Poezie z krvavé ruky

Zrůda

Vzali jste mi to jediné,

v čem jsem si rozuměla.

Teď po mě chcete věci jiné,

které jsem nikdy neuměla.

Pomlouváte mi to, co tvořím -

stále jen pomlouváte.

A když se vám s něčím svěřím,

tak v tu dobu nevnímáte.

Nerozmlouváte mi, že jsem zrůda -

jen mlčky přikyvujete.

Mým jediným útočištěm - půda

mé mysli - kam nemůžete.

Mám nemoc, to vy víte,

i tak říkáte, že jsem líná.

Nad čím při rozhovoru se mnou myslíte?

Proč nevnímáte, že jsem pilná?

Už to nedávám,

já takhle dál už nemůžu.

Tak na rozloučenou vám všem mávám,

snad tím někomu pomůžu.