Pokračoval jsem dál. I přes to jak ječel. Bylo mi to až odporné, že jsem to dělal. Ale on chtěl. Chtěl abych jej nenáviděl. Chce abych se pomstil, ale při tom. Občasně jsem se omluvil. Díky jeho krvi jsem nabýval na síle. Pomalu mě vše přestávalo bolet, ale cítil jsem to. Zase on na druhou stranu ochaboval.
Vím, že jej ale nemůžu zabít. I když jsem té krvi tak moc odolával. Stejně jsem musel pokračovat dál.
Posunuji se níž a oddělám košili. Uvidím vypálenou značku. Zorničky se zúží a já si teď dokážu představit to co si musel prožít.
Ještě mě pobouzel, že mám pít dál. Věděl jsem, že to teď bude bolet, že mě asi zabije, ale i tak.
Začal jsem jej obvazovat. Nevěděl jsem, že se někdo dostane z toho ústavu takto při vědomí. Musel toho hodně prožít.
I když. Je oslabený. Nemusel by mě praštit. Stejně jsem ale viděl jak je naštvaný, jak mu v očích planou plamínky nenávisti.
Odvázal jsem mu obě ruce a než se o něco pokusil tak jsem na sebe něco hodil.
Se slovy, že mu donesu něco na jídlo jsem odešel z pokoje. Nechci aby mi ublížil. sám řekl, že jej mám nenávidět.
Schoulil jsem se do klubka. Jsem hlupák. Tak velký hlupák. Zase, zase se stalo to, co se mi nikdy už stát nemělo. Začnu se hihňat. Směju se a z očí se mi koulejí slzy. Tahám se za vlasy a nemůžu se přestat smát. Nejde to. Chci, aby to šlo. Prohmatám si všechny čerstvé kousance a ještě víc se hystericky rozesměju. Nedokážu se zvednout. Nedokážu nic. Jen se tu dál choulím a směju se. Pořád a pořád dokola.
Přišel jsem ani do pěti minut. Jakoby mě to táhlo zpět, že jsem se o něj bál. Hodně jsem z něj vysál. Ale při tom. Nechtěl jsem tam jít. Nechtěl jsem aby mi nadával. Byl jsem mu odhodlaný říct, že mi sám řekl, že to mám udělat.
Když jsem ale přišel do pokoje tak jsem se zhrozil. Směje se. Brečí. Vypadá tak strašidelně. Nebyl to ten klidný Nio co znám. Nebyl to ani ten usměvavý, co byl se sestrou. Vypadal tak zlomeně. Bolelo mě to za něj.
Že jsem mu to těmi kousanci musel připomenout.
Položil jsem jídlo na stůl a přešel k němu.
Nechápu co mě to popadlo. Proč chci udělat něco takového. Vždyť vždyť jsem celou dobu chtěl právě opak.
Ale i tak. Zvedl jsem jej do sedu. Začal jsem jej ochmatávat, nesnažil se mě ani moc odstrčit, Jakoby byl ve svém světě.
Konečně, ve velice zvláštní kapse, jsem našel můj kliček. Začal se po něm sápat. Zhluboka jsem se nadechl.
Proč to chci dělat? Proč chci aby to udělal?
Proč?
„Použij ho." zašeptal jsem směrem k němu a ukázal mu malinký čudlík. „Na mě." třeba aspoň takto zkrotí svou bolest.
Znovu se na něj usměju a chytím ho za límec.
„Myslíš si, že tě zabiju takhle uboze? Ne, ne. Tebe zabiju se vší parádou. " Poplácám ho po hlavě a motavou chůzí se dostanu ke svému kabátu. Z kapsy si vyndám pilulky a začnu jednu po druhé jíst. Železo a něco k tomu. Rychle dodá zpět energii a tu já teď potřebuji. Taky si zády k němu vpíchnu do zápěstí stříbro. Hned na to se k němu začnu přibližovat.
„Děkuji, že jsi mi připoměl, proč vás tolik nenávidím." Usměju se na něj a on se na mě pohrdavě zadívá. Vypadám teď tak slabě a rozklepaně. Přimáčkne mě ke stěnu a opět se nakloní k mému tělu a zahryzne se.
