V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 46 - Naděje pro Teddyho

„Přeměň se!"

„Cože?"

„Přeměň se," zopakovala netrpělivě Selena. Draco po ní vrhl nedůvěřivým pohledem, ale přece jenom se změnil v běloučkou fretku. Selena se zeširoka usmála, zvedla si ho do náruče a zamířila k posteli.

„Můžu se zeptat, co se to teď děje?" zeptal se, sotva si všiml, že stáhla jindy nepropustně zvednutou nitrobranu.

„Jdeme spát," odvětila nevzrušeně Selena a významně dodala: „Spolu."

V tu chvíli by přísahala, že běloučká načechraná fretka vykulila očička.

„Opravdu?" pípl.

„Říkala jsem ti, že je to geniální nápad," zazubila se a opatrně jej položila na postel, aby se mohla schoulit na boku a zachumlat se do přikrývky. „Ještě pořád se necítím moc dobře při představě, že bys se mnou spal v jedné posteli, ale takhle jsem s tím naprosto v pohodě. A navíc," šibalsky mrkla, „nemám tady medvídka."

Draco vydal jakési prapodivné kníknutí a nadšeně přeběhl po posteli, aby se jí hlavičkou otřel o tvář: „Ty jsi geniální."

„A ty ňuňatý a načechraný," uculila se a jemně si běloučkou fretku přitáhla k tělu. Zabořila obličej do hebkého kožíšku a zašeptala: „Dobrou noc, Draco."

„Dobrou noc, princezno," zavrtěl se, aby se mohl přitulit ještě blíž.

...

Přestože byla pozdní noční hodina, bradavický Mistr lektvarů stále nehnutě zíral do stropu nad postelí, jež byl osvětlen oranžovým světlem londýnských pouličních lamp. Po jeho pravici pokojně oddychoval Nikolaj. Ve svém oblíbeném pyžamu, nejvytahanějším triku s hrůzostrašným potiskem nějaké mudlovské kapely, které jeho skříň obsahovala, spal rozvalený málem až přes Severuse.

Stále ještě se vedle něj necítil úplně komfortně. Celý svůj život spával sám, a nyní mu činilo problém si zvyknout. Byl však pevně odhodlán to změnit, přinejmenším protože doufal, že by se to mohlo stát naprosto běžným. Zatím však instinktivně sahal pro hůlku při každém Nikolajově hlasitějším nádechu.

V tu chvíli byl však vzhůru z jiných důvodů. Události posledních dní mu jednoduše nedovolovaly úplně vypnout a poddat se slastnému spánku. Bylo toho jednoduše příliš, o čem potřeboval přemýšlet. Nakonec tedy rezignoval. Opatrně, aby svého partnera neprobudil, se zvedl z postele a tiše zamířil ke dveřím. Ke svému překvapení však zjistil, že není jediný, kdo se tu noc rozhodl vyplížit se z postele.

Selena stála u kuchyňské linky, objímala samu sebe a zírala z okna někam do neurčita. Jeho příchodu si vůbec nevšimla, dokud se tiše neozval: „Je všechno v pořádku?"

Překvapeně otočila hlavu. Okamžitě věděl, že v pořádku není vůbec nic. I v mdlém světle viděl, jak se jí lesknou oči, znal ten nepatrně vystrčený, třesoucí se ret.

„Co se stalo?" zašeptal ustaraně, když se zastavil vedle ní.

„Rosie," špitla.

Severus si tiše povzdechl. Vždyť věděl, že to jednou přijde. Jenomže tohle mu jednoduše nešlo, nevěděl, co říct. Krucinál, potřeboval Poppy! V duchu si přikazoval, že nesmí začít panikařit. Ne, když bylo dráče nešťastné a potřebovalo ho... jenomže Selena mu úspěšně rozhodila nitrobranu.

Najednou udělala krůček směrem k němu a než se nadál, visela mu na krku. Překvapeně strnul, v první chvíli myslel, že se mu to pouze zdá. Jenomže tiše vzlykající dráčátko, které ho objímalo, bylo skutečné, žádný výplod jeho fantazie. Váhal jen pár vteřin, než se odhodlal obejmout ji kolem zad, tak opatrně, aby nezavadil o sotva zhojené rány. Neucukla, jak předpokládal. Poslední zbytky jeho sebeovládání, které ho nutily odpírat si její objetí, v tu chvíli padly. Lehounce ji roztřesenou rukou pohladil po tmavých vlasech, najednou sám neměl daleko k slzám. Dráčátko, jeho malé dráčátko!