližoval," zamumlala a objala mě pevněji. Nakrčil jsem obočí.

"Když jeho hned všechno naštve," povzdechl jsem si. "Pokusil jsem se zachránit krk jeho švagrovi a vypadalo to, že mě zabije. A teď...tohle," zamumlal jsem. Zika se ode mě trochu odtáhla a zamračila se.

"Yasuo, ale ty musíš pochopit, že on je prostě takový. On tě nenechá na pokoji, dokud se mu nepodřídíš!" vykřikla a prudce rozhodila rukama. Na to jsem se zamračil.

"Nebudu se mu podřizovat!" protestoval jsem hlasitě.

"Budeš muset!" odporovala Zika. Založil jsem si ruce na hrudi a zadíval se na ní kamenným pohledem.

"Nebudu se mu podřizovat. Bude si na mě muset zvyknout," vycedil jsem mezi sevřenými zuby. Zika se na mě zamračila ještě víc.

"On si zvykat nebude. To tě dřív zabije," zavrčela ona. Pokrčil jsem rameny.

"Matka mě nenávidí, sestru pravděpodobně už nikdy neuvidím, jediná má kamarádka jsi ty a byl jsem vlastní matkou prodaný úplně cizímu alfovi. Smrt se mi zdá jako poměrně přijatelné řešení," odsekl jsem a Zika vyvalila oči.

"Tos neřekl," zamumlala. "Řekl," odvětil jsem. "Jestli řekl, tak jsi to nemyslel vážně," oponovala mi. Sevřel jsem čelist, ale zůstal zticha.

"Tvá matka tě nenávidí teď, očividně máš někde ve světě otce, který by byl ochotný se s tebou setkat, tvoje sestra se tě určitě nikdy nevzdá a mě prostě opouštět nebudeš. Takže na ty hnusný slova, co jsi před chvílí řekl okamžitě zapomeň, nebo je z tebe vlastnoručně vymlátím," zavrčela a já na ni chvíli zůstal zírat, než mi plně došel význam jejích slov.

"Myslíš si, že mě matka někdy přestane nenávidět?" bylo první, na co jsem se zeptal. Zika naklonila hlavu na stranu. "Je to docela pravděpodobné," odvětila nakonec. "Už jsi zapomněl na ta slova?" zeptala se po chvíli, co jsme oba dva mlčeli. Pomalu jsem přikývl. Zika přikývla také. "Dobře," bylo poslední co mi řekla, než se přesunula na křeslo a zavřela oči. Během chvíle už klidně oddechovala.

To já rozhodně ne. Ještě alespoň hodinu se mi honily hlavou myšlenky a slova, co mi řekla Zika. O mém otci, matce, sestře i o ní. Možná měla pravdu se vším. Možná mě můj otec hledá. Možná mě má matka přestane nenávidět. A možná se mě Sayuri nikdy nevzdá. Anebo taky pravdu neměla.

❤Nazdárek mí drazí!

Stihla jsem to do neděle, jak jsem slíbila jednomu člověku v komentářích. Snad se vám kapitola líbí a budete se těšit na další. (Ne, netuším ani přibližně, kdy by mohla vyjít.)

Jinak, takhle před pololetím mají všichni věcí až nad hlavu, takže vám přeju hodně štěstí a pevné nervy, abyste náhodou nezabili nějakého svého učitele.

(さよなら) sayonara.❤