„Až ten pitomý ostrov najdeme, zapálím ho! Ne! Ještě líp! Až ho najdeme, nechám tě, ať to tam vypálíš a budu si to odporně užívat!"
Selena jenom zakoulela očima. Draco takhle pěnil už hodnou chvíli, a vůbec se mu nedivila. Na severní pobřeží Skotska dorazili bez problémů, ale hledat jeden malý ostrůvek, který nebyl na žádné mapě? To bylo něco úplně jiného. Čím déle se neúspěšně pokoušeli ostrov Drear najít, tím víc jí docházelo, jak neuvěřitelně celou tuhle akci podcenili. Bylo pozdní odpoledne, před chvílí se rozpršelo a oni nebyli nalezení toho proklatého ostrova o nic blíž, než když přiletěli.
S povzdechem se narovnala a zkontrolovala bublinu, která ji chránila před nepřízní počasí. Teprve poté vytáhla z kapsy mapu a jala se zkoumat, zda je tam zakreslený ostrov, na který se právě koukala.
Draco, jenž zkoumal nějaký ostrov o něco západněji, opět barvitě zaklel. Už se nad tím ani nepozastavila, vždyť o chvíli později měla také chuť od plic zaklít. Samozřejmě, že ten ostrov na mapě našla! Odevzdaně schovala mapu a rozletěla se dál. Nejraději by se na celé hledání vykašlala, ale okamžitě si za takovou myšlenku vynadala. Tady šlo přece o Severusův život!
Smrákalo se, když severovýchodně od své polohy zahlédla červené jiskry. Okamžitě schovala mapu a rozletěla se k nim. Vroucně doufala, že někdo něco našel. Také to mohl být Nikolaj, který se rozhodl celou akci odpískat. Už dávno ztratila přehled o tom, kdo se kde nachází.
Díky rychlosti koštěte netrvalo dlouho, než zahlédla světýlko, a o chvíli později i Coxe, který ho vyčaroval. Úsměvy Ala, Thea a Billa, které zářily víc než Lumos, jí napověděly, že se na ně konečně usmálo štěstí. A vzápětí to potvrdil i Albert: „Našel jsem ho!"
„Merline, děkuju!" zavyla s úlevou. „Seš boží, Ale."
Cox se samolibě uculil: „Díky. Ostrov je kousek severně odsud, ty ho možná uvidíš. Je docela malý, ale není na mapě a uprostřed je rozpadlá tvrz."
Selena zamžourala v příslušném směru.
„Jo, něco tam vidím," konstatovala zrovna ve chvíli, kdy se přihnal Nikolaj.
Během pár minut se ukázali i všichni ostatní. S nově získanou nadějí a optimismem tedy vyrazili za Coxem, který se s jistotou přivedl až k ostrovu Drear.
„Aleluja!" vykřikl Draco, když zastavili nad zříceninou tvrze. „Teď jdem najít tu potvoru, a Selena to tu pak vypálí."
„S tím bych ještě počkal," zamumlal polohlasně Theo. „Nevíš, jestli sem nebudeme muset letět ještě jednou."
„Kušuj, Notte!"
„Theo má pravdu," ozval se Nikolaj. „Nevíme, kolik toho protijedu bude potřeba, takže se nic vypalovat..."
„Harrisonová! Okamžitě se vrať!" zavřeštěl z ničeho nic Blaise.
Selena se překvapeně ohlédla zrovna ve chvíli, kdy Joannie zděšeně zaječela. Byla sotva metr nad nejvyšší věží zříceniny, odkud vyskočil pětinoh a se zuřivým řevem popadl násadu jejího koštěte.
Ostrov Drear ozářilo jasně žluté světlo. O vteřinku později zasáhla pětinoha Billova kletba a odhodila ho do nedalekého lesa. Harrisonová okamžitě začala stoupat. Druhý pětinoh její koště minul. Za burácivého, zuřivého řevu pětinohé bestie se pobledlá Joannie připojila k ostatním a kývla na Billa: „Díky."
Ten však ani nestihl odpovědět.
„Co tě to napadlo?!" rozkřikl se Blaise. „Zbláznila ses?! Copak nevíš, že ta potvora žere lidi?!"
Selena zabloudila pohledem k Dracovi. Na vlkodlaka, který peskoval Harrisonovou, se nespokojeně mračil. Hlavou mu běželo to stejné, co jí – Blaise se choval divně. Toho by si musel všimnout i slepý a hluchý!
