„Přestaň prosím, odejdeme odtud a bude, bude to v pohodě.."
„Ty nejsi špinavý, jsi nádherný. " Zeen ho políbí a já se na něj dívám. Je to má vina. Udělal tohle vše kvůli mně.
„Odpusť," rukou mu pohladím tvář.
„Odpusť mi to všechno já, proč si ubližuješ. Jsi dokonalý..." Náhle se vytrhne a udeří mě do tváře. Zeen se ho snaží uklidnit. Marně. Znovu mě udeří a křičí na mě. Nemusíš mi to křičet do tváře, já to vím. Všechno to vím.
Kdekoliv to bude stejné. Budu mít stejné výčitky, když je uvidím. Není tomu pomoci.
Nevěřím tomu co říkají. Lžou. Pořád všichni lžou.
Začnu se lehce smát.
Vytrhnu se mu, udeřím jej. „Proč si ubližuji?!" Chytne mě Zeen ale já se mu vytrhnu. „Protože musím trpět stejně jako ty! Nedělám to jenom tak. Všiml jsem si toho co máš na noze. Lhal jsi! Porušil jsi to co jsi slíbil! Taky nemusím potom dodržovat sliby." Lehce se rozesměji a dám mu facku. „Udělal jsi ze mě tohle. Neuvědomoval bych si to, co jsem udělal všem těm lidem. Nikdy bych nebyl tímto, kdyby jsi mě ten den mě nepošpinil a já si uvědomoval co jsem udělal. Poté se do tebe zamiloval a ty ne. Jenom nám lžeš. Nikdy jsi nás nemiloval. Chápal bys jak se cítíme! Proč tohle chceme pro tebe udělat! Ale ty chceš jenom sex. A víš co Zeen chtěl říct?!" nevnímal jsem co říkám. Tak moc mě to bolelo.
„Cou-" Zeen mě chytl a odhodil. Začal mě bít a já se smál. Jen jsem se smál.
„Jsem špinavý.. říkal jsem to. Mám emoce."
šeptnu slovo a Zeen díky tlakové vlně je odhozen. „A to je špatně.. nejsou stabilní." Zvednu se a utíkám.
Nechci tam být. Nechci to už řešit.
Utíkám do lesa.
Zeen ke mně přišel a obejmul mě. Klepal jsem se a nakonec jsem začal brečet.
„Zabí mě, prosím zabij mě. " Vzlykám, hihňám se.
„Jsem zrůda, odporná zrůda. Coura. Děvka. Zabij mě, prosím."
„Prosím, veliteli, bude to dobré. Bude to v pořádku. " Zakroutím hlavou.
„Já, já." Začnu si drásat kůži na rukou a on mi ty ruce chytí.
„Co mám udělat, aby jsi byl v pořádku? " Setře mi slzy.
„Najdi ho prosím a zůstaň s ním, prosím." Zmateně přikývne a já se usměju.
„Pak budeme všichni zase spolu? " Přikývnu a on se zazubí.
„Dovedu ho zpět."
„Zeene já, já vás skutečně miluju. "
„Já to vím." Rozeběhne se pryč a já vstanu. A protože vás miluju, tak, tak vám beze mě bude líp.
Zamířím do komnaty a tam z jedné truhly vytáhnu své stříbrné dýky. Jen to, že je držím v rukou mě bolí a pálí. Miluju je.
Běžel jsem hluboko do lesa. Brečel a chtěl ječet. Řekl jsem moc příšerných věcí. Nechtěl jsem. Ale i při tom jsem cítil, že to chci říct. Bolí mě na hrudi. Chci umřít za to jak jsem se k němu choval i když jsem věděl, že jsem to tím všechno zkazil.
Neudržel jsem se. Nechápu to, že jsem to tak udělal.
I při tom jsem stejně na něj naštvaný. Že nechápe jak se cítím já. Co mu chci udělat.
Nehchápu to.
Ubíjí mě to.
Uvidím malé jezírko.
Ano to je ono.
Položím se do vody a cítím jak to pálí celou pokožku. Začnu šeptat kletby a kolem mě se voda zahřívá. Znaky pálí čím dál tím více. Rozlézají se mi po těle a já cítím jak slábnu.
Málo krve.
Obletuji tělo.
Bolí mě u srdce čím dál tím více.