Chtěl jsem mu nabídnout ať si vybije vztek na mě. Ať mě tím klíčem pošpiní ještě více. Zdá se, že jej to ale nezaujalo. Jen jsem se na něj díval kam jde co má za lubem.
zády ke mě něco dělal. Nelíbilo se mi, že jsem neviděl co dělá.
Přišel zpět. Svým arogantním tónem začne na mě mluvit. Zdá se, že stále chce abych jej nenáviděl, abych mu způsoboval bolest. Nevím co chce. Ale když dělá něco takového tak nemám žádnou jinou možnost.
Přitiskl jsem jej ke zdi a zahryzl se. Vysál jsem dost krve na to abych pochopil, že jsem udělal velkou chybu.
Svalil jsem se s nelidským výkřikem na zem. Instantně jsem se pozvracel. Třásl jsem se bolestí. Nemohl jsem se ani hýbat. Bylo to tak příšerné. O mnoho horší než to co měl v krkvi před tím. Myslím, že mě to vážně rozežírá zevnitř.
Už jsem jen kašlal. Dávil se. Tělo to chtělo dostat ven a nešlo to. Občasně jsem viděl ve zvratcích krev.
Díval jsem se na něj bez emocí. Byl jen další z řády upírů tak proč se mu třásly tak moc ruce? Opět jsem mu do úst nakapal protijed. Uklidnil se, ale dál kňučel a plakal.
Vzal jsem ho do náruče. Byl lehoučký a slabý. Vzal si moc krve a tím i stříbra.
„Proč jsi mi udělal, to co jsi udělal. "zasyčím a zatáhnu ho za vlasy.
„Jak ses vůbec mohl opovážit něco takového udělat. Ani nevíš, jak moc tě teď chci zabít."
Myslel jsem, že ta bolest nepřestane. Prázdně jsem se na něj díval. Chtěl jsem mu jen vyhovět. Přeci jen. Jsem jeho hračka. Špinavá hračka, kterou chce asi odhodit. Sám říká takové věci tak proč mi pak za to nadává.
Nakapal mi protijed a já se lehce uklidnil. Stále to tak bolelo. Moc to bolelo.
Vytáhnul mě na postel a zatahal mě za vlasy. Prázdně jsem se na něj díval. „říkal jsi, že tě mám nenávidět." odpověděl jsem ledově klidně, i když jsem se celý třásl bolestí, zimou a strachem.
Oči se mi rozšířily a já se začal zase smát.
„Idiote." Odfrkl jsem si.
„Nenáviď mě, ale nedávej to najevo. Svou nenávist nech vyplynout napovrch, až zjistíš, kým jsem. " Vložil jsem si hlavu do dlaní a dál se smál. Je tak oddaně poslouchající a hloupý. Nakonec je to má chyba, co?
Nechápavě jsem se na něj zadíval. Jak to myslí, že to nemám dávat najevo dokud nezjistím kdo je. „Kdo jsi?" podivím se tiše. Samozřejmě mi odpoví smíchem. Jinší odpověď asi nedostanu.
Ležel jsem na posteli. Stále se třásl. Díval jsem se na něj. Najednou jsem si uvědomil. „Já.." začnu tiše abych jej nerozzlobil. „Večer. Rozhodlo se. Očistný obřad." zašeptám a sklopím pohled. Bude se zlobit, určitě mu to naruší plány. „Budeš.. ne.. musíš...být tam se mnou. Zákon" i mluvení je pro mě bolestné.
„Nechápu o čem to tu meleš. Vyjádři se jasně a zřetelně." Zadívám se na něj a on se snaží uklidnit. Třese se.
„Klid." Neohrabaně ho poplácám po zádech. Nepomohlo to. Přisaju se mu na rty a on začne spolupracovat. Pohladím ho po tváři.
„Co se děje? "
Bál jsem se. Moc jsem se bál. Co když mi toho stříbra dá více. Rodiče to uvidí. Bezmilosti mě potrestají a jeho také. Nebudu moct splnit naši smlouvu.
