Druhý den.
Ten byt, na který jsme se s tátou byli podívat, jsem nevzala, byl drahý jako prase a navíc se mi ani nijak nelíbil, jsem spíš na takový ty obyčejný věci a luxusní byt opravdu nepotřebuji a hlavně nechci. Nechci být jako má matka. Ještě včera jsem volala majiteli bytu v baráku kde bydlí Ashton, byl velmi milý, prohlídku toho bytu mám dneska, právě tam jedu. Matka včera, jak jsme s tátou přijeli domů, začala strašně křičet, jak si to všechno jako představuju a že pokud chci od nich odejít tak to mám udělat hned, takže se do dnešního večera musím kompletně vystěhovat. Je to vážně milá paní, že?
Zastavím před domem a všimnu si celkem mladého muže, který stojí před hlavními dveřmi a kontroluje čas na svých hodinkách. Na nic nečekám a z auta vystoupím, hned ho zamknu a přejdu k pánovi, který si mě prohlédne a usměje se.
„Slečna Gomezová?" Mile se usměje.
„Ano, vy budete pan Gregory," usměju se a když muž přikývne, tak si s ním potřesu rukou.
„Nemohli bychom si tykat? Ještě mi ani nebylo třicet," zasměje se.
„Ovšem, jsem Tessa." Pousměju se. Najednou na sobě ucítím něčí pohled a tak se podívám k oknům onoho domu. Z jednoho okna se přímo na mě dívá Ashton, který kouří cigaretu a ještě mi zamává s ironickým úšklebkem. Raději na to nijak nereaguji.
„Jsem Jeff, tak pojď, půjdeme se podívat na byt." Znovu se usměje a otevře dveře, pustí mě před sebe a tak kolem něj projdu a oba zamíříme k výtahu, Jeff zmáčkne tlačítko s číslem čtyři a výtah se dá do pohybu.
Já jen doufám, že ten byt není na stejném patře jako je ten Ashtonův. Nevím jestli by to bylo zrovna nejlepší, ale i tak bych byt musela vzít, protože nemám kde bydlet, matka to myslela určitě vážně. Neměla bych se kam vrátit a to mě děsí, ale můžu si za to prakticky sama. Výtah zastaví ve čtvrtém patře a tak oba vystoupíme, jdeme ke třetím dveřím po pravé straně chodby, Jeff byt odemkne a zase mě pustí před sebe a poté vejde za mnou. Už teď se mi ten byt líbí.
„Tady je obývací pokoj, který je spojený s kuchyní," řekne a ukáže někam dál, kde je jako by za rohem koutek, kde se jistě nachází kuchyň. Obývací pokoj je hrozně veliký, nejvíc mě však zaujme okno pod kterým je udělané sezení, takže se mi tu budou dobře číst knížky.
„Už teď jsem si to tu zamilovala," uchechtnu se a popojdu s Jeffem dál, zajdeme za roh a ocitneme se v kuchyni, přesně jak jsem předpokládala, tak je udělaná v rohu, ale je opravdu obří.
„Rozumím, taky jsem to tu miloval." Usměje se. „Kuchyňská linka je úplně nová, všechny spotřebiče, co tu jsou fungují." Ukáže na zabudovanou troubu v kuchyňské lince, hned nad troubou je mikrovlnná trouba a dokonce je tu i myčka a sklo keramická deska, na které se vaří. (Nevím jak se to jmenuje🙊😄 Ty být dobrý kuchař, Carrie!😂)
Otočíme se, projdeme obývacím pokojem a vejdeme do pokoje, který je spíš ložnice. Nejlepší na tom všem je, že je byt nevybavený a tak si to můžu zařídit podle svých představ, těším se až si to začnu všechno zařizovat podle svého. Pokoj je vážně úžasný, je tu i balkon, který rozhodně budu využívat.
„Ložnice i s balkonem. Jak sis mohla všimnout," Uuhechtne se Jeff. „Ještě se podíváme do koupelny." Ukáže směrem do obýváku. Pouze přikývnu a vyjdu z ložnice. Jeff otevře dveře na té samé stěně o několik metrů dál, vejdeme do úžasné koupelny, je tu vana, umyvadlo, záchod je určitě oddělený, protože si všimnu dalších dveří na konci a všimnu si i sprchy, která je od vany oddělená.
„Wow," vydechnu. Koupelna je laděná do bíločerné barvy jako mám doma, už teď to tu miluju.
„Tak co?" Zeptá se Jeff, když vycházíme z koupelny. Přejde k hlavním dveřím a podívá se na mě.
„No.." Odmlčím se a pousměju se. „Já to beru," vydechnu. Tenhle byt je opravdu úžasný a já bych byla vážně blbá, kdybych ho nevzala.
„Skvělé, takže sepíšeme smlouvu?" Zeptá se a já s úsměvem přikývnu.
***
Nemůžu uvěřit, že jen ten byt celý jenom můj. Budu platit nájem a později, až budu mít možnost, tak se prý můžeme domluvit a Jeff mi byt klidně prodá, což je úplně skvělé.
Právě teď jsem u rodičů v domě ve svém pokoji a dobaluji poslední krabici, všechny ostatní už mám v autě a nějaké mám i v bytě. Bude těžké to tu opustit. Žiju tu celý svůj krátký život a jen tak to bez slz opustit nejde. Po tvářích mi steče slza, když popadnu do rukou krabici a podívám se na svůj starý pokoj. Milovala jsem ho.
S úsměvem na tváři a se slzami v očích zavřu bílé dveře mého pokoje, sejdu schody a tentokrát bez jediného zastavení vyjdu před barák, do auta položím poslední krabici a zavřu zadní dveře. Mám kompletně plné auto krabic. Mrzí mě, že se matka se mnou ani nerozloučila nebo tak něco. Když jsem sem přišla, tak se sebrala a bez jediného slova někam odjela. Samozřejmě, že jsem to oplakala, ale matka už je bohužel taková.
Nastoupím do auta a vyjedu na cestu k mému novému domovu. Už teď se těším na můj nový život. Těším se na vybavování mého nového bytu. Musím ještě dneska sehnat alespoň postel. Mohla jsem si vzít tu z mého pokoje, ale samozřejmě, že by mi to matka taky vyčetla a tak jsem se na to vykašlala. Najednou mi zazvoní mobil a tak hovor přijmu aniž bych se podívala kdo mi volá, položím si mobil do stojanu a nespouštím oči ze silnice.
„Ahoj zlato, tak co byt?" Poznám tátův hlas.
„Právě se stěhuju!" Vykřiknu nadšeně. Tak moc se těším.
„Skvělé." Slyším z jeho hlasu nadšení, ale i smutek.
„Tati?" Oslovím ho a zaparkuju před panelákem kde je můj nový domov.
„Ano?"
„Vyřídíš mámě, že mě to mrzí?" Skousnu si spodní ret.
„Jasně že ano." Poznávám, že se usmál.
„Děkuju. Budu muset končit, čeká mě spousta krabic. Mám tě ráda, tati," řeknu strašně rychle.
„Mám tě rád, Tess," odpoví mi táta přičemž se usměju a hovor položím. Vystoupím z auta a mobil si strčím do kapsy džínů. Otevřu zadní dveře auta a vyndám z něj dvě krabice, které dám na sebe a rozejdu se k hlavním dveřím, které jsou naštěstí otevřené. Přejdu k výtahu, který si přivolám tlačítkem a poté nastoupím, zmáčknu tlačítko s číslem čtyři a výtah se dá do pohybu.
Pořád budu takhle chodit sem a tam jako debil. Pokroutím hlavou, dveře výtahu se otevřou a já vejdu na chodbu. Přejdu ke dveřím od svého bytu a zrovna, když je otevřu, tak mi krabice spadnou a za mnou se ozve Ashtonův smích.
„Nechceš pomoc?" Zasměje se.
„No.." Odmlčím se, narovnám se a podívám se na Ashtona. Stojí u otevřených dveří hned naproti mému bytu a já se praštím imaginárně do svého sešitého a zalepeného čela. „Bydlíme na stejném patře?!" Vyjeknu nevěřícně. Toho jsem se chtěla vyvarovat. Vím, že jsem u něj už byla, ale vážně si nepamatuji do jakého patra jsme jeli, teď už to ovšemže vím.
„Si piš." Mrkne na mě, dveře od svého bytu zabouchne a přejde ke mně. „Pomůžu ti všechno to nanosit," oznámí mi.
Proč mi chce najednou pomoct? Určitě za to bude něco chtít. Možná, že vím co, ale nechci si to připustit. „Fajn." Přikývnu, v rychlosti seberu krabice, které mi spadli, strčím je do bytu, který následně zavřu a podívám se na Ashtona. „A děkuju." Pousměju se a vydám se k výtahu.
„,Už mi řekneš, co se ti stalo?" Zeptá se a ukáže na mé čelo, když nastoupíme do výtahu.
„Narazila jsem do zdi, lekla jsem se Kendall, která vykřikla. Hned mi na čele vyběhla dost nechutná boule hrající všemi barvami, která pak praskla." Trhnu rameny a sama nad sebou se zasměju. Jsem tak debilní člověk až to někdy bolí.
„Prostě debil." Začne se Ashton smát.
„Jo, to jsem já." Směju se. Že by Ashton nebyl takový, jaký byl předtím? Třeba se z nás stanou přátelé.
***
Ok, tak tahle část není tak zajímavá jak jsem si myslela, že bude. Každopádně, ta další už snad bude, chystám pár úchylných scén🙊😂 Takže snad vás tahle část alespoň trochu bavila😊
S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤
Btw; Omluvte prosím chyby🙈