Jen vydám zvuk podobný souhlasnému a kňučím mu do tváře.
Pomalu jej pusinkuji a vzdychám mu do ouška je toho na mě dost. Moc intenzivní.
Po chvíli se mi podaří udělat z toto jak mě jenom olizoval a za se sunul dolů abych očistit Nickela.
Už prostě nijak nereaguju. Nemůžu. Přijdu si jako mrtvola, která je stále využívána.
Uplyne dlouhá doba a my na sobě opět ležíme a hlasitě oddechujeme, konečně mi Zeen rozvázal ruce a já si je úlevně promnu. Jsem naprosto vyšťavený. Hlava se mi naklání na stranu a já začínám pomalu klimbat. Tohle jim rozhodně ještě oplatím.
Stejně jako Nickel jsem neschopen pohybu. Zeen se mě před tím stále dotýkal. Chtěl abych byl vzrušený. Abych přivedl Nickela k šílenství z toho jak jsem se tam svijel.
Všichni jsme už konečně přestali a já byl nalepen na Nickeli a on hlavně na mě.
Usnuli jsme.
Probere mě prudké zatahání za vlasy. Zmateně otevřu oči. Zeen leží vedle mě a opět mě bolestivě zatahá za vlasy. Snažím se mu vykroutit. Marně. Spí. Dělá to ze spánku.
„Vykuř mi, "zamrmle a natlačí mou hlavu ke svému rozkroku.
„Sakra Zeene!" vyjeknu a Dantalion se zavrtí. Zeen stále nereaguje. Nechápu, co to tu teď děje.
Až po chvíli mě vzbudí kňučení a skuhrání, nechápavostí zamrkám když vidím obrysy Nickela jak jej Zeen co něčeho nutí.
Hned co ale slyším a také lehce vydím tak vím, že to musím zastavit. Do skočil jsme do rány. Bolestně jsem vyjekl a schytal několik dalších ran.
Nakopnu Zeena a on se s výkřikem probere. Zmateně se rozhlíží po místnosti a pak si všimne Dantanielovvých červených skvrn a mého načervenalého krku. Začne se třást a brečet. Vzlyká a chce utéct. Já ho ale chytím a následně ho přišpendlím pod sebe a obejmu ho.
„Co se stalo Zeene? " zašeptám a pohladím ho po tvářičve. On se ale ještě víc rozpláče.
Cítím bolestné štípání. Má pořádnou ránu a neskutečně to bolí, ale nenechám aby ubližoval takto kabelku.
Nakonec Nickel jej kopne a ona se roztřesu a rozbrečí když se na nás podívá.
Objme jej a já nakonec taky. Slíbávám mu slzy z tváře a šeptám sladké slovíčka aby se uklidnil.
Kdyz už tomu konce bylo tak. Tak jsme se zeptal. „No.. Co se stalo?" podívám se mu do očí.
„J-já nevím, "zakňučí a znovu se roztřese.
„Prostě já. Zdálo se mi, že spolu spíme a pak mi vás chtěli sebrat a já vás bránil a přitom..." Schoulí se do klubíčka.
„Jsem příšerný. "
„Nejsi," chytím mu tvář a políbím ho. On tu pro nás byl a my tu teď musíme být pro něj.
„Co se to vlastně stalo včera Zeene, proč jsi tak špatně reagoval. "
Tisknu se na něj a pomalu jej líbam na těle. Jen tak jemně a a láskyplně. Jinak nevím, neumím mu poradit.
„nejsi nejsi" souhlasím s Nickelem a natisknu se zpět na Zeena.
Můžu za to já?
Doufám že ne.
Ale zatím to tak vypadá.
Zeen se ještě více roztřese a sklopí zrak stačilo pár slov a já si uvědomil, že Zeen vlastně není moc také nezaslouží.
„j-já.. P-pan a a paní.. Chtěli mít m-mazlicka. Upravovali. Mě.." rozbrečí se a já jej tisknu k sobě.
Utěšuju ho a líbám mu krk.
„Už ti nikdo neublíží, "šeptám a stále ho hladím. Jen se k nám tiskne a mírně mi zatíná nehty do kůže. Trochu to bolí, ale není to nic strašného.
„Půjdeme teď k tomu jezeru?" zeptám se s úsměvem a přehodím přes sebe plášť, ten se ode mne snad moc neušpiní. Pomohu Dantanielovi a následně i Zeenovi.
„Bude to skvělé, dnes je teplo a moc hezky."
