Poezie z krvavé ruky

Zlost

Zuřivá zlost hřmí uvnitř nich,

jak slovy se navzájem bijí.

Kdo jim cosi do žil vpich,

že se jejich nadávky tak krutě na jejich duši živí?

Nemohou to nechat volně poletovat po místnosti,

bojím se, že ta slova zlomí někoho, koho mám ráda.

Kde nabraly se v nich zloby ctnosti?

Že by v jejich duších byla zrada?

Chci je zbavit jejich hněvu,

ale zvládnu se jen krčet v koutě a zírat do zdi.

Chci napomoct jim najít úlevu -

kdo mi s tím ale může pomoci?

Zachránit jejich duše má být obtížné,

když v nich hoří zuřivost.

Jak mám najít slovo výstižné,

které pomůže jim najít v sobě mírumilovnost?

Je to příliš - nemohu to zvládnout -

možná to ze sebe musí vypustit jen ven.

Do té doby však jeden z nás může zestárnout -

ah, kéž by tohle byl jen zlý sen.

Musím jim pomoct najít v srdci lásku,

aby se jí naučily vyjadřovat.

Mám v tom vysokou sázku,

co jim krom toho mohu obdarovat?

Bojím se, že by je ten hněv mohl zničit,

musím zasáhnout než se jejich přátelství roztříští.

Není nutné na sebe pasti líčit,

není nutné zahájit drsné následky ničí.

Jedno slovo je vše, co potřebují,

jediné slovo klidu.

Nechci, by svých slov litují,

chci jen, aby nabrali mluvy správnou míru.

Jen musí vědět, že tu jsem pro ně -

že mě potřebují?

Nemusí mě potřebovat bezmezně,

jen ať vědí, že mě v místnosti aspoň trochu chtějí.

Neublíží nikdo nikomu,

ani s tou zlobou.

Nepotřebují pomsty ikonu

potřebují pokročit s dobou.

Je to nepředvídatelné a nemohu to ovládnout -

ale mohu jim pomoci.

Pomohu jim to zvládnout,

bez špatných emocí.