Tak moc mě to mrzí Nickeli.
Jsem příšerný.
Ještě než upadnu do tmy tak cítím jak mě nějaké ruce zvedají.
Paže mám celé pokryté tolika slovy. Všemi, které mi kdy kdo řekl. Zasloužím si trpět. Beze mě jim bude lépe. Splním mu přání. Už nikdy mě nebude muset vidět. Zeen a Dantalion budou spolu šťastní. Beze mě. Bez přítěže. Bez něčeho tak odporného jako jsem já. Zničil jsem mu život. Zničil jsem jim život oběma.
Náhle někdo zalomcuje klikou a já si rychle obvážu rány. Proč už je tu? Stáhnu si dlouhý rukáv a otevřu. Zeen drží v náruči Dantaliona. Sotva dýchá. Rychle ho položí na postel a začneme kolem něj skákat. Obvazujeme mu rány a další věci.
Nenechám ho zemřít. Uzdraví se a já pak odejdu. Odejdu až si budu jistý, že bude žít.
Seděl jsem v temnotě. Kolem mě jen všichni křičeli. Nemohl jsem se hýbat ani mluvit, ale musel jsem poslouchat. To jak na mě pořád všichni mluví, komandují mě rodiče. Ty vzlyky dětí, které umírali, z temmnoty najednou byli vzpomínky, kdy jsem viděl co jsem způsobil.
Ze spaní jsem vykřikoval omluvy. Omluvy, které šli jenom jedné osobě.
A to Nickeli.
Nezaslouží si takovou zrůdu jako jsem já. Zabil jsem bezpočet lidí a myslel si, že jsou to jenom zvířata co jsou špatné výrobky.
Brečel jsem a naříkal. Házel sebou a vykřikoval jeho jméno. Omlouval se.
Probíhal mi očima můj život. Vše co jsem udělal co jsem způsobil.
Poslední bylo to, že jsem viděl jeho výraz. Výraz bolesti.
S výkřikem jsem se probudil a z očí mi tekly slzy a třásl jsem se.
Tři dny nijak nereagoval. Čtvrtý den normálně dýchal. Pátý den promluvil. Teď jsem opět zavřený v pokoji. Zeen je teď u Dantaliona. Ano, jsou spolu a tak je to správné. Zeen je úžasná osoba a proto nemám ani výčitky, že je nechám takto spolu.
Už jsem si to promyslel. Vždy jsem se bál, že zemřu udušením a proto to bude nejlepší trest. Měl jsem to udělat už dávno. Nic by se nestalo. Nezničil bych mu a Zeenovi život. Vždyť oni si myslí, že jsem je nikdy nemiloval. Myslí si, že jsem coura. Řekli mi to oba dva. Potvrdili mi všechny mé myšlenky a pochyby. Potvrdili mi to všechno. Stoupnu si na židli a provleču si hlavu stříbrným lanem. Jak dlouho to bude trvat? Jak dlouho budu umírat? Dlouho? Asi ano. Utáhnu smyčku a krk mě začne pálit. Jeden krok. Jeden jediný krok. Nadechnu se a seskočím ze židle.
Dívám se okolo a Zeen se na mě s brekem dívá. Jen naznačí, že jsem mluvil ze spaní. Objal a já se zeptal na velmi očekávanou otázku; „K-kde je?" řeknu mírně s chrapotem. To jsem až tolik ječel?
Zavrtí hlavou, že neví.
Chci jej vidět, omluvit se mu. Říct mu, že jsem to tak nemyslel.
Objal jsem Zeena a políbil jej. „Musím za ním" zašeptám a on jen kývne.
Pomalu se zvednu z postele. Bolí to, ale i přes to jsem šel, ale s pomocí Zeena.
Pomalu jsme šli chodbou když jsme najednou uslyšeli něco spadnout. Židli.
Měl jsem zlé tušení. Bolelo mě u srdce a ruce pálili. Hlavně značky. Jakoby se dělo něco špatného.
Zeen se snažil otevřít dveře, ale jsou zamčené.
Lomcoval klikou.
Nešlo to.
Oba jsme se rozeběhli a vyrazili dveře.
To co jsme viděli nám vyrazilo oběma dech. „Nickeli!!" oba jsme vyjekli k postavě, která už pomalu přestávala dýchat ruce mu padli na boky.
