Nenáviděl ho. Nevěděl proč, neměl pádný důvod. Ale nenáviděl ho.
Na všechny a na všechno se díval pesimisticky. Když mu však naprosto nevrlým tónem vyjádřil své emoce, uvědomil si, jak moc ve svém životě potřebuje někoho takového. Už však nenabral d...
„Hyung, ty jseš debil!" rozesmál se, když vytáhl triko obličejem JYP-ho. (opět neumím skloňovat)
„A co se ti jako nelíbí na tomto vznešeném muži?!" Jungkook se jednou zmínil, že ho má rád, tak mě napadlo si z toho trošičku udělat srandu. „Ale je ti doufám jasný, že to nosit budu?" vykulil jsem oči. „Leda jako pyžamo, aby tě v tom nikdo neviděl, že?" „Možná." zašeptal. „Ale teď je řada na tobě. Není to nic moc, ale říkal jsi to, co jsi říkal, takže se ti líbit bude." podal mi menší krabičku - zabalenou - a uculil se. Pořád měl nasazená ty ouška, takže až mi bude chtít zase říct, že nevypadá jak králík, mile rád mu ukážu tu fotku. Rozbalil jsem "tu věc" a div nepukl radostí. „ANI NEVÍŠ, JAK TĚ V MOMENTÁLNÍ CHVÍLI MILUJU!" a vůbec to nebyl výmysl, nevím ,jestli to byla rána naslepo, ale zrovna tenhle kryt na mobil jsem si chtěl strašně moc koupit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(jop, takhle to má vypadat)
---
Už jsme si jen povídali o blbostech. Byla tma a jediný světlo tady tvořily pouliční lampy. Jako asi všechny v okolí našeho bydliště svítily naoranžovělou barvou. Sněžit nepřestalo, ba se počet vloček zvyšoval a zvyšoval. Pořád jsme seděli na té zídce za kostelem. Měl jsem hlavu položenou na Jungkookově rameni a...cítil se asi nejvíc komfortně za svůj život. Zrovna jsem mu vyprávěl, jak jsem jako malý podpaloval babičce kočku, když jsme k ní jezdily. Tedy..takhle to zní vážně ujetě, ale ta kočka si o to říkala. Ucítil jsem teplo na hřbetě své ruky. Přestal jsem vyprávět a podíval se na ni. Jungkook na ní měl položenou tu svou a jemně s ní přejížděl do strany. Vzhlédl jsem k němu, jen se díval před sebe a zlehka se usmíval. Lekl jsem se, když se na mě taky otočil. Znervózněl jsem, když se naše obličeje téměř dotýkaly. „Já tě poslouchám." oznámil mi. No jo, jenže já najednou nebyl schopen slova.
Už jsem se nadechoval, že mu dovyprávím svůj příběh, ale na nic jsem se nezmohl, protože si mou ruku zabalil do své dlaně. Nechápu, proč se tak najednou chová. Neříkám, že jsem si přesně o tomhle nesnil už nějakých pár měsíců, ale teď nevím, jak pokračovat, i když jsem měl tyto chvíle přesně promyšlené. Začal se přibližovat ještě víc a opatrně - jako by na tom záležel celý vesmír - přiložil svoje rty na ty mé.
Tak na tohle mi nestačí ani ty pitomé prášky od bratrance!
Ihned jsem cítil, jak se mi hrne krev do tváří, jak se mi rozbušilo srdce a jak se ve mně rozletělo několik motýlků. Na malý moment jsem i přestal vnímat, co se děje, dokud nepohl s rty. Nedařil se mi vůbec nijak spolupracovat. Jen sem si tak seděl a snažil se pochopit situaci. Já bych rád nějak zareagoval, ale moje tělo mi to nedovolovalo. Odtáhl se a malinko pozvedl koutky. Najednou - jako zázrakem - jsem byl konečně odhodlaný něco udělat. „C-co to děláš?" zasmál se mýmu zmatení a zmáčkl mi ruku. „Veselé Vánoce, Taetae." zvedl ruku, kterou mě držel a ťukl mě prstem do nosu. Pousmál jsem se. „To tedy jsou." odpověděl jsem zasněně a tentokrát se žezla ujal já. Za zátylek jsem si ho k sobě přitáhl a vášnivě ho políbil. Nijak se nebránil a položil mi ruce na boky. Do polibku jsem se usmál a to donutilo Jungkooka k úsměvu taky.
---
Už jsme mířili s Jungkookem každý k sobě domů, ale jelikož bydlíme takřka hned u sebe, jdeme oba spolu. „Kookie? Můžu tě chytit za ruku?" zeptal jsem se a snažil se o roztomilý obličej, ale stejně to určitě vypadalo spíš děsivě. Neodpověděl mi, jen mě sám chytil a propletl si se mnou prsty, „Musím uznat, zatím asi nejlepší Vánoce za život." poznamenal jsem a opět si položil hlavu na jeho rameno. „A to jsou až zítra." zasmál se a políbil mě do vlasů. „Pravda." Ty králičí ouška měl pořád nasazené, což bylo podle mě strašně roztomilé. Ale je pravda, že Kookie ani žádné nepotřebuje, protože je i bez nich ten nejroztomilejší člověk planety. Před jeho domem jsme se oba zastavili a pohlédli si navzájem do očí. Věnoval mi rychlou pusu na čelo a objal mě, než vešel do baráku.
___
1 3600 jste na mě pyšní??
Takže taekook máme NEoficiálně spolu.
Vánoce vypisovat nebudu, pardon
A TEĎ POTŘEBUJU VAŠI POMOC!! Hledám tady na wattu jednu autorku. Měla napsaný příběh "Vyvolený," ale myslím, že ho smazala, takže ji nemohu najít :c každopádně šlo o taekook. Jungkook měl několik schopností a musel mít taky takovou knížku. Samozřejmě všichni členové měli také schopnosti. Mělo to myslím okolo 150-ti kapitol a byly hodně dlouhé. Pokud někdo ví, tak mi prosím napište její jméno :DD
