Pak se ten kluk otočil na mě. Usmál se a šel ke mě. Jak došel ke mě tak mě chytl za paži a vyvlíkl z Vítova sevření. "Ty vypadáš že bys nám o Vadimovy mohla něco říct..." začal. "Tak copak princezno? Řekneš mi něco?" řekl. Začala jsem se ještě víc klepat. "Mě se nemusíš bát.. Já ti neublížím"řekl. Pak se nebezpečně přiblížil k mé tváři. "Možná" šeptl. "On..on je v Rusku" řekla jsem první blbost co mě napadla. "Vážně?" udiveně se na mě koukl. "A proč teda ta kráva říkala že je dávno mrtvej?" zeptal se. "On-on to nahrál. Mu-musel to udělat"řekla jsem. Bože, teď ho budou hledat v Rusku. Super. Najednou jeden z těch dvou týpků začal něco řvát rusky. "Hm.. Budem muset vypadnout, ale díky za pomoc puso" řekl a usmál se na mě. Rychlostí blesku všichni 3 utekli oknem. V tu ránu do třídy přiběhly ozbrojení policisté.
***po dlouhém výslechu ve škole***
Hned co jsem vylezla jako poslední z té podělané školy jsem se pořádně protáhla. Podívala jsem se na telefon. 21:00. 5 SMS a 17 zmeškaných hovorů. Cože? To nás tu držely do 21:00? Zbláznily se? Jak se teď dostanu domů? Rozklikla jsem ikonku se zprávami.
Terka:
Proboha Anet? Jsi v pořádku? Co se stalo? Bylo to ve zprávách? Jsou kluci v pořádku? Co chtěly? Ublížily někomu?
Anet:
Zítra ti všechno zavolam, teď jsem unavená promiň.
Fayne:
Anet jsi v pořádku? Proboha, prosím napiš co nejdříve..
Peter:
Čekáme na tebe před školou, tak si pohni.
Peter:
Už jste hotový? Aneet. Je 20:00
Peter:
Neboj, ještě čekáme.
Ani jsem neodepisovala a už jsem běžela směr východ. Seděly tam na lavičce 3 postavy. Pousmála jsem se a běžela za něma.