Cože to řekla? Ashton se na mě brzo vykašle a Kendall se ke mně chová tak ošklivě jenom díky ní? To přeci není možné, no ne? Kendall mě ale tolik nezajímá jako to, co řekla o Ashtonovi. Tohle nejde, nemůže mi sebrat i Ashtona. I když se s Ashtonem většinu času hádáme, tak bych ho nedokázala ztratit, znovu už ne. Bojím se, tak zatraceně moc se bojím.
„To nemůžeš," zašeptám se slzami v očích.
„Omyl, zlatíčko. Já můžu všechno." Vítězně se na mě usměje. „Dala jsem Ashtonovi na výběr, buď ty nebo AIH." Řekne s úšklebkem. Tohle už ale přeci nemůže myslet vážně! Ashton si má vybrat mezi mnou a vysokou školou?! Ona není sakra normální.
„Už.." Odmlčím se. „Už si vybral?" Kousnu se do rtu a čekám na odpověď. Nezlobila bych se, kdyby si vybral školu, jen by mi přišlo líto, ne, nesmírně by mě štvalo, že nás matka takhle hnusně oddělila.
„Ne, ale díky mně se na školu dostane a nebo nedostane. Umím to zařídit, což jsem mu samozřejmě řekla." Na její tváři pohrává zlomyslný úšklebkem.
„Jak mu můžeš dávat takhle na výběr? Proč mi pořád kazíš život, matko?!" Pláču. Vždycky jsem věděla, že je moje matka schopná všeho, ale tohle jsem opravdu nečekala. Tohle je prostě vrchol všeho.
„Zachránila jsem tě, to on ti kazí život, což ti měla dát Kendall jasně najevo. Neudělala to tak, jak jsem očekávala, a tak její matka přišla o práci. Vidíš, co se stane, když mě neposloucháš?"
„Co?" Tohle už je opravdu přehnané. Nikdy Kendall nemusela, doslova ji nesnášela, tak proč ji oslovila, aby mi dala najevo, že mi Ashton kazí život? - Což není pravda, spíš mi ukazuje nové věci, to není kažení života.
„Slyšela jsi dobře." Pokrčí rameny.
„Nikdy si ji nemusela, proč zrovna ona? Proč si musela zničit život i jí a její matce? Oni nemají peníze, matko! Jak teď asi musí žít?! Proč se tak chováš k mým přátelům?!" Křičím. To ona je ta zkažená, ale totálně.
„K mému plánu se mi hodila. Navíc díky tomu, že to přijala, tak její starší sestra dostala slušně placenou práci, tak se asi nemají tak špatně. Proč se tak k nim chovám? To je jednoduché, Thereso. Oni nepatří do našeho světa, chápeš?" Zamračí se a založí si ruce na hrudi.
„A Austin? Ten do našeho světa patřil?!" Zakřičím. Už je toho na mě moc. Ona se chová ještě hůř než kdy jindy. Děsí mě čeho všeho je schopná. Vážně bych si na ni měla dávat pozor.
„Samozřejmě, a právě jsi mi připomněla, že dnes večer přijde na večeři, alespoň Ashtonovi ukáže, že k nám nepatří. Ty, Austin, Chris a Mia jste lidé s budoucností. Já, babička, dědeček a tvůj táta jsme lidé se slušnou prací, nebo jsme alespoň něco dokázali. Kdežto Ashton nemá budoucnost. Je potetovaný snad po celém těle, vypadá a obléká se jako nějaký vandal a co myslíš, že z takového chlapce vyroste? Kriminálník, Thereso. Pochybuji, že jeho rodiče o jeho chování vůbec ví a pokud ano, tak jako rodiče selhali." Odfrkne si, ovšem mně začíná vařit krev. Takhle hnusně o něm mluvit nemůže! To nedovolím.
„A víš ty co?! Mně se líbí, že je takový. Je svůj a to já na něm zbožňuju, já se bojím ukázat svou pravou tvář a právě on mi ukazuje to, co jsem doposud neznala, učí mě žít, matko! Miluju ten život, který jsem díky němu poznala. A víš co? Je mi jedno, že z něj bude kriminálník, klidně do toho všeho půjdu s ním. Já chci žít!" Praštím rukou do desky stolu až matka nadskočí. „O jeho rodičích nebudeš mluvit nijak špatně! Víš úplné hovno o něm jako o jeho rodičích! On neměl šťastné dětství, nevyrostl tak, jako ty nebo já. Žil ve strachu a možná právě proto je takový jaký je. Nemáš právo ho soudit, když ho neznáš, to bys jako právník měla vědět, matko." Založím si ruce na hrudi. Matka už nic neříká, jen na mě zírá s otevřenou pusou a já tak jako vítěz vyjdu z její pracovny a s vítězným úsměvem se posadím vedle Ashtona. Všichni na mě zírají jako by mě viděli snad poprvé v životě. Zřejmě to celé slyšeli.
„Tess?" Osloví mě Ashton a tak se na něj podívám. „Děkuju, já ani nevím, co ti k tomu mám říct. Vážně zírám." Usměje se.
„Nikdo nemá právo soudit." Povím a podívám se na Chrise, který se na mě trochu usměje a pak sklopí pohled. Tak jo, zastala jsem se Ashtona a teď je řada na Chrisovi. Bez jakéhokoliv dalšího slova se zvednu a zamířím do matčiny pracovny kde sedí a hledí do prázdna. Možná je mi jí trochu líto, ale zasloužila si to.
„Co chceš?!" Vyštěkne na mě nepříjemným hlasem.
„Zapomněla jsem ti říct svůj názor na Chrise a tu svatbu." Zákeřně se usměju a otevřu dveře pracovny ještě víc, aby to všichni slyšeli. Tohle nejsem já, ale je třeba jí to všechno říct, když mám tu příležitost.
„Co-co?" Zamrká a zatváří se nespokojeně. Oh, nechce o tom mluvit, ale to je přesně další důvod, proč o tom chci mluvit.
„Slyšíš dobře." Pokrčím rameny. „Víš, vždycky si kazila život mně, ale že začneš kazit život i Chrisovi bych nečekala. A to je přesně důvod, proč o tom chci mluvit a říct ti, že to bylo od tebe pěkně hnusné a ubohé. Jak jsi ho mohla donutit, aby Miu požádal o ruku, když nechtěl? On si ji nechce vzít, má v životě své plány a já chci, aby byl šťastný." Podívám se ke dveřím pracovny,kde stojí Chris a dívá se na mě jako na zjevení. „Vím, že spojení téhle rodiny do které nepatřím, vím to, matko." Povím, když se nadechuje k odpovědi. „A spojení její rodiny by vzniklo pro tebe něco výhodného. Copak peněz nemáš dost? To musíš Chrise nutit do tohohle, když to chceš jen pro vlastní potřebu? Jediná zkažená jsi ty." Dopovím a když se matka zvedne, tak k ní přejdu mnohem blíž a vítězně se usměju. Je mi teď tak zatraceně dobře. Vždycky jsem chtěla říct svůj názor na tohle všechno a teď, když je to tady, se cítím jako úplně nový člověk, a to jen díky Ashtonovi. On mi dodal odvahu už tím, že tady se mnou v tomhle domě je.
„Dobře, řekla jsi svůj názor a to ti garantuji, že to bylo naposledy, holčičko." Zamračí se a ukáže na mě prstem.
„Ne, to nebylo. Budu si říkat svůj názor nahlas, dřív jsem nemohla, ale teď díky Ashtonovi se nebojím ti tu říct to, co si myslím." Usměju se. „Možná by ses nad sebou měla trochu zamyslet." Pokrčím rameny. Matka se zamračí, napřáhne ruku a vrazí mi facku. Otočím hlavu na stranu a zasměju se. „Tím hodně vyřešíš." Uchechtnu se.