Ucítím jeho teplé rty na svých a pomalu se uklidňuji. Hladí mě a já hned sklopím vystrašený a bolestný pohled.
Několikrát jsem se nadechl. „Otec rozhodl, že dnes... " vydechnu bolestně. „... dnes večer, je očistný obř-ad." špatně se mi mluví. Tak moc to bolí i přes to, že mi něco nakapal do úst a ono se to lehce zmírnilo. „P-pro mě. A... ty tam musíš být... Ta-ky." konečně jsem řekl celou tu větu.
Nejhorší bylo, že jsem necítil nic jako, že bych upadl do bezvědomí. Jen jsem se třásl bolestí, nekotrolovaně mi tekly slzy a já se díval na postel. Nechtěl jsem se mu dívat do tváře.
„Jaký obřad? " nechápal jsem to.
„Proč by tě měli očišťovat? Vždyť o ničem nevědí." Zakroutil hlavou.
„Tvá záda." Je to tedy skutečně má chyba.
„Co ti budou dělat? " neodpověděl. Jen se dál třásl. Nechal jsem ho být a začal hledat novou košili. Celkově čisté oblečení. Vysvlékl jsem se a začal se přehrabovat v jeho skříni. Navlékl jsem si jeho košili a k mému vzteku končila někde pod zadkem. Ozval se smích a já se bleskově otočil.
„Něco k smíchu? "zasyčím.
Nevěděl jsem nic. Nikdy jsem tento obřad neviděl. Slyšel jsem o něm. Ale jen tak jak mí svatí rodiče chtěli. Vím, že jen upír z obřadu se vrátil úplně jiný. Bratr tento obřad několikrát zažil. Nikdy se o něm nezmiňoval a nikdy nechtěl o něm mluvit. Jen se usmíval.
Zastíral svou bolest.
Neuměl jsem odpovědět ani na jednu z otázek. Pustil mě a já se svalil na postel. Díval jsem se na něj jak se snaží něco najít. Nějaké oblečení. Vezme první košili co najde a samozřejmě mu byla velká. Mírně jsem se uchechtl i když mě všechno tak bolelo.
Jen se na něj mírně usměji. „košile." řeknu narovinu a on se hrozivě přibližuje zpět.
Sedne mi na klín a dívám se mu nechápavě do očí. Proč je najednou tak. Jiný. Je na mě jen v košili a nemůžu říct, že nemá pěkné tělo. Naopak. Na to co musel prožít.
Nestačím ani odpovědět a on se začne hýbat. Kousám se do rtu a snažím se být v klidu. I když mám chuť vzdychat jen z toho jak se tady vrtí. Dál mluvil a já mu nechtěl odpovídat. Sám jsem si nikdy nic takového nepředstavoval a ani mě to k ničemu netáhne.
Mluví tak perverzně a snaží mě vzrušit. Nechápu to. Proč se tak mé tělo chová.
Chtěl abych odpověděl. Mírně jsem jej od sebe odstrčil. „N-nevím co bych chtěl. Radši nic nechci." zašeptám. Nechci přemýšlet nad těmito špinavými věcmi, když má být obřad. Nemůžu. Musím se soustředit.
Už tak to stříbro. Pořád to bolelo a společně se vzrušením to byla vražedná kombinace
„Ale nelži, něco chceš,"zašeptám mu do ucha a opravdu tvrdě proti němu přirazím.
„Copak se ti nelíbím? "falešně vzlyknu a začnu mu jazykem obšťastňovat bradavky. Rukou mi sjede na zadek.
„A pak že po ničem netoužíš." zasměju se.
„Toužíš, alespoň po mé krvi, jenže tu ti teď bohužel dát nemohu. Stejně sis jí vzal příliš a mohl bys ztloustnout." Přejedu mu po břiše.
„Chci s tebou dělat ty špinavé věci, o kterých tak nerad mluvíš, ale po kterých tvé tělo, tak moc touží, Dantalione."
