Dracově poznámce věnovala pozornost jen okrajově. K telefonu se vrhla tak prudce, že zapackovala o koberec a málem se rozplácla na zem, ale sluchátko přece jenom uzmula v rekordním čase.
„Ano?" vyhrkla.
„Seleno? To jsi ty?" ozval se z druhé strany dědečkův hlas.
„Ano! Tak co?"
„Nancy je nalomená, ale úplně přesvědčená ještě není. A Timothy o tom nechce ani slyšet. Mají tam teď takové menší neshody, takže vám bude možná trvat o trochu déle je přesvědčit. Nebo přesvědčit alespoň Nancy. Opravdu vám bude stačit ta vzpomínka, kterou jsem ti ukázal?"
„Naprosto, přemístím nás podle ní úplně bez problémů."
„Dobře. My už jsme připravení, takže... Takže se potkáme v Bradavicích?"
„Potkáme se v Bradvicích," úlevně se pousmála, přestože ji dědeček nemohl vidět.
„Dávejte na sebe pozor. Zatím ahoj, Sellie."
„Ahoj, dědo."
Poté, co položila sluchátko, si dopřála vteřinku na hluboký nádech. Adrenalin začínal znovu pracovat, zdálo se, že u Carterových to bude mnohem větší výzva. A musela chtě nechtě uznat, že Theo měl dobrou poznámku. Dost možná se jim krátil čas.
Po schodech prosvištěla do patra. Zarazila se ve dveřích do ložnice a vychrlila na tetu a strýce, že volal dědeček a přesunují se ke Carterovým. Než stihli zpracovat, co se to stalo, už byla znovu dole. Spěšně objala Thea, pohrozila mu, ať nic dalšího nepřivolává, popadla Draca za ruku a vtáhla je do meziprostoru.
Tentokrát se objevili na zahradě velikánského domu. Přes vysoký plot na ně nemohlo být vidět, takže se se zastíracími kouzly vůbec neobtěžovali. Vyrazili ke dveřím, ale jakmile se přiblížili, obezřetně se zastavili. Vevnitř zjevně probíhala vášnivá hádka. Selena s Dracem si vyměnili nejisté pohledy, ani jednomu z nich se dovnitř v těchto podmínkách zrovna nechtělo. Ale nemohli je nechat napospas Smrtijedům. Selena se tedy odhodlala zazvonit.
Docílila však jen toho, že se teta se strýcem začali hádat ještě hlasitěji. Nervózně přešlápla a skrz vzorované sklo dveří zkusila nahlédnout dovnitř. Pochopitelně neviděla nic než barvy a tvary nábytku.
Zrovna se rozhodovala, zda zazvonit znovu, nebo rovnou použít Alohomora, když se objevila vysoká štíhlá postava.
„Ahoj, Cynthio," vydechla s úlevou, sotva se dveře otevřely.
„Ahoj," špitla a ustoupila na stranu. „Pojďte dál."
„Dík. Uhm... Co se tady děje?"
„To nic, to je normální," zašeptala Cynthia tak tiše, že ji přes hádku málem neslyšela. „Jste v pořádku? Nevypadáte zrovna dobře. Můžu vám nějak pomoct?"
„Ne, ale díky," zakroutila hlavou. „Nic nám není. Draco je jenom... neupravený, a mně se nestalo nic horšího než odřená kolena a tohle," ukázala jí dlaně.
Cynthia se nepatrně pousmála: „Jsem ráda, že vám nic není. A..." nervózně se ošila, „mohla bych vás rovnou o něco požádat, když jsme tu tak sami?"
„Jistě, povídej."
„I kdyby máma s tátou a Tonym chtěli zůstat... vezmete mě s sebou?"
„Cože?" hlesla. Z Draca, který tiše postával za jejími zády, cítila úplně stejné překvapení.
„Nesnáším to tady. Máma s tátou se pořád hádají, kvůli každé hlouposti. Anthony je pro tátu navíc svatý a dokonalý, protože je jeho, zato já se vždycky málo snažím a měla bych být lepší. Nemám žádné kamarády, ve škole to není úplně dobré a v oddílu ještě horší, snaží se mě odtamtud vyštvat, a daří se jim to. Chci pryč, a i když je odporné využívat válku jako možnost utéct... Vezměte mě s sebou, prosím."
Selena zůstala na svou sestřenici vykuleně zírat, slova se naštěstí ujal Draco: „Myslím, že ti rozumím. Vím, jaké to je, nemoct uniknout z místa, kde míváš pocit, že by bylo lepší, kdybys vůbec nebyla. Vezmeme tě s sebou, slibuju. Osmnáct už ti bylo, ne?"
„Je mi dvacet."
Dracovi se nějakým zázračným způsobem povedlo vyčarovat povzbudivý úsměv: „V tