Prožívám okamžiky zmatení -
mám zůstat v maturitním oboru?
Škola - mění se či nemění,
mám začít úplně od znovu?
Na mé škole se mi líbí,
i když se se spolužáky nebavím.
Mám učitele, kteří splní co slíbí,
navzdory tomu, že od nich se co nejdál odsadím.
Ale bojím se maturitních zkoušek -
jsem přeci jenom duševně nemocná.
Nechci tam vykládat jak papoušek,
co jako zaříkadla naučil se slova zlomocná.
Nechci ale začít úplně od začátku,
být v novém kolektivu - nejstarší a cizí.
To bych si rovnou mohla dát na krk oprátku
a cítit jak mé vědomí pomalu mizí.
Je to tak těžké rozhodování -
nevím, jak rozhodnout se mám.
Nenávidím to neustálé kontrolování,
co ostatní dělají, když do deprese se propadám.
Co jen dělat mám -
mám odejít? Mám zůstat?
Co všechno tomu dám -
z čeho všeho musí má přítomnost povstat?
Já vážně nevím..
ČTEŠ
Poezie z krvavé ruky
PoetryJak píšu víc a víc básní, můj svět, má realita, se pomalu, ale jistě, boří... Druhá sbírka mých básní. Líbí se ti tato sbírka básní? Přečti si Poezii tisícera očí. 1.1.2018 - 6# v Poezie