Do počínající hádky se naštěstí vložil Nikolaj: „Joannie se nic nestalo, všechno je v pořádku. Od teď si ale budete všichni dávat pozor, ano? A za žádnou cenu nepřistávat! Pustíme se do práce, ať odsud můžeme zmizet co nejdřív. Poletíme na pobřeží a budeme postupovat směrem ke středu ostrova. Sejdeme se tady u té tvrze."
Po krátkém dohadování ohledně dvojic a částí ostrova se Selena v doprovodu své ustěžované drahé polovičky rozletěla k jihu.
„Bylo by tu docela hezky, kdybys neriskovala, že tě sežerou, jakmile přistaneš," konstatoval Draco. „Ale teď k tomu důležitějšímu: Co se to s tím Zabinim děje, sakra?! Chová se jak paranoidní kvočna."
„Všichni se od bitvy chovají jako paranoidní kvočny, i když uznávám, že Blaise to dotahuje na novou úroveň. Myslím, že ho hodně zasáhla... No, ty víš co," zamrmlala. „Přece u toho byl."
„To určitě, ale mám prostě pocit, že je s ním něco špatně. Vážně si myslím, že se tam stalo ještě něco, co nám neřekl, a proto se chová takhle."
„Řekla bych, že budeš mít pravdu, ale přece to z něho nemůžeme jenom tak vypáčit. Musíme počkat, až... Koukej! Támhle u těch kamenů!" namířila prstem do míst, kde zahlédla pohyb.
Draco opatrně slétl níž. I to však bohatě stačilo k tomu, aby pětinoha vyděsil – nebo se začal jevit jako chutná svačinka. Pětinoh vystartoval ze svého úkrytu mezi kamením a s řevem se pokusil vyskočit a chytit Dracovu nohu. Ten se naštěstí držel v dostatečné výšce.
„No fuj," nakrčil nos. „Těžko věřit, že tohle byli kdysi lidé. Ale aspoň máme adepta na..."
„Nemáme," skočila mu do řeči, zatímco pohled upírala do pětinohovy skrýše.
„Proč zase ne?"
„Počkej si," zašeptala. To něco, co se stále ještě skrývalo, se totiž pomalu začalo pohybovat.
„No to si ze mě děláš prdel," zabručel, sotva se to vykutálelo ven. „Mládě?!"
„Dvě, hýbe se tam ještě něco. Měli bychom jim dát pokoj a letět dál. Tuhle stejně nemůžeme zabít," prohlásila s pohledem upřeným na hnědou chlupatou kuličku, která se na nejistých pažích snažila dopotácet až k matce. „Svým způsobem je to roztomilé."
„Není," ucedil Draco. „Všimni si, jak se to na tebe dívá! Jako kdyby tě chtělo sežrat!"
„Ono mě to dost pravděpodobně sežrat chce."
„Ještě lepší," zabrblal a vyletěl o metr výš. „Pojď, letíme dál."
Selena vrhla ještě jeden pohled k malému pětinohovi a jeho matce, než se rozletěla za Dracem. Během pár chvil s ním srovnala rychlost.
„Snad budou mít ostatní víc štěstí," nadhodila.
„Já nevím, mám pocit, že štěstí na nás poslední dobou docela sere."
„Snažím se být pozitivní. Vůbec mi to neulehčuješ."
Draco zpomalil koště a povzdechl si. „Promiň. Poslední dobou... Mám prostě pocit, že potřebuju pár dní u Nika v bytě. Jenomže nemůžu. Potřebujeme udělat další dávku protijedu, lektvary pro madam Pomfreyovou, teď i ty, co dlužíme svatému Mungovi..."
„V Bradavicích je hromada lidí, kteří ty lektvary můžou připravit. Nemusíš je dělat všechny sám."
„Já vím, ale mám pocit, že bych měl."
„To je hloupost. Lektvary pro madam Pomfreyovou může udělat i Křiklan nebo někdo z těch dalších lektvaristů. A pro Munga je můžu udělat já s Theem a ostatními. Když Nik připraví..."
Selena umlkla, když se už podruhé na nebi objevily červené jiskry. Draco na nic nečekal a rozletěl se k nim, díky poutu se k ní však provlnila jistá úleva, která ani trochu nesouvisela s pětinohy.
„V tom rozhovoru budeme pokračovat!" křikla za ním. Poté však téma nechala plavat, nahnula se nad koště a následovala ho.
Ostatní už na ně čekali. Tentokrát to byl Theo, kdo se vítězoslavně zubil.
„Na východní části ostrova jsem našel úplně ideální kus!" samolibě oznámil. „Je chudák starý, vyhublý a ještě zraněný, vypadá, že už moc dlouho nepřežije."