„Ty k tomu nic neřekneš?!" Štěkne na Chrise, který se na matku dívá znechuceným pohledem.
„Tess má pravdu. Chovala ses k nám jako svině, je načase abychom ti to všechno vrátili. Snažil jsem se celou tu dobu nevidět, jak se k Tess chováš, ale teď už to nejde. Viděl jsem a slyšel, čeho seš schopná, a i když nesouhlasím s tím, aby Tess měla něco s Ashtonem, tak ti musím říct, že šťastnější jsem ji nikdy neviděl než je teď, co ho zná. Vážně by ses nad sebou měla zamyslet a do té doby neuvidíš ani mě a ani Tessu." Poví.
Wow. Naprosto mě tímhle odrovnal. Zjistil jaká je a teď se jí tu postavil, nikdo z nás toho nebyl schopný, ale teď už bylo načase, aby jsme jí to všechno řekli. Ještě zbývá, aby jí něco řekl táta, ale vím, že on to neudělá. Připraví ho o všechno.
„A co váš táta? Jak ten k tomu přijde?" Založí si ruce na hrudi. Vyměníme si s Chrisem ironický úšklebek.
„S ním se vídat budeme, on se nechová jako ty." Poví Chris a já přikývnu. Je to tak, táta nás vždycky podporoval, smál se s námi a říkal, jak je na nás pyšný, kdežto matka to vždycky říkala jen Chrisovi.
„Vy jednou přilezete. Nebudu vás financovat." Vítězně se ušklíbne.
„Chceš říct novinku?" Ušklíbne se Chris. „Celou tu dobu-"
„Celou tu dobu jsem je financoval já." Ozve se hlas našeho táty od dveří. Teda páni, tady to začíná být vážně zajímavé. „A musím s nimi ve všem souhlasit. Vážně by ses nad sebou měla zamyslet."
„Harry, už i ty?" Vydechne nevěřícně a pak nasupeně vyjde ze své kanceláře. „Odcházím k mamince!" Zakřičí na celý dům.
„Teda tati." Pokroutím nevěřícně hlavou.
„No co." Uchechtne se a odejde zpátky a když se chystám taky odejít, tak mě zastaví Chrisova ruka na mém rameni. Podívám se na něj s úsměvem.
„Děkuju, Tess. Překvapila jsi mě." Stiskne mě do velkého medvědího objetí, které mu s radostí opětuji.
„Já děkuju." Vtisknu mu pusu na tvář a společně odejdeme zpátky do jídelny.
Dneska jsem se konečně postavila své matce, teď jen zbývá předat můj dárek Tori, vyřešit a urovnat všechno s Kendall a nakonec poznat líp Ashtona a jsem spokojená. Cítím se tak zatraceně zvláštně, ale hezky zvláštně. Přesně tak, by to řekl Ashton.
♦♦♦
Nezabíjejte mě prosím, že nevyšla žádná kapitola tak dlouho, zaměřovala jsem se na jiný příběh, který se chystám dokončit. Ale teď by se to snad mělo zlepšit, mám takový rozpis abych se do všeho vešla a kapitoly vycházeli alespoň dvě do týdne u každého příběhu.
A ještě jsem vám chtěla popřát ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!!🎆❤❤ A taky vám chci moc poděkovat za vaši neuvěřitelnou podporu, četla jsem v poslední době pár komentářů, které tady nechci teď vytahovat, ale chci moc poděkovat holkám, které se mé povídky zastali!! Moc děkuji holky!!❤❤ Je neuvěřitelné, že se blížíme k 100K přečtení! To je tak..Wow! Já ani nemám slov.😻 Moc vám všem děkuji, že mé strašné vydávání kapitol trpíte tak dlouho.😄 Tak ještě jednou ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK, KOČKY!!❤❤❤
Miluju vás❤❤
S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤
Btw; Omluvte prosím chyby.