Poezie z krvavé ruky

Proměna

Nech temnotu vklouznout do tvých očí,

nech ji vydechnout - pošpinit tvou mysl.

Brzy ucítíš, jak hlava se ti točí,

brzy ucítíš, jaký má tvůj nový život smysl.

Já zatím počkám, dokud slunce v tvých očích naposledy nezapadne;

jen se neboj stínů, jež tě objímají.

Už těšíš se, jak tvůj osud dopadne?

Už cítíš, jak všechny smysly od tebe utíkají?

Jen klid, zlato, slyšíš poblíž ten tichý řev?

Dokonalá hudba pro mé uši.

Neutichej ten nastávající klid a hněv,

už vidím, jak ti mé pocity sluší.

Udělej krok dopředu, blíže k temnotě -

slyšíš, jak ty jemné hlásky po tobě prahnou?

Blížíš se k vraždění ochotě,

neobávej se toho, že tě tam ty hlasy stáhnou.

My zničíme ve světě světlo -

protože chuť krve je tak sladká.

Již více nebude v tvém těle teplo,

již nestáhne se okolo tvého krčku oprátka.

Nechť slyšíš drásavé výkřiky tvých obětí,

nechť ochutnáš sny, jež jsou krví polité.

Ať je jejich poslední závětí

to, že jejich duše jsou rozbité.

Jen slyš ty tiché hlasy,

jak jsou stejně ničivé jako nevinné.

Ciť, jak ti dech můj víří mezi vlasy,

jen ciť, jak je to teď narozdíl od tvého minulého života jiné.

Tvá tvář bude bledá, tvá krev chladná -

budeš se živit na cizí smrti.

Bude ti ta zrada připadat správná,

když uvidíš, jak v mrtvolách červíci se vrtí.

Většina zemře, ale někteří tvé mučení přežijí,

nepohoří jejich světlo.

I po tom, co zažili,

jejich duše se jen upotřebí na matné světlo.

Tak pojď ke mně,

nech své světlo v sobě zničit.

Vydej se po cestě tajemné,

a nikdo ti nebude více pasti do života líčit.