Poezie z krvavé ruky

Anthony..?

Zdravím...

Rád vás poznávám...

Vlastně, to je lež...

Já Vás už znám...

Ale Vy neznáte mě, že..?

No, to se brzy změní....

Podvědomí - temnota a chlad -
nebijící srdce, mozek téměř odumřelý.
Tělem probíhá neutuchající hlad -
ah, jak je ten pocit tak nesprávně skvělý.

Oči dokořán otevřené -
hledající světlo vědomí.
Slýchám již myšlenky uzamčené,
tou, která tuto mysl vlastní.

-----

Je mrtvá - cítím to -
je čas, aby přišel další.
Tělo to ještě nevzdalo,
ale mysl už se konci blíží.

Ah, drahá - jak jen jsi tu dívku poničila -
vždyť na nic jiného než na smrt nemyslí!
Mám štěstí, že tebe jako první zničila,
než tys stihla zničit ji.

-----

Nastává nový čas, nová osoba v její hlavě -
jsem ale ještě tak slabý.
Brzy její myšlenky ovládnu hravě,
stačí se dostat z podvědomí do hlavy.

Už se nemohu dočkat...