Poezie z krvavé ruky

Jsem zamilovaná do monstra

'Ber mě takovou, jaká jsem',

ta jednoduchá slova mi nic neříkají.

Vždyť přetvářet se musím jen,

taková jaká jsem musím být jen potají.

Vezmi si mě, vždyť tady po tvém boku stojím,

jako hříšník s jedinou myšlenkou na náš zločin.

Nezvládnu se vypořádat s obojím,

s tou myšlenkou a bijícím srdcem tvým.

Zaryj se hluboko do mého bláznivého srdce,

pro lásku jedinou mě přetvářej dál.

Jsem do tebe zamilovaná jedovatě, prudce,

ne aby ses tomu zase smál.

Jsem jen tvá,

tentokrát to není jen lež vypuštěná z mých ztrápených rtů.

Pro tebe budu taková

až do konce našich dnů.

Klamy, jež se očišťují v krvi obětí,

navždy budu po boku tvém.

Budeme se opíjet cizí smrtí,

budeme zabíjet pro sebe jen.

V mlze tvé duše monstrum je,

které o nočních můrách sní jen.

Ale není tu jen pro tebe,

já nejsem jen neočekávaný sen.

Tak mě ber takovou, jaká jsem,

můj nejdražší.

Jsi první, co bere mě tak, jen

asi budeš i poslední.

To břemeno, co nosíš na hřbetě, chci ti pomoci nést,

přestože já jsem nehodna tvé náklonnosti.

Uklidni se, již brzy uvidíš krev téct,

pomohu ti ulehčit tvou práci.