Rychle jsme ho chytli a já začal i přes bolest trhat provaz. Zeen byl totiž v takovém šoku, že nic nedokázal.
Brečel a já ze zkrvavělýma rukama mu konečně roztrhnu provaz. Má celý rudý krk.
Přiložím k němu ruce a začnu šeptat tu kletbu kdy jej vyléčím.
Bude mě to více bolet.
Nemám svěcenou vodu.
Kletba si vezme mou krev.
Zvládnu to.
Pro něj udělám cokoliv.
„Omlouvám se Nickeli." řeknu když jej vyléčím a pak zase padám do temnoty.
Probudím se. Ležím v posteli. Proč? Proč se to nepovedlo? Otočím hlavou a pohled mi spočine na Dantalionovi. Cuknu sebou a pokusím se od něj dostat pryč. Nemůže mě vidět. Zlobil by se. Nenávidí mě. Na křesle dříme Zeen. Má obě ruce obvázané a Dantalion má na puse krev. Musím zmizet.
Spadnu z postele a hlukem oba dva probudím.
Probere mě divný zvuk a já vidím jak na zemi je Nickel a lehce se třese. Skrývá své rány a celkově se snaží odemne dostat dál. Do očí se mi nahrnou slzy a já jen padnu hlavou na postel. Chytnu se za záda. „Omlouvám se Nickeli, nechtěl jsem aby jsi se mě bál." roztřesu se. Bolí to, když hýbám rukama. „Nechtěl jsem aby sis myslel, že tě nenávidím. Nechápu jak jsem mohl takovéhle věci říct. Nejsem čistý, nejsem dokonalý a nejraději bych umřel místo tebe. Miluji tě. Miluji tě tak moc, že se cítím tak špatně, že jsem ti řekl takové věci. Nevím jak to říct. Jak ti říci, že mi na tobě záleží." hlavu mám v peřinách, nevidím je.
„Já.. já.. nechápu lidské emoce. Nechápu co mám říct, co říct nemám, co bych měl dělat abych viděl tvé emoce a mohl ti pomoci. Nechci se už hádat, nechci aby jsi byl takový, že skrýváš emoce." zlomí se mi hlas.
„Já- já.. neměl bych mluvit. Už. už před tím.. vždy když jsem promluvil tak tě to bolelo. Musel jsi dělat takové věci. Ubližovat si kvůli mě. Nechtěl jsem.. ten kdo by tu neměl být.. jsem já.. né ty.. ty jsi jenom trpěl. Ty za to nemůžeš. Já ano..."
„Proč by to měla být tvá vina. To já se nedokážu vyjádřit. Já. Nejde to. Myslel jsem, že, že to dělám správně a vy. Ani jste se mnou spát nechtěli." Pohladím si ruku.
„Choval jsem se jako coura, protože se jinak chovat neumím, "křivě se usměju.
„Já, já vás doopravdy miluju, ale bude lepší, když už tu nebudu. Jen, jen dělám problémy. Zničil jsem vám život."
Vystrašeně se na něj podívám. Co to povídá? proč si myslí něco takového? Z očí mi tekli ještě více slzy a třásl. Nedokázal jsem nic říct. Nechtěl jsem to zkazit. Tak moc jsem se bál toho co se stane. Nevěděl jsem.
„To by stačilo!" vyjekne Zeen celý naštvaný. Oba se na něj podíváme. Stál u nás a začal nám nadávat, ale tak abychom si uvědomili co se děje. „Ani jeden z vás nebude umírat! Myslete i na mě a na toho druhého. Říkáte, že milujete ale při tom chcete zničit srdce toho druhého a mě. Nedokážete bez sebe být ale při tom říkáte opak. Myslíte si, že kazíte život těm druhým i když vlastně jim vyplňujete místo v srdci." řval na nás a mě jen tekly slzy.
Měl pravdu. Ve všem.
„Nikomu tady nevadí jaký je ten druhý, jen musíte komunikovat! Když neřeknete jak se cítíte, tak vznikají konflikty a potom druhé neúmyslně zraňujete. Tak se sakra proberte a uspořádejte si v hlavě to, že se máte rádi. Že nikdo nedělá problémy a ten druhý vám odpustí, když se omluvíte!"
Sleduji Zeena a zabořím mu hlavu do hrudi.
