V lásce a válce III - Smrtonoš

Díl 12 - Kocovina s prozřením

„Ne," odsekl Draco a vykročil ke sklepení.

Vlkodlak sice hlasitě protestoval proti použití krbu ve Snapeově sklepním bytě, ale Draco na něj nebral ohled. Za chvíli už byli v Cokeworthu, kde se Draco konečně převlékl z kmotrova oblečení. Poté, co se zmínil, že plánuje najít nějaký mudlovský bar, měla totiž cikánka Zabini poměrně trefnou poznámku, že v tom, co mají na sobě, by byli zhruba stejně nenápadní jako Hagrid. Jakmile byl Draco alespoň relativně spokojen se svým vzhledem, přemístili se k Zabiniovým, aby na sebe i snědý had hodil něco méně nápadného, a poté se konečně přemístili do Londýna.

Vyhovující mudlovský bar našli poměrně záhy. Dracovi totiž vyhovoval první podnik, na který narazili. Naštěstí to vypadalo na docela slušné místo, což byla pro Blaise nekonečná úleva. Dle toho, jakým způsobem se prefekt sháněl po čemkoli k pití, měl pocit, že stejně dobře mohli skončit v nějaké umaštěné putyce. Což Blaise, vzhledem k tomu, že se jednalo o Draca Malfoye, nejčistokrevnější aristokratickou fretku vůbec, opravdu děsilo.

Od té chvíle už Blaiseovy obavy pouze rostly. Jasně, přece je všechny vzalo, když jim lékouzelnice řekla, o co šlo, ale Malfoy vypadal, že už nikdy nemá v plánu vystřízlivět. Klopil do sebe všechno, co mu přišlo pod ruku, a vždy do dna. Čokoládový vlkodlak se tedy rozhodl zůstat raději střízlivý, aby Malfoy neprovedl nějakou pitomost.

Přibližně ve dvě hodiny ráno si byl Blaise naprosto jistý, že prefekt už nějakou pitomost provedl. Nebylo nijak složité pochopit to z Malfoyova blekotání o strašné, hrozné, neodpustitelné věci. Navíc začínal být lehce agresivní – mezi svými ‚co jsem to provedl' záchvaty zuřivě odháněl kohokoli, kdo se přiblížil k jejich stolu. Pravda, měl k tomu hned tři blonďaté slečny s výrazným charakterem, ale i tak přišlo jeho chování Blaiseovi podivně přehnané.

Svítalo, když se Blaise definitivně rozhodl, že stačilo. Udivovalo ho, že se Malfoy ještě drží na nohou, a v duchu už přemýšlel, jak se ksakru řeší otrava alkoholem. Do Bradavic se s ním neodvažoval vrátit dřív, než vystřízliví. Z jeho zmateného blekotání si však vyvodil, že provedl něco Seleně, a hodlal zjistit co.

Takže dřív, než se k pod obraz zpitému blonďákovi stihla přitočit další slečna, popadl ho za paži a nekompromisně vlekl k baru. Poté, co Malfoy servírce zaplatil přímo astronomickou částku za alkohol, ze které Blaise málem trefilo, ho konečně odtáhl ven z podniku. Vlkodlak si nepatrně oddechl, jelikož Malfoy za ním šel po svých a bez protestů, pouze s jakýmsi nesrozumitelným kňouráním. Blaise nad tím jen vyvrátil oči a v duchu té pitomé fretce přál kvalitní kocovinu.

Jakmile konečně zapadli do nejbližší prázdné uličky, seslal na Malfoye Alligo a přemístil se s ním k sobě domů.

...

Draco se probudil s ošklivou bolestí hlavy, pocitem, že se svět kolem šíleně točí, a neochvějnou jistotou, že bude do dvou minut zvracet. A to ještě ani neotevřel oči. Neměl v plánu se o to pokoušet, i tak měl pocit, že někdo zakouzlil Lumos Maxima a teď mu drží hůlku těsně před obličejem. Jeho pokus o pohyb dopadl katastrofálně. S vypětím všech sil se i přes tupé bušení v hlavě převrátil na bok a v tu chvíli měl pocit, že znovu potká svou večeři.

„Že ti to trvalo," ozvalo se najednou povědomé zabručení. Jen o chvilinku později mu někdo vrazil do ruky lahvičku: „Tohle kopni do sebe. A opovaž se poblít mi podlahu!"

Prefekt vydal nějaký blíže nespecifikovaný dávivý zvuk, protože měl pocit, že právě to za pár vteřin udělá. Ve své otupělosti nestihl ani zauvažovat, zda se mu lektvarem nesnaží někdo škodolibě přitížit, a poněkud nemotorně ho obrátil do sebe. S procítěným zaúpěním sebou praštil zpátky do peřin a odevzdaně čekal na milosrdnou smrt.