Poezie z krvavé ruky

Smutná prázdnota

Tvrdí mi, že jsem blázen;

že jsem na lidi zlá;

že je děsím.

Tvrdí, že něco ve mně je rozbité;

že můj mozek nefunguje správně.

Že mé činy jsou podivné;

že mé chování není jako chování ostatních.

---

Lidé se mě stále ptají:

"Proč se takhle chováš?"

A já jim tiše odpovídám:

"Nebezpečné prostředí

je důvodem šílenství,

které mi nevadí...

i když se mi vaše hlasy dostávají do hlavy."

---

"Jsi blázen,

jsi šílená."

Nazývejte si mě, jak chcete;

mi to už nevadí -

protože já vím,

že já kdykoli mohu jít pryč od Vás;

do mého světa;

a tak Vás zanechat v podvědomí mysli.

---

Viděla jsem místa horší než peklo -

zažila jsem věci horší než jaké si lidská mysl dokáže představit -

lidé v ohni a plamenech,

s myslí zmučenou tak, že zešílela bolestí.

Na mě tady nezáleží...

---

Psychóza, psychóza...

to Vás vážně to slovo tak děsí?

Šílenství, šílenství...

spínač, který se může kdykoli přepnout -

spínač, který se mi přepnul už tolikrát...

---

Proč nejsou na světě lidé tak rozdílní?

Mnoho by řeklo: zvláštní?

Proč existují jen ti "normální"?

---

Lidé jsou mnou otřeseni...

Možná je dobře/špatně být rozdílná -

já jen chci být volná.

Prosta logiky a důvodů...

Šílenství?