„Omlouvám se vám oboum. " Zeen si vleze mezi nás a společně tam ležíme. Mluvíme. Mluvíme o tom, co komu vadí a jak se teď kdo cítí. Je to zvláštní ale celkem i příjemné. Protáhnu ruce a rukávy se mi vyhrnou a odhalí obvazy. Oběma z tváře zmzí úsměv a já uhnu očima.
„Co jsi to zas udělal? " Zeen je zase smutný. Zase kvůli mně.
„Omlouvám se."
„Také se omlouvám." zašeptám a oba jsme opření o Zeena. Konečně jsme docílili toho, že společně komunikujeme o tom co se nám líbí. Co nemáme rádi.
Poté ale uvidíme obvazy na Nickelových rukou a oba se sekneme. Zase?
Pomalu jsem se přiblížil mlčky k jeho rukoum a začal odvazovat jeho obvazy, i když protestoval tak jej Zeen držel. Viděli jsme tam ty špatná slova.
Nikdo mu ale nenadával. Oba jsme mu začali rány líbat. Olizoval jsem zaschlou krev a dával si záležet abych ošetřil pusou každou ránu. „Omlouvám se, že jsi si to kvůli nám musel udělat." zašeptám a políbím jej. „Mrzí mě to."
„To nic není. " Snažím se své ruce ukrýt, ale oni mi to nedovolí.
„Prosím. Ty ruce jsou odporné, já jsem odporný." Snažím se jim vykroutit, ale začnou být ještě náruživější.
„Nechteeeh mě. " Zakňučím. Jejich ruce jsou všude.
„Ne, já, já nechci. Nechci pro vás být zase jen coura."
„Nejsi odporný" řeknu a zamračím se. „A coura nejsi!" vyjekne Zeen.
mírně si povzdechnu a lehnu Nickeli do klína. „Tím, že jsme ti líbali ruce, neznamená, že chceme aby jsi teď s námi spal." zamručím nespokojeně.
Chtěl jsem jen, aby mu to bylo příjemné. „Chtěl jsem aby jsi jen věděl, že jsi stále krásný i přes to. Že i přes to tě milujeme." zašeptám .
„Je mi to líto. " Sklopím poníženě hlavu.
„Tohle ale není krásné," zašeptám a nechám se Zeenem povalit na postel. Leží na mě a já zrychleně dýchám. Cosi říká, ale já mu nerozumím. O čem to mluví? Chci pryč,nechci se jim zase znechutit. Když na mě takto leží a tlačí mi kolenem na rozkrok. Nemůžu po nich zase chtít tohle. Nemůžu, nesmím.
Jen si povzdechnu. „Myslím, že se Zeenem shodneme, že pro nás budeš krásný vždy." zašeptám, ale Zeen jej povalí na postel a vlastně říká to samé. Jen rozsáhlejší.
„Pochop, že tě milujeme takového jaký jsi. Tak jak vypadáš. Jakkoliv se zneuctíš nebo si něco uděláš tak stejně budeš krásný. Navždy budeš pro nás krásný." Začne jej vzrušovat a já se přiblížím k Nickelovému oušku. „Budeme ti to asi muset ukázat. Po tvojem. Jak tě milujeme." zašeptám a začnu mu líbat líce a šeptat mu sladká slova, kdy mu říkám jak jej milujeme.
Tiše kňučím a někdy mi ulítne sten ze rtů. Polibky jim střídavě oplácím a užívám si jejich péči. Dělají to pro mě. Zase. Zase je takto zneužívám. Vypísknu, když mě Zeen plácne přes zadek. Bolelo to a zároveň to vzrušovalo.
„Nech ah toho, "zašeptám k Dantalionovi, který zamíří jazykem po mém krku k bradavce a začne ji dráždit.
„Nemusíte toaah dě-dělat."
Oba se lehce ale vítězně usmějeme, když poprvé zavzdychá. Oba jej líbáme a začneme každý dělat co chceme sním. Tak aby se cítil ve slasti aby věděl, že jej milujeme.
