Poezie z krvavé ruky

Ten pocit je součástí mě

Chci zemřít - proč bych měla zůstat naživu?
Kvůli rodině - sobcům, co mi nic nedovolí?
Kvůli lidem, co považují mě za zrůdu?
Chci umřít tak moc, až to bolí...

Jaký je smysl mého života?
Vždyť žiji v kruhu neustálých konfliktů.
Kam se poděla ostatních ochota?
Ochota najít prostřední cestu.

Takhle přeci nemůžu žít.
Jeden zvrácený den za druhým.
Proč musím na tomhle světě být?
Proč nemůžu se podřezat nožem pouhým?

Jen sleduji, jak můj život řídí jiní.
Tu katastrofu, co v sobě nosím, posilují.
K mým činům jsou cize přímí.
O své vlastní životy usilují.

Smrt je součástí i koncem pozemského života.
Konec mého života - života bez snahy?
Nikdo mi s ním pomoct nehodlá.
Proč měla bych svůj život dávat do cizí dlahy?

Chci být mrtvá - chci být ze smrti střízlivá.
Chci vědět, co dělám - kam jdu?
Ostatní si myslí, že jsem opovážlivá.
Já si jen pokládám života otázku.

K smrti drogy nejsou zapotřebí.
Z pocitu blízké smrti smrt nadejde.
Po smrti se vše špatné zmírní.
A nakonec vše zlé odejde.

Umřu tiše - jen ať si mě hledají.
Jen mě nechte spát - bez následného probuzení.
Jen ať se dál slovy bodají.
Já uniknu z tohoto pozemského vězení.

Chci zemřít, trpěla jsem už dost.