Zeen jen kývá. Vidím, že nám to nechci moc říct že nechce vzpomínat. Mi rodiče mu museli že živots udělá peklo.
Omlouvám se Zeene. To je také má vínna. Kdybych více trpěl tsk by nemusel trpět on.
Oba pak jen kývneme a zvedneme se pomocí Nickela z postele.
„já.. Mohl bych." je mi to trapné se jich zeptat jestli mi nedají pomocnou ruku protože sám moc rychle neujdu.
Nechci je tak zatěžovat.
Vezmu ho do náruče.
„Jsi naše princeznička. " Vysadím Dantaniela na koně a čekám na Zeena, ten vyjde z domu a zadívá se na mě.
„Cos to udělal s tím člověkem?" hlesne a já se narovnám.
„To co si zasloužil."
„Tohle, že si zasloužil? "
„Ublížil vám," vyjeknu a snažím se nekřičet.
„Vždyť si mu vyřízl jazyk a obě oči, taky jeho tělo, tohle bylo prostě moc Nickeli! Kdysi to byl tvůj přítel. Ano, udělal zlé věci ale to ty taky. "Zůstanu se na něj dívat. Nasedne na koně a čeká. Otočím se na Dantaliona a nasednu taky na koně. To co mě bolí je to, že se ode mne snaží odtáhnout. Po tváři mi steče slza. To jsem doopravdy tak odporný?
Jsem rád, že mě vzal do náruče ale zase jsem byl tou špatnou přítěží.
Na sednu s jeho pomocí na koně a Nickel si mě nechá u sebe.
Už tak se mírně třesu z toho že nevidím, ale pak slyším co mu udělal a mám chuť zvracet.
To.. Proč? Vždyť.. Byl to jeho nejlepší přítel?
To kvůli nám to udělal? Protože nám ublížil? Ale.
Nasedne na koně a já se mírně snažím odtáhnout. Co když?
Co když tak zkončím taky. Budu nepotřebný. Udělal jsem tolik špatných věci.
Tak.. Tak.
Az moc jsem se odtahoval. Bolestně jsem spadl z koně keřů. Pro mou smůlu to bylo ještě nějaké trní.
Okamžitě seskočím z koně a zvednu ho opět do náruče. Sám jsem se několikrát poškrábal o trní. Zeen k nám okamžitě přijede a začne mu ošetřovat drobné ranky, které se za chvíli sami hojí. Chci taky pomoct, ale Dantalion se ode mne pokaždé odtáhne a Zeen zrovna tak.
„Bojíte se mne? "zeptám se klidně a už předem se obrním. Vím, že jejich slova budou bilet. Udělal jsem to pro ně. Proč nejsou rádi? Proč mě nenávidí?
Lehce jsem se třásl. Vybavil jsem si ti situaci kdy jsem tam byl. Viděl jsem to. Tedy spíše neviděl. Ale teď vím co tam bylo. Je to.. Je to děsivé.
Spíše se bojím toho výlevu.mám právo se bát. Když se něco stane tak.. Tak to určitě schytám já. Ale.. Ale.. Miluji jej tak by to mělo být v pořádku.
Najednou Zeen mu začne nadávat. Dám mu facku. Tak aby byl zticha.
Nechápavě se na mě podívá. „nemáš právo jej takto urážet." vyjeknu. Nemá.
Nechci aby byl Nickel smutný. Aby si myslel že nejsem na jeho straně. Jen.. Jen se lehce bojím.
„a co Anna?! Taky sis na ni chtěl vyřadit ne?" vpaluji tohle do obličeje Zeena a mu to po chvíli dochází.
Teď když se se snaží dotknout kterýkoliv z nich tak se stejně třesu.
Vymění mě,? Jsem k něčemu ještě vůbec použitelný?
Zeen na mě hledí a pohled má prázdný.
„Omlouvám se, "šeptne a vezme Dantaliona do náruče a odnese ho k jezeru. Posadím se na zem a dám si hlavu do dlaní. Já to udělal pro ně. Nechtěl jsem, aby se mě báli. Jenže se mě bojí. Vstanu a vydám se za nimi. Okamžitě si sundám plášť a vlezu do vody. Potopím se a zase vyplavu. Čím dál déle zůstávám pod hladinou. Nebylo by pro všechny lepší, kdybych už nevyplaval?
Položí mě k jezeru a já tam jen tak sedím. Nemohu se kochat nic. Jediné co dokážu je přitáhnout si nohy k tělu, hlavu na kolena a tiše plakát tak aby to nepoznali.
Najednou slyším ale Zeena jak křičí Nickelovo jméno. Zvednu hlavu a.. A.. Stejně nic nevidím. Roztřesu se ještě více.
Je strašidelné nevidět. Nevím ani co se s ním děje. Co.. Co si udělal? Proč?
Zeen jej vyloví a on kašle jen vodu. „Co tě to sakra napadlo?! " vyjel Po něm.
„Nech mě! "vytrhnu se mu. Dál kašlu vodu a snažím se uklidnit. Nejde to.
Dantalien se ke mně doplazí a já se mu snažím vysmeknout.
„Nedotýkejte se mě. Máte přece strach. Jsem přeci zrůda." Znovu se odtáhnu a na zem už nedopadá jen voda. Teď je to voda a mé slzy.
Bolí to. Nechci, aby se mě báli. Nechci, aby cokoli takového pociťovali vůči mně. Vadí jim všechno, co udělám. Když chci sex, chci ho moc. Když ho nechci, nemám je prý rád. Když se bavím víc se starým přítelem, je to špatně, když ho ale zabiju, je to ještě horší. Nechápu, nerozumím tomu, co po mě vlastně chtějí.
Pomalu jsem se k němu došoupal a i přes všechno co říkal a všechny tyhle věci, kterých se bojím jsem jej pevně objal a tiskl se k němu.
„nejsi zrůda." vydechnu a podívám se mu do očí. „Ř-ekni.. Proč si to myslíš?... Z jakého důvodu.. Si myslíš tyhle věci o nás?" tiskl jsem se na něj a on neměl kam utéct.
„Vždy když něco udělám, je to špatně. Pokaždé. Netuším co po mně vlastně chcete, " nechám se jím objímat.
„Chcete, abych byl milý a hodný a zároveň po mně chcete, abych vám dával tresty. Nerozumím tomu." Zadívám se střídavě na jednoho a pak na druhého.
„Udělám cokoliv o co si řeknete. Jen, jen mě neopouštějte. Prosím. Udělám všechno, "vzlyknu a zahihňám se.
Když se rozmluví tak se najednou seknu. Přestanu se třást a natisknu se ještě více na něj. „C-cítím to stejně.. T-taky mám pocit, že je všechno špatně.. Když něco udělám."
Sedne si za námi Zeen a obejme nás. „a proto vznikají konflikty kdy si nevíme co rady" zamručí.
„nemáme důvod.. Proč tě opouštět." zašeptám. „I když u mě by se našel." řeknu sotva slyšitelně. „je pravda, že občas se toho druhého bojíme, nebo se o něj bojíme. Ale to souvisí se vším...omlouvám se.. A.. A zůstaneme s tebou. Neboj se." zašeptal Zeen
Obejmu je.
„Děkuju. " Nakloním se k Dantalionovi.
„Jaký důvod? Žádný tu nevidím." Kousnu ho do ouška.
„Vidím jen tohle. " Rukou mu zabloudím k rozkroku a začnu ho třít.
„Ještě se nebyl koupat," usměje se Zeen a vezme ho do náruče a následně ho položí do vody. Mě strjne sebou a přivlastní si mé rty. Já si ho vysadím na klín a rukama mu mačkám zadeček. Dantalion opečovává má záda a brzy též ucítím jeho hbité prstíky.
Cítím jeho vřele objetí a sám si jej užívám více než si myslí. I Zeen nás obejme a mě se chce pomalu brečet.
Jsem nepoužitelný, nevidím a také přidělávam problémy. Cokoliv co řeknu je špatně.
Ale i tak jsem jim to neřekl. Nechci jim přidělávat ještě větší starosti než mají se mnou.
Tiše zasténám a třesu se vzrušením.
Pomalu mě položí do vody. Lehce to štípe. Ale nebudu jim o tom říkat.
Starosti.
Začnu líbat Nickeli záda a hladit jej lehce kousat. Dělat značky. Všechno. Jen aby se měl dobře. A já zapoměl na to, že voda vlastně dokáže být zrádná.
Pomalu se dostanu k jeho vstupu a začnu mi dráždit dírku.
Začnu přirážet proti jeho prstům a zároveň připravuju Zeena. On se mi však vysmekne a klekne si ke mně a já jsem dosazen na Dantalionův penis. Vydechnu, ale to už se o mě otírá Zeen. Nervózně si skousnu ret. Nevím jestli je to zrovna teď dobrý nápad, ale to už slastně vzdychám a všechny obavy mi mizí z hlavy každým tvrdším výrazem. Zakloním hlavu o Dantalionovo rameno a čekám.
Vydechnu slastí, když mi dosedne na klín a pomalu s ním hned začnu hýbat. Vím ale, že Zeen chce udělat další věc proto mu začnu líbat krk a mačkat zadeček a lehce jej roztahoval.
Zeen pomalu do něj vjel a my jsme nastřídavo do něj přiráželi. Při tom se o sebe otírali a vzdychali.
Lehce jsem jej kousal a mnul mu bradavky. Poté jsme se přes Nickeloveho rameno se začli líbat a poté se přesunuli k Nickeli tak aby byl v ráji.
„líbí se ti to?" zavrní Zeen a já začnu šeptá perverzní slova do druhého ouška.
Nevím na co se více soustředit. Tak jen kňučím a sténám. Nevydržím moc dlouho. Moc pocitů, moc slasti a zároveň bolesti. Z úst mi vyteče slina a já se ji pokusím setřít. Je to odporné. Kvůli nim nemohu ani pořádně dýchat. Mohu se jen zalikat. Konečně se taky udělají a já se celý ponořím do vody.
Sténáme a oba zrychlujeme. Chvílemi se líbáme a poté ještě zintenzujeme naše přirážení.
Díky jeho orgasmové křeči jsme se do něj udělali a on se hned ponoří do vody.
Chci se pro něj natáhnout. Ale najednou z obou vidím jen šmouhu a znejistim.
Chci se dostat z vody pryč. Pálilo mě celé tělo. Před tím jsem to nevnímal. Ale teď ano.
Podjelo mi to a já se ponořil do vody. Díky nejistotě a bolesti jsem vyjekl ve vodě s nalokal se.
Rychle jsem se vynořil a sledoval Zeena jak loví Dantaliona a vysazuje si ho na záda. Sleduji jak postupují ke břehu a já zůstávám ještě ve vodě. Nepotřebuji jejich společnost, když si budu vymývat jejich sperma ze svého pozadí. Bože. Ponořím se opět do vody. Je to trapné.
Byl jsem vyděšený. Tak moc se bojím cítím jak lokam vodu a nemohu se nadechnout. Ucítím teplou ruku a poté už kašlu na pevnině vodu.
Zeen mě hladí na zádech. „kde je Nickel" dívám se okolo a snažím se nalézt fialovou šmouhu. Zeen začal na něj mávat, že má jít za námi, že mu chce něco ukázat.
Já se na něj jen nechápavě díval. Tedy jsem se snažil na něj dívat. Mlžilo se mi to. Lehce se k němu přivinu a ohřívám se.
Vylezu z vody a zamířím za nimi. Rozvalím se okamžitě vedle nich. Dantalion sedí uprostřed a my se Zeenem ho oba objímáme a zároveň máne vzadu propleténé ruce. Přikryju nás pláštěm a opřu se o jeho rameno.
„Co jsi nám chtěl ukázat, Zeene? "vydechnu a zahledím se na průzračnou vodu. Vdechuji jejich vůni a taky vůni jezera a lesa. Tolik vůní. Teplo sálající z Dantalionovy pokožky mě uklidňuje a jako by slibovalo, že bude vše už v pořádku.
Zeen se usměje.
„Zapadá slunce," zašeptá.
Opírám se o Zeena a za chvíli mě obejme i Nickel. Tisknu se k oboum a mírně se usmívám. Jsem s nimi vážně šťastný. Doufám, že oni se mnou také.
Mackali jsme se na sebe a Zeen zašeptal, že zapadá slunce a já zesmutním.
Už nikdy neuvidím západ slunce a ani nic dalšího nádherného.
Hned slyším údiv Nickela.
Najednou ale slyším něco co mi vyhrkne slzy do očí.
Slzy štěstí.
„přesně tady jsou stromy, které lemují okraje kde zapadá slunce které už je z poloviny zajité." Nickel hned pokračoval.
Vysvětlovali mi přesně kde co je. Věnovali se mi a pořád něco povídali kde co je. Do detailu. Tak abych přesně věděl co se kde nachází a mohl si to představit.
Brečel jsem.
„děkuji.. Moc děkuji."
~konec~
Zdravím ^^ ano.. Ano.. jsme na konci. hned očekávejte poděkování :)