„Víme." řeknu a poté ještě Zeen dodá. „Chceme ale abys věděl, že tě milujeme. Že tohle děláme pro tebe. Ze své vůle a nenuceně." Rukou mu přejel po penise a já se mírně zakousl do bradavky. „Uděláme cokoliv aby jsi si uvědomil, že jsi pro nás důležitý a nezneužíváš nás." Zeen si přivlastní pusou jeho penis a já pokračuji v takových slovech pro něj. Při to mu vzrušuji hrudník a také jej líbám.
Prohýbám se pod slastí, kterou mi způsobují. Miluju je. Rukama začnu Zeena tahat za vlasy. Cítím jak to na mě jde. Udělám se. Slastně vydechnu a nechám se vytáhnout na čtyři. Stačím se jen chytit rámu než ucítím něco mokrého ve svém vchodě. Prohnu se a mezi mé ruce se vtěstná Dantalion a já mu okamžitě začnu kouřit.
Zeen to všechno spolkne a ještě jej očistí. Otočíme jej na čtyři a Zeen jej začne hned připravovat jazykem. Také jej dlaněmi hladil po zadečku a jednou rukou si sám jezdil v klíně, protože byl nedočkavý. Jako vždy.
Já přejdu dopředu a Nickel mě začne chce kouřit. Slastně vzdychnu. „V-víš..že to nemusíš.. dělat.. když ti to bude nepříjemné.. tak řekni." zakňourám mezi vzdechy a třesu se vzrušením. Hladím jej ve vlasech a když se zohnu tak mu začnu líbat na záda.
Pomalu jsem cítil, že to na mě jde. Proto jsem mu naznačil, že může zrychlit a poté se s menším výkřikem do jeho pusy udělám.
Na to mu Zeen pomalu strčí dovnitř penis a já se otočím. „M-mužeš.. d-do mě?" zašeptám stydlivě k Nickelovi.
„Jistě, "usměju se.
„Nejdřív si tě ale připravím." Jazykem vniknu do jeho zadečku a jak Zeen přiráží, tak já do něj přirážím jazykem. Hlasitě sténám a konečně do něj taky přirazím. Držím mu pevně boky a následně mu líbám ramena.
„Zeeneeeh, "vypísknu, když na své páteři ucítím jeho jazyk.
Vyjeknu, když ucítím jeho jazyk uvnitř mě a já lehce sám přirážím také. Když jej konečně cítím v sobě tak sám se začnu hýbat a vzdychám jeho jméno. Tak moc jsem byl rád, všichni jsme si užívali a vzdychali.
Když se Nickel udělal tak jsem následoval já a poté i Zeen.
Zeen vyjel z něj a já se vedle nich rozvalil, hned jsem objal Nickela. „Ještě jednou se za vše moc omlouvám a moc tě miluji." zašeptám a líbnu jej na tvář.
Usměji se.
„Taky se omlouvám a taky tě miluju a tebe samozřejmě taky. " Přitáhnu si Zeena do polibku a posadím si ho na klín. Vtisknu další polibek Dantalionovi.
„Miluju vás oba dva." Polosedíme tam tak a já se po chvíli zeptám:„Kam vlastně odejdeme? "
Užívám si jejich přítomnosti. Lechce oddechuji a kdybych byl kočkou tak i vrním z toho jak je mi dobře.
„No... Máme několik možností." začnu a zamyslím se. „Můžeme zkusit štěstí, jestli je někdo stále v základně Krvavé růže, nebo jít jen na slepo." lehce si povzdechnu a protřu oči. „Měli bychom zjistit stav toho jak se válčí. Nejlepší by bylo zajet do lidských vesnic. Upíři jsou egoističtí a oznámí o sobě jen to, že vyhráváme. Jinak nic moc." Také, že toho ale ani moc neví. Podívám se na Nickela. „Víš o nějaké blízké? co stále je?"
„Tuším o jedné. " Zamumlám. Nechci tam jet. Pár lidítam na mě má celkem vztek. „Měli bychom se okoupat." Zeen souhlasně zamručí a společně se vydáme do umývárny. Proběhlo to rychle. Jen jsem měl celou dobu podivný pocit, že se na mě stále dívají. Ale to se mi muselo zdát. Říkali přece, že jim nepřijdu nechutný. Lhali? Ne, určitě ne.
Zdravím :)
>< nechápu proč se nikdo neozval s tím, že jsem v pondělí nevydala tohoto kapitolu.. tedy jestli mi to wattpad ukazuje správně :)
I tak vydám ještě jednu :)