*O dva dny později*
Podívám se na Chrise, který se právě dožaduje toho, aby mě rodiče pustili na zápas. Tak či tak tam stejně musím, teď mám na starost já být v občerstvení. Nesnáším to ale pořád je to lepší než být doma s matkou a babičkou.
Rodiče, tedy matka, mi dala hned po tom, co Austin utekl z té večeře, zaracha do konce měsíce. Prý je to všechno moje chyba. Řekla mi, že za to všechno můžu já. Dokonce ani neváhala a střelila mi další facku a ještě mi vyhrožovala, že pokud to řeknu tátovi, tak mi sebere auto a mou kreditku kde mám mé peníze, které jsem si vydělala, že prý mi je všechny utratí. Ty peníze mám na cestování a ona mi je chce utratit. Tohle je tak hnusné!
„Fajn, ale hned po zápasu domů!" Probodne mě pohledem.
„Neboj. Jsi skvělá, mami!" řekne Chris a vtiskne jí pusu na tvář nad čímž znechuceně odvrátím hlavu.
Máma a Chris spolu měli vždycky lepší vztah než jaký je mezi námi. Ani vlastně nevím proč mě tak nenávidí. Chris nesnáší, když o mámě mluvím špatně. Ona je v jeho očích hvězda. Nechápu to a ani se to nesnažím nějak pochopit.
Podívám se na tátu, který se na mě usměje a tak ho s úsměvem obejmu.
„Přibyla ti modřina," zašeptá mi do ucha přičemž se od něj odtáhnu. Kdy si toho sakra všimnul?! „Neboj, zlato," usměje se. „Nic jí říkat nebudu, ale pokud ještě jednou něco takového udělá tak tě zbalím a posílám letadlem k tetičce Andy." Mrkne na mě a oba se hned rozesmějeme přičemž nás matka probodne pohledem.
„Děkuju tati." Znovu ho obejmu. „Mám tě ráda."
„Mám tě rád, dcero," odpoví přičemž se usměju.
Otočím se, že odtud konečně odejdu ale stisk na mém zápěstí mi to nedovoluje. Otočím se, nejdřív se podívám na ruku, která mě křečovitě drží a pak se podívám na Chrise a pozvednu obočí.
„S mámou se nerozloučíš?" Probodne mě pohledem.
Tohle po mně nemůže chtít! Nebudu se tu s ní objímat, i když je to moje matka. „Ahoj, mami." Vyplivnu to oslovení jako jed.
„Čau." Odbije mě a odejde.
„Vidíš?" Podívám se na Chrise, pouze nad tím pokrčí rameny a odejde ke svému autu a tak jdu za ním a nasednu na místo spolujezdce.
„Tam bude sedět Ashton," oznámí mi Chris a já zalapám po dechu. To ne!
„Co?"
„Jdi dozadu." Ukáže na zadní sedačky a tak se tedy bez keců zvednu a sednu si na zadní sedačky. Nevěděla jsem, že tam taky bude. Nechci ho tam.
„Nemám jet svým autem?" zeptám se. Nechci ho po tom, co se stalo po té večeři vidět. Vlastně jsem za celé ty dva dny ani s Ashtonem či s Austinem nemluvila a s Kendall taky ne. Dělala jsem ze sebe mrtvého brouka a nikdo se po mně ani nescháněl. Nebyla jsem ani ve škole, táta mě omluvil, že mi není dobře a nikomu nepřišlo divné, že jsem nebyla ve škole a ani se nikomu neozvala.
„Nemusíš," řekne a vyjede na cestu. Nechci se s Ashtone vidět. Bylo mi ten večer tak trapně po tom, co odešel a teď, když ho mám vidět, se budu cítit dost nepříjemně.
Chris zastaví nedaleko od našeho bloku před bytovkou kde Ashton hned nastoupí a nezapomene se na mě podívat. Hned od něj pohled odvrátím a podívám se z okna na onu bytovku.
„Dneska je nějaká párty," řekne Ashton. „Jdeš na ní, brácho?" zeptá se a Chris se na něj podívá a pak se podívá do zpětného zrcátka na mě.
„Nejdřív odvezu Tessu domů a potom klidně." Trhne rameny a já se zamračím. Nesnáším, když mám zaracha a nikam nemůžu. Vlastně jsem ani na žádné párty nebyla. Vždycky jsem byla jen na oslavách kde se ani moc nepilo, když nepočítám oslavu, když naši fotbalisti vyhrají. Většinou se tam ale moc nezdržuji.
„Copak? Tessa musí jít spinkat?" Rýpne si a já zatnu ruce v pěst.
„Ne, mamka jí dala zaracha, když Austin-"
„Drž hubu!" zařvu na něj. Nechci o tom mluvit. Akorát mi to připomíná to, co se stalo po tom.
„Promiň." Podívá se na mě do zpětného zrcátka, ale já od něj odvrátím pohled.
Chris konečně po několika dlouhých minutách zastaví před školou a tak hned vyběhnu z auta, nechávajíc ty dva za sebou. Běžím k občerstvení kde už na mě čeká učitel literatury.
„Jdete pozdě slečno." Napomene mě.
„Omlouvám se, matka mě nechtěla pustit." Převrátím očima a převezmu si od něj klíče od kasy a od občerstvení.
„Dobře. Takže, slečno Gomezová, všechno už je připravené, stačí jen abyste si všechno uspořádala a můžete začít pomalu prodávat," usměje se na mě můj profesor literatury a poté odejde.
Na nic nečekám a odemknu občerstvení, je to něco jako chatka jen s výdejním okénkem. Vlezu dovnitř a hned se tu zamknu kdyby někoho napadlo jít dovnitř. Většinou se tu kluci opíjí a nepotřebuji, aby mi sem chodili zvracet jako minule. Bylo to dost nechutné.
Porozhlédnu se, abych se podívala, co všechno tu máme na prodej. Jsou tu hotdogy, nějaké bagety, pití v lahvích nebo na natočení, nechybí ani párky v rohlíku. Všimnu si i klobás a nějakých sladkostí. Jsem zvědavá jestli se to všechno prodá.
Všechno si to uspořádáme, aby se mi to všechno dobře prodávalo. Otevřu kasu a přepočítám si peníze. Když jsem ujištěná, že je všechno tak, jak má být, tak otevřu okénko a mezitím, co tu nikdo není tak přes sebe a přes tílko, které mám na sobě, přetáhnu tričko s logem naší školy a našeho týmu. Přejdu k okénku a podívám se na hřiště kde stojí Austin a někoho očima hledá.
Přeji si, aby hledal mě, ale když toho dotyčného najde, tak mu zamává a já se hned podívám komu to mává. Je to jeho rodina. Povzdechnu si a podívám se na Chrise, který se líbá s nějakou blondýnkou nad čímž se mi zvedne žaludek a pokusím se najít Ashtona ale toho nikde nevidím.
„Hledáš mě?" zeptá se mě povědomí hlas a tak se trochu vykloním z okna, abych viděla kdo to je.
Samozřejmě že Ashton.
„Tebe? Nebuď směšný." Zavrtím hlavou a stoupnu si tak, abych nebyla vykloněná z okna. K oknu hned přistoupí Ashton a podívá se na mě. Sjede mě pohledem a převrátí očima, když si přečte nápis na mém tričku. Rozhodnu se to nekomentovat.
„Já a směšný? Co teprve ty v tomhle nesmyslném tričku?" Zamračí se.
„Jsi debil." Zakroutím hlavou a do kelímku si naliju studenou ochucenou vodu a napiju se. „Dáš si něco?" zeptám se ho.
„Možná tak tebe." Mrkne na mě a mně spadne brada skoro až na zem. Hned se podívám za něj jestli ho někdo neslyšel.
„Já myslela, že mě nenávidí," řeknu, když se z toho vzpamatuju. Tenhle kluk je tak neslušný a nechutný.
„Taky, že nenávidím, ale šukat tě, musí být zážitek." Olízne si rty.
