Poezie z krvavé ruky

My?

Snažil jsem se tak dlouho,

povědět ti ta správná slova.

Došel jsem však k tomu, že zanedlouho

budu na začátku znova.

Každý den ti chci ukázat něco nového,

abys viděl, co z toho vyzařuje.

Tys však viděl ve mne chudého,

co tobě pořád jen něco obětuje.

Teď jsme tady,

přemítám, jak asi se cítíš.

Momentálně neřešíme druhého vady,

co teď ve mně vidíš?

Já cítím bolest, která mě zevnitř rve,

to je něco co já už znám.

Uvnitř hlavy mi zas někdo řve,

v mých myšlenkách odplouvám.

Je to protože nemohu být tebou -

dělám chyby, které mě bolí.

Kéž bych tě tak mohl vzít s sebou,

ať vidíš, že i tě má mysl skolí.

Připadá mi, že mé srdce puká,

kvůli tobě.

Prožívám strašlivá muka,

kvůli sobě.

Jakoby tohle byl náš konec,

kdy tohle znovu přestane?

Už jen čekám na ten zvonec

a na to, co po něm nastane.