„Ideální," přikývl Nikolaj. „I když je mi ho pořád líto."
„Tenhle vážně vypadal, že mu uděláme službu, když ho zabijeme."
„Já ti věřím," povzdechl si. „Tak leť. Už tak si od Minervy pěkně slíznem, že jsme se nevrátili na večeři."
Theo mlčky stočil koště příslušným směrem. Trvalo jen pár minut, než narazili na pětinoha, o kterém mluvil. To nebohé zvíře opravdu vypadalo, že smrt pro něj bude vysvobozením. Vypelichané, pouze čtyřnohé, se pracně plazilo vpřed. Ani náhodou nemělo dost síly rozhýbat kostnaté tělo natolik, aby si chytilo potravu nebo uteklo ostatním pětinohům.
„Je zázrak, že přežil tak dlouho," pronesl tiše Bill. „Opravdu mu tím pomůžeme od utrpení. Takže, uhm... mám si ho vzít na starost, nebo...?"
„Já to udělám," ozval se Blaise. Aniž by čekal na odpověď, začal klesat.
„Dávej pozor! Pořád může být nebezpečný!" křikl za ním Al, a o něco tišeji dodal: „Fakt se o něho začínám bát."
„To my všichni," zamumlal Nikolaj.
Selena pouze přikývla. S hůlkou v ruce hlídala každý vlkodlakův pohyb, ve vteřině připravená zakročit. Blaise se totiž k zuřivě vrčícímu a odporně chrchlajícímu pětinohovi vydal, jako kdyby to byla obyčejná kluběnka.
„Ahoj, kamaráde," zaslechla. Byla však jediná, i se zostřenými smysly musela pořádně napínat uši. „Já vím, že se ti nelíbím, ale jdu ti pomoct. Smrt... totiž někdy pomoct může. Slibuju, že od teď už tě nic bolet nebude. A tam, kam se po smrti pětinohové dostanou, se ti určitě bude líbit o moc víc," namířil na zuřivě vrčící zvíře hůlkou. „Letifer."
Mimoděk uhnula očima. Smrti si v posledních dnech přece jenom užila dost, nepotřebovala přidávat další, i když se jednalo o trpící zvíře.
„A tahle část zjevně zbyde na mě," povzdechl si Nikolaj.
„Pomůžu ti," ozval se Draco. Selena se odporem otřásla, koště otočila úplně na druhou stranu a vybudovala mezi sebou a Dracem téměř nepropustnou bariéru. Ani v nejmenším nechtěla vědět, jakým způsobem se budou tomu nebohému zvířeti rýpat v oku, aby z něho ten sklivec dostali.
To, že se otočila na druhou stranu, nakonec bylo to nejlepší, co mohla udělat. Ve vzduchu s ní zůstal jenom Theo, který však zdálky nakukoval na cokoli, co se dělo na zemi. Pohybu v lese si tudíž vůbec nevšiml.
Selena přimhouřila oči. Vroucně doufala, že se jí to jenom zdálo, ale na tolik štěstí neměli nárok.
„Hej! Blíží se další!" zaječela, aby upoutala pozornost všech dole. Theo z ní málem spadl z koštěte, ale hned se vzpamatoval.
„Ohnivé štíty?" nadhodil. „Budeme tě jistit ze vzduchu."
To už na košťatech stoupali i Joannie, Albert a Blaise. Zato Selena se vrhla střemhlav dolů. Kousek od Draca s Nikolajem seskočila z koštěte a zavelela: „Draconian ignis!"
Vytvořil se kolem nich kruh očarovaného ohně. Udržovala ho nízký, aby viděla, co se děje, a aby jí síly nedocházely příliš rychle. Avšak nezabralo ani minutu, než zaslechla Joannie: „Pozor!"
Prudce trhla rukou vzhůru. Část ohnivého kruhu vystoupala do čtyřmetrové výšky a pětinoha, který vyskočil zpoza balvanu, úplně uškvařila.
„Promiň," kuňkla směrem k ohořelé mrtvole a nakrčila nos. Páchl opravdu odporně.
Další pětinohové si naštěstí dávali větší pozor. Většinu z nich udržovaly dál kletby, které na ně přilétaly ze vzduchu, ale Selena měla pocit, že se snad musejí rozdvojovat. Někteří z nich se navíc stále pokoušeli útočit na ohnivou zeď, i když mnohem opatrněji.
„Nemohli byste sebou trochu hodit?" křikla, když lehce připekla dalšího pětinoha.
„Už to bude!"