Nechtěl jsem mu odpovídat. Teď už to nebylo, že nevím. Já prostě jen nechtěl. Hnusili se mi ty myšlenky. Nechtěl jsem mít takové myšlenky, ale stejně mé tělo se pohybovalo samo. Držel jsem jej za zadek a při tom mě vzrušuje.
Třásl jsem se. Nelíbilo se mi jak se mé tělo na to chovalo. Hnusilo se mi jak se chovám. Jak se mu vybízím.
On. On pořád mi to opakoval. Cítil jsem se tak bezbranně. Tak slabě. Nechtěl jsem mu odpovídat, nechtěl jsem odporovat. Jsem přeci ten co poslechne.
Teď měl být obřad. Rodiče by poznali, že za to může on. Nemůžu to udělat, nemůžu se nechat jím skolit.
Vší silou jej odstrčím a doplazím se do umývárny kde se tak tak stihnu zamknout.
První po čem jsem sáhnul byla svěcená voda.
Jsem moc špinavý.
Vyjeknu, když mě shodí na zem. Bilestně zafňukám a rozejdu se ke dveřím.
„Notak otevři! " Zakňourám a zalomcuju klikou.
„Proč ses zamkl!" Dál lomcuji klikou.
„Jestli si něco uděláš, tak ti něco udělám já! " Kopnu do dveří.
„Když ale teď vylezeš, nechám tě být, ale jestli ne... Vyrazím dveře a vezmu si tě opět pěkně tvrdě. Vyber si!"
Neposlouchal jsem jej. Držel jsem v rukou velkou nádobu se svěcenou vodou. Jsem špinavý, tak moc špinavý. Všichni mě nenávidí. Jsem jen odpad. Odpad co se přiživuje na ostatních.
Nikdy ze mě rodiče už nebudou mít radost. Chtějí i dát očistné rozhřešení. Zní to tak povzneseně, ale když jsem viděl bratra vycházet z místnosti. Neusmíval se. Sice hned to zastřel úsměvem, viděl jsem v jeho očích tu bolest.
Tak moc. Tak moc se bojím.
I Nio, myslí si, že jsem špinavý. Nemůžu už být bílý, čistý jak lilie. Pro lid anděl co je zachrání. Nejde to.
Seděl jsem v rohu a vylil na záda svěcenou vodu. Ta se samozřejmě vpila do ran i kůže. Bolestně jsem vyjekl a třásl se bolestí.
Dávil jsem se.
Ale splnil jsem otcovo přání.
Musel jsem se kát.
Vztekle jsem začal narážet do dveří,až konečně povolily. Okamžitě jsem k němu doklopýtal a posadil ho do škobku. Začal jsem mu oplachovat záda. Trochu to pomohlo, ale né moc. Vzal jsem ho opět do náruče a odnesl ho do ložnice. Pozoroval jsem ho a pak jsem si vzpomněl na tu mast. Začal jsem prohledávat šuplíky a brzy jsem již na rukou měl namatlanou hmotu. Mé ruce byly v jednom ohni, ale i tak jsem mu mazal záda. Z očí mi kapaly slzy a mísily se s mastí.
„Nechápu proč to pro tebe dělám," zašeptám a zavřu oči. Ta mast je skutečně silná a pro mě nebezpečná. Vpálila se mi do masa jako žíravina.
Třásl jsem se a chtěl jsem konečně omdlít, konečně přestat myslet na to abych nemusel řešit co chci. Nikdy jsem si nevybíral co chci. Bylo mi vše přiděleno, řečeno a já to do puntíku splnil. Když jsem to pokazil tak jsem se kal. Svěcenou vodou. Tak abych mohl být vždy ten dokonalý.
Jenže co jsem potkal jeho tak se mi život obrátil vzhůru nohama a já nevěděl kam mám stoupnout.
Je bolestivé se rozhodovat sám. Řešit v hlavě ty přebytečné informace a třídit je.
Nelíbí se mi to.
Chci.. Chci být zpět ovládán.
Nemyslet na nic.
Být jak loutka.
jak hračka.
Necítit emoce.
Hlavně bolest. Ta je nejhorší a nejsilnější.
