Cítím se tak zrazená -
já ti věřila!
Má duše je abstinencí poškozená -
nejradši bych se teď zabila...
Proč udělala jsi mi to?
Proč lhala jsi mi?
Bez prášků v žaludku,
s bolestí a prázdnotou na hrudi.
Odpuzená z vykonaných skutků -
ono to tak bolí...
Měla jsem tě ráda.
Teď k tobě necítím nic vřelého.
Stačilo, aby jsi mi řekla pravdu -
že chceš taky kontrolu, ale nad tělem mým.
Neprominu ti tu zradu -
proč nechceš nadvládu nad schránkou vlastní?
Já myslela, že si rozumíme.
Ale ty jsi mi lhala.
Nastal konec tohohle "spojenectví" -
už ti nikdy věřit nebudu.
V sobě hromadíš akorát sobectví,
a pak ostatním chceš to dát za vinu?
Nemám tě ráda.
Je konec.
Sbohem, Ar.
ČTEŠ
Poezie z krvavé ruky
PoetryJak píšu víc a víc básní, můj svět, má realita, se pomalu, ale jistě, boří... Druhá sbírka mých básní. Líbí se ti tato sbírka básní? Přečti si Poezii tisícera očí. 1.1.2018 - 6# v Poezie