„My za chvilku taky budem," zabrblala a zuřivě zavrčela na obrovského pětinoha, který se k nim snažil přiblížit ze strany. Blaise vzápětí sejmul dalšího.
Rty semknula do úzké linky, znovu zvedla ohnivou stěnu a v duchu proklela Voldemorta do nejhlubšího pekla. Tohle všechno kvůli jednomu idiotovi! Kdyby žádný Voldemort neexistoval, mohli si žít naprosto klidné a dokonalé životy. Ale ne, jeden magor se musel chtít vzepřít Smrti! A k čemu to? K čemu je dobré mít absolutní moc nad celým světem?
Na moment se zlomyslně ušklíbla. Možná si léčil nějaké komplexy, na které nebylo úplně vhodné použít Engorgio.
„Hotovo!" ozvalo se za jejími zády. O pár vteřin později se vedle ní objevil Draco a vrazil jí do ruky koště. S nezměrnou úlevou ho popadla a spěšně vystoupala do bezpečné výšky. Teprve poté nechala oheň zmizet.
„Jak ti je?" ozval se okamžitě Blaise.
Selena se překvapeně zarazila: „Mně?"
„Samozřejmě. Pokud vím, tahle magie vyčerpává. Jsi si jistá, že zvládneš celou cestu zpátky do Bradavic?"
„Necítím se unavená, řekla bych, že..."
„Poletíš s Malfoyem," zavelel vlkodlak. „A žádné dohady, jasné?"
„Nehádej se s ním, prosím tebe," zaškemral primus a přiletěl blíž. „Nikdo z nás na to teď nemá nervy."
„A říkám snad něco?" zamračila se na něj. Opatrně přelezla na Dracovo koště a to své, spolu s lahvičkou sklivce, schovala do kabelky. Blaise ji při tom upřeně pozoroval. Teprve, až své drahé polovičce omotala ruce kolem pasu, začal vypadat o trochu spokojeněji.
S povzdechem složila hlavu na Dracova záda. Blaise jí dělal čím dál větší starosti, ale copak na něj mohla tlačit? To už by nezjistili vůbec nic. Mermomocí své myšlenky nasměrovala jinam: Měli dost sklivce z pětinoha. Byli zase o něco blíž přípravě protijedu.
...
Selena vykročila z krbu ve sklepním bytě svých otců. Sotva pohasly zelené plameny, dlouze si povzdechla a promnula si obličej. Pokoušela se o ni nějaká únava... Možná měla přece jenom zůstat s Dracem v Londýně.
„Sellie?"
„Už jdu!" křikla a zamířila do laboratoře. Nikolaj zrovna míchal obsah kotlíku, který tipovala na základ pro Krvetvorný lektvar. „Potřebuješ s něčím pomoct?"
„Mohla bys začít připravovat Uklidňující lektvar?"
„Jasně," přikývla a vyrazila prohrabat se Severusovými přepečlivě srovnanými zásobami.
„Draco teda zůstal u mě, ano?"
„Ano. Stálo mě to hromadu přemlouvání a musela jsem mu slíbit, že tam přespím s ním, ale našel si v televizi jakýsi film a Anika říkala, že se za ním zastaví, takže předpokládám, že tam i zůstane."
„Merline, díky," zabručel Nikolaj. „Už to opravdu potřeboval, šlo to na něm vidět."
Selena odložila na stůl první náruč přísad a loupla po Nikovi pohledem: „Na tobě jde taky vidět, že by sis potřeboval odpočinout."
Lektvarista k ní zvedl ztrápený pohled: „Já bych rád, věř mi. A ano, vím, že ty lektvary pro Poppy může připravit i někdo jiný. Ale chci mít z krku tu první várku pro Svatého Munga... a pak je tu ten protijed," povzdechl si. „Prostě nedokážu odpočívat s vědomím, že ještě nemáme všechno."
„Rozumím," špitla. „Mám to podobně... o to těžší bylo Draca přimět si odpočinout. Ale už chybí jenom ten jadeit, ne?"
„Ano. Všechny ostatní přísady máme a Charlie už je na cestě z Číny, ale ten pitomý jadeit prostě nikde není!"
„A dělá to něco?"
„Je to stabilizátor, to přece víš, Sellie."
„Jo, to jo, myslela jsem, jestli to kromě toho i nějak ovlivňuje přísady. To se přece taky stává!"
Nikolaj si unaveně promnul obličej. „Ano, to je samozřejmě běžné. Promiň. Každopádně v tomto případě to tak není. Jadeit je jen a pouze stabilizátor, vlastnosti přísad nijak neovlivňuje."