Nevnímal jsem kde jsem, ale cítil jsem úlevu na zádech. Vzpomněl jsem si kde jsem a cítil jsem tu mast. Jenže ten kdo jí natíral byl Nio.
Vyjekl jsem. „Ne! Ne. ne ne ne.. nedělej to. Bude tě to bolet. Ne.. nesmí." snažil jsem se odtáhnout.
Zapřel jsem se o něj nohou a tak se nemohl pohnout. Dál jsem mu mazal rány. Kůži na rukou jsem měl úplně rudou a sem tam popraskanou. Bolelo to. Hodně to bolelo.
Konečně byla mast rozetřena a ten idiot mě ze sebe doslova shodil. Začali jsme se rvát, nebo spíš tak do sebe žduchat. Ani jeden neměl moc síly. Nakonec jsme skončili v dosti podivné pozici, která se mi moc líbila.
„Takže to přeci jen chceš, "pohladím ho po vlasech a sleduji jeho oči, které a rozšířenou zornicí zírají na můj penis, který je od nich vzdálen pár centimetrů.
„Moje péro je pro tebe asi jako magnet," zasměju se a můj hlas získá ten nahrublý, vzrušený tón.
Nechtěl jsem aby tohle pro mě dělal. Jsem špinavý, nedokážu splnit rozkaz. Jsem k ničemu. Jen troska, kterou on vyhrabal a ukázal jak jsem na dně. Jak musím jen poslouchat, zabíjet, dělat vše jak řeknou. A když neuposlechnu tak je trest. Když poslechnu, občas pochvala společně s dalšími úkoly.
Když konečně mě pustil tak jsme se začali prát. Šťouchali jsme se. Oba jsme měli rudé ruce, které bolely. Mě už méně, ale jej museli hodně.
Nakonec jsme se ocitli v pozici, kdy mi seděl na hrudi. Oba jsme oddechovali a snažili se nadechnout pořádně.
Začal zase perverzně mluvit a já jsem byl hypnotizován jeho penisem. Ano, chtěl jsem to.
Nějak to ve mě přeplo.
Přeci jen. Mám dělat to co po mě chcou.
Tak budu.
Začal jsem mu kouřit. Nic jsem neříkal, jen jsem dělal to co umím nejlépe. A to poslouchat.
Jsem přeci jen loutka.
Nečekal jsem, že by to skutečně udělal a tak jsem slastně vydechl. Hladil jsem ho ve vlasech a nechal ho, aby si určoval vlastní tempo. Velmi brzy jsem se mu se vzdechem udělal do úst. Spolkl to a já ho na to okamžitě políbil.
„Děkuji." Zavrním a rukou mu zajedu pod kalhoty a začnu mu honit. Druhou rukou ho začnu připravovat a mezitím ho dál zuřivě líbám.
Hladil mě ve vlasech. Najednou byl tak milý. Takže je to tak jak jsem si myslel. Když se budu chovat tak jak chce. Dokáže být i milý. Poprvé co mě více pohladil. Bylo to příjemné. Pomalu jsem přidával na tempu. Tak aby mu to bylo příjemné a také abych to měl za sebou. Občasně jsem zapojil i zoubky, ale jen aby to navodilo příjemný efekt. Nemám v plánu jej kousnout ani tak. Dělám mu dobře a pak za to budu odměněn.Jak jednoduše logické. Po chvíli se mi udělal do pusy a já to poslušně spolkl, všechno. I když mi to vůbec nechutnalo a bylo to jediné jídlo co jsem od toho co jsem zvracel měl.Dokonce poděkoval. Nic jsem neříkal. Začal mě vzrušovat. Přicházela odměna. Také mi strkal prsty do zadečku. Znamená to, že chce tu věc, kdy do mě pronikne. Když budu hodný, dostanu pak odměnu? Určitě. Vycházel jsem mu vstříc, tak aby byl se mnou šťastný.Když si mě přetočil aby do mě vstoupil tak jsem jej zastavil. Položil jsem jej pod sebe a pomalu nasedal sám. Chci být odměněn.