„Irwine!" okřiknu ho a založím si ruce na hrudi. Jsem vlastně zvyklá na tohle, co říká Ashton, protože mi to říkal i Austin ale on nikdy nepoužil to slovo..„šukat". Brr. Už jen z té představy, že mám něco s Ashtonem, je mi zle. „Vypadni ať můžu začít prodávat!" Probodnu ho pohledem.
„Okay, chytím si tě pak." Mrkne na mě a konečně odchází.
O co mu jde?
Tesso! Jde mu jen o tvé tělo! Zařve na mě moje podvědomí. Má pravdu. Tenhle kluk je tak neslušný. Neříkám, že jsem nějak slušná ale tohle, ta jeho mluva je vážně hnusná. Hnusí se mi tím, jak říká, že by chtěl se mnou spát.
„Tesso, ahoj." Pozdraví mě vesele moje kamarádka a tím mě vytrhne z mých myšlenek.
„Ahoj zlato," usměju se. „Dáš si něco?"
„Vlastně jo. Dáš mi colu speciálně pro mě s ledem?" zasměje se.
„Oh, jasně." Taktéž se zasměju a do kelímku ji naliju z láhve colu a přihodím do ní pár kostek ledu a podám jí to.
„Díky. Tady máš, zbytek si nech." Podá mi peníze, které dám do kasy a pousměju se ale i tak jí vrátím.
„Kendall, vezmi si to."
„Tess-"
„Prosím?"
„Dobře, ty moje hodná duše, ale pořád na tom nejsme tak špatně, abych nemohla dávat dýška."
„Já vím, zlato, ale znáš mě," zasměju se.
„Jo." Taky se zasměje. „Jdu za sestrou," oznámí mi a tak pouze přikývnu.
Podívám se na hřiště kde se už pomalu začíná hrát. Austin vykopne míč a už se za ním rozběhnou ostatní hráči a u mého stánku se začnou tvořit zástupy lidí.
Jdeme na to.
##
Zápas je u konce a naši fotbalisti vyhráli 3:2. Hned začal rozruch a všichni studenti z naší školy hned začali skandovat jméno „Knights" jo, taky nechápu proč se náš tým jmenuje zrovna rytíři ale tak, je mi to jedno.
Venku už je pěkná tma a tak si v chatce rozsvítím a když jsem si jistá, že už sem nikdo nepřijde tak okénko zavřu a všechny prázdné krabice dám na stranu. Překvapilo mě, že se všechno jídlo a pití prodalo úplně. Nic nezbylo což je vážně dobře. Dokonce jsem ještě musela volat učiteli, aby mi sem někoho poslal s dalším pitím.
Sáhnu po vysílačce, kterou mi sem učitel přišel dát. Že prý až budu zavírat tak mu mám dát vědět. Vylezu z chatky a opřu se na chvilku o chatu a povzdechnu si.
Čekala jsem alespoň, že se za mnou Austin staví, ale on se na mě raději vysral. Čekala jsem alespoň nějakou omluvu nebo vysvětlení proč z té večeře tak utekl ale nic.
Pokroutím hlavou a zvednu vysílačku k puse. „Pane učiteli, tady Tessa. Zavírám." řeknu do vysílačky a čekám jestli se ozve nejméně pět minut ale odezvy se mi nedostane a tak zavrčím a zkusím to znovu. „Pane profesore, tady Tessa Gomezová, končím!" Vyjeknu do vysílačky ale opět se mi odezvy nedostane.
Vejdu zpátky do chatky a kopnu do krabic, které se hned převrátí přičemž převrátím očima. Vytáhnu mobil a zavolám matce. „Přijdu trochu dýl, nemůžu najít profesora," vyhrknu bez pozdravu, když mi to zvedne. Úplně si dokážu představit její zamračený výraz.
„Do pěti minut budeš doma! Pokud ne, tak se dneska už nevracej, nechci tě radši ani vidět!" Vyprskne do mobilu a hovor položí.
„Milé," Povzdechnu si a znovu kopnu do krabic.
„Oh, někdo tady má krámy?" zasměje se Austin a tak se otočím. Stojí opřený o futra a pobaveně se šklebí.
„Vypadni!" Zavrčím a přejdu ke kaše, kterou zamknu a když se otočím na Austina, tak stojí nějak moc blízko mně. Je to můj kluk ale teď na něj nemám náladu. Počkat. Pokud můj kluk vůbec ještě je.
„Jsi podrážděná?" zasměje se. „S tím dokážu něco udělat," zašeptá mi na rtech a já z něj můžu cítit směsici vodky, rumu a piva. Už teď je mi z něj zle.
„Austine, prosím, nech toho," zašeptám a dlaně mu položím na jeho vypracovanou hruď.
„Babe, bude se ti to líbit," zašeptá a chytí mě za zadek.
„Austine, přestaň!" Vyjeknu. On mě však neposlouchá a vjede mi rukou pod tričko. Snažím se od něj dostat, ale marně. Najednou mě povalí na zem a lehne si nade mě.
„Austine!" Vyjeknu, když mi začne rozepínat džíny.
„Klid, baby. Pokud to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém!" Varuje mě a tvrdě mě políbí, neváhám a kousnu ho do rtu přičemž se ode mě odtáhne. „Ty svině!" zařve a vrazí mi silnou pěstí a já můžu cítit pálení mého rtu. Zřejmě mi ho tou ránou natrhl.
Proč mě všichni poslední dobou mlátí? Austin se takhle agresivně nikdy nechoval tak proč je najednou takový? Možná za to může ten alkohol, ale i tak mi nejde do hlavy, proč je takový. V mé přítomnosti se opil už několikrát a nikdy nic takového nezkusil.
Austin se znovu pokouší rozepnout mi džíny, které se snaží stáhnout, ale já mu odporuju a snažím se dělat cokoliv, abych mu v tom zabránila. „Austine! Prosím, přestaň!" Prosím ho a po tvářích mi steče několik slz. „Pomoc!" Zkusím to jinak.
„Drž hubu, nebo-"
„Ty zmrde, nech ji být!" zařve někdo od dveří a já jsem v tu chvíli šťastná, že sem někdo přišel.
„Vypadni!" vyštěkne na něj Austin. V tu chvíli se na něj onen kluk vrhne a srazí ho k zemi.
Hned se zvednu a zapnu si džíny a všechno to s obrovským zděšením pozoruji. Austin dostává hodně přes hubu a já jsem ráda, že mě ten kluk zachránil.
Ten neznámý ho dostane pryč z chatky, chvíli se nic neděje, slyším tedy jen Austinovo výhrůžky, ale jinak nic. Chvíli trvá, než se za mnou neznámý vrátí.
„Jsi v pořádku, Tesso?" zeptá se a já poznávám ten hlas. Luke Hemmings.
„Jo, jen..Já.." Prohrábnu si vlasy, pořád jsem zaskočená tím, co Austin udělal a co mi chtěl udělat. Kdyby Luke nepřišel tak nevím co by se stalo. Vím to, ale nechci si to přiznávat. „Děkuju." Podívám se na něj.
„Nemáš zač," usměje se. „Měl bych ho najít a zabít ho." Zamračí se. Ve skutečnosti není Luke tak strašný jak všichni říkají, řekla bych. Má stejně jako Ashton několik tetování jen on je nemá na krku ale po rukách.
„To bys neměl. Jeho rodiče mají ve městě velkou moc. Už tak jsi v průseru, že jsi jim zmlátil synáčka." Řeknu tak, jak to je. Luke bude mít vážně velký průser. Austin to nenechá jen tak a jeho rodiče taky ne, nezáleží na tom, jestli mě chtěl znásilnit nebo ne.
„To jsem ho měl nechat, aby tě znásilnil?" Zamračí se a podívá se na můj roztržený ret.
„To asi ne."
„Tak vidíš. Teď pojď, dostanu tě domů."
„Nejdřív musím najít profesora na literaturu, abych mu předala klíče a kasu." Utřu si slzy.
„Fajn, najdeme profesora na literaturu." Zářivě se usměje.
„My?" zeptám se překvapeně.
„Jo, vážně si myslíš, že tě nechám samotnou, aby tě ošukal někde ve křoví?" Zamračí se.
„Dobře, už mlčím." Zvednu ruce nad hlavu a pousměju se. Seberu kasu a vylezeme z chaty přičemž ji hned zamknu a společně s Lukem se vydáme do školy.
Je to zvláštní. Nikdy jsem se s Lukem nebavila a on mě i tak zachránil. Prakticky ho neznám ale vážně je jiný než se na škole povídá, alespoň mám takový pocit. Jasně, že mu nechybí sprostá mluva ale jinak je milý..asi. Každopádně to, jak mě zachránil, mu nikdy nezapomenu.
Vejdeme do školy a jdeme v tichosti až ke kabinetu, který má profesor na literaturu a tak zaklepu ale odezvy se mi už zase nedostane. Luke se zasměje přičemž se já zamračím.
„Dívej se a uč se," zasměje se a do kabinetu mu vleze.
„Tohle nesmíme!" Vyjeknu, ale když si všimnu profesora, jak usnul, tak se zamračím a zaťukám trochu víc na dveře, ale vypadá to, že ho nic neprobudí.
„Tesso, Tesso." Kroutí nade mnou Luke hlavou a přitom se náramně baví. „Budíček!!" Začne řvát na celou školu a přitom mu praští do stolu. Ten kluk není normální, fakt ne.
„Pane Hemmingsi, co si myslíte, že děláte?!" Vyjede na něj profesor a já mám co dělat, abych se nezačala smát. „Slečno Gomezová.." Začne profesor, když si mě všimne. „Jste v pořádku?" zeptá se a poukáže na můj raněný ret.
„Jo jsem." Mírně se pousměju a dám mu na stůl všechny klíče a kasu.
„Výborně. V pondělí si přijďte pro svou polovinu," řekne a ukáže na kasu a tak přikývnu.
„Děkuji. Nashledanou." Rozloučím se a vyjdu z jeho kabinetu a Luke jde hned za mnou.
„Tak takhle se vydělává," řekne zamyšleně. „Řekni, co když si vezmu ten sexy obleček který nosí roztleskávačky. Taky za to dostanu prachy?" zeptá se a nadzvedne obočí a já se začnu smát.
Na to, že mě málem Austin znásilnil, jsem nějak v pohodě, ale ono to na mě ještě všechno dolehne a já se budu utápět v moři slz. Stejně pořád nemůžu uvěřit, že by to udělal a že mě uhodil. Asi jsem pořád ještě v šoku a ani mi to pořádně nedochází.
Vylezeme s Lukem ven kde hned potkáváme Chrise a Ashtona. To mi vážně scházelo.
„Podívej koho jsem našel, kámo," řekne Chrisovi Luke a ukáže na mě.
„Díky, brácho, právě jsem.." Odmlčí se při pohledu na mě. „Tess?! Co se ti stalo?!" Začne vyšilovat a zvedne mi prstem bradu, aby na můj ret lépe viděl. To to vypadá až tak špatně?
„Austin ji málem znásilnit, kdyby nekřičela o pomoc a kdybych nepřišel," poví mu Luke a v tu chvíli, kdy to řekne, tak začnu brečet. Když to řekne nahlas, tak to zní mnohem víc strašněji než když si to řeknu v hlavě. Jo, nedává to smysl.
„Cože?!" zařve a přitáhne si mě do objetí. „Tess, už je dobře." Začne mě hladit po zádech a v tu chvíli se rozbrečím ještě víc.
Zvláštní. Před chvílí jsem se smála a teď tu brečím bráchovi na rameni.
„Zabiju toho zmrda!" Začne. „Díky kámo, žes ji pomohl. Máš to u mě." Řekne mu Chris. Připadám si tak trapně, ale Chrisovo objetí je to, co potřebuju. Po tomhle už Austina nechci nikdy vidět. Přehnal to. Vím, že to Chris nenechá jen tak být a to mě děsí. Je mi jasné, že pokud mu Chris něco udělá, tak bude v průseru ostatně jako Luke.
##
Tak se hlásím s další částí:3 Doufám, že se vám líbila :)) Už se to pomalu rozjíždí:33 Pokud jsou tam někde chyby tak se omlouvám..
S láskou a tak podobně Vaše Carrie❤❤