„Takže by se dal nahradit jiným stabilizátorem, který by taky neovlivňoval přísady."
„Teoreticky ano, ale kdyby to šlo, už bych to udělal. Žádná taková látka neexistuje."
„Existuje," špitla. Proč ji to, ksakru, nenapadlo dřív?!
Nikolaj zvedl hlavu a upřeně se na ni zadíval: „Neexistuje, Sellie. Jsem Mistr lektvarů, o tom bych věděl."
„Nevěděl," kuňkla a odložila nůž. „Možná bys měl zmrazit ten lektvar."
„Rigor," zavelel. „O co jde, Seleno?"
„No, odkud začít... Dvanáct způsobů použití dračí krve znáš, že ano?"
„Samozřejmě. A ano, vím, že jedno z nich je stabilizátor, ale v tomto případě nemůžeme dračí krev použít. Bude reagovat se sklivcem z pětinoha a chlupy z pogrebina."
„Počkej si. O té mojí dračí záležitosti víš?"
„Že jsi ta slavná Princezna? Ano. Ale nechceš mi říct, že vás napadlo zkoušet, jestli se tvoje krev dá použít stejným způsobem jako krev dračí, že ne?"
Selena se drobně přikrčila a nasadila nevinný kukuč. Jenomže tentokrát nezabral.
„Ty si ze mě děláš legraci, Seleno!" rozkřikl se. „Zbláznila ses?! Jak se ti povedlo utajit to před Severusem?!"
„Severus o tom věděl."
Nikolaj strnul. „Tak teď si ze mě střílíš."
„Nestřílím," špitla a protáhla se kolem něj k policím, kde Severus skladoval deníky se zápisky k výzkumům. „Nelíbilo se mu to ani v nejmenším a já zpětně uznávám, že to, co jsem udělala, byla absolutní pitomost. Byli jsme s Dracem z toho nápadu tak strašně nadšení... Naštvalo mě, že o tom Sev nechtěl ani slyšet, a trochu mi přeplo. A podřezala jsem si žíly. Severus málem zešílel, musela jsem mu slíbit, že už to neudělám. A neudělala," loupla po lektvaristovi pohledem. „Ale když už jsme tu krev měli... Povedlo se nám ho přesvědčit, aby prozkoumal, co máme. Tady jsou k tomu poznámky," vytáhla jeden z diářů a začala jím listovat. „Té krve bylo docela málo, takže jsme nestihli otestovat všechno, ale stabilizátor ano. A přišli jsme na to, že moje krev je dokonalý stabilizátor. Podle Severuse působí bez výjimek a nijak neovlivňuje vlastnosti přísad."
Napjatá k prasknutí podala Nikovi deník otevřený na příslušné straně. Převzal si ho mlčky, s děsivě vážným výrazem. Málem si rozkousala ret, zatímco čekala, až prolistuje poznámky.
„Nevím, co na to mám říct."
„Mrzí mě, že mě to nenapadlo dřív," vydechla. „Omlouvám se! Ale teď můžeme začít ten protijed připravovat, když máme stabilizátor!"
„Tak jsem to nemyslel. Ono... překvapilo mě to. Nikdy mě nenapadlo uvažovat nad tím tvým prokletím takhle. A nemůžu se rozhodnout, jaký na to mám názor. Chci Severuse zachránit za každou cenu, ale je to tvoje krev, a..."
„A já ji dávám dobrovolně. Nenutíš mě, já ji chci použít! A to, že použijeme moji krev, přece neznamená, přestaneme hledat jadeit. Můžeme dělat menší dávky a přestat ji používat, až ho najdeme, ale do té doby... Může to trvat týdny, Niku. Tolik času Sev nemá."
„Já vím," vydechl a nabídl jí náruč.
Vběhla mu do ní víc než ochotně. Tolik se jí ulevilo! Nik se očividně nezlobil a navíc mohli začít připravovat protijed!
„Jsi nejlepší," sevřel ji tak pevně, že ji málem umačkal. Dokonce ucítila, že jí vtiskl opatrnou pusu do vlasů. Spokojeně se usmála, šťastné slzy na krajíčku. „Začnu chystat přísady. Příprava je náročná, ale netrvá až tak dlouho, do půlnoci bychom mohli mít hotovo."
„Zajdu pro Draca," zvedla hlavu. „Neodpustil by nám, kdybychom mu o tom neřekli."
„Nikdy," přitakal. Avšak než ji pustil, zeširoka se na ni zazubil: „Bude to dobrý, Sellie."
„Bude," špitla. Konečně, po takové době, zazářila jiskřička naděje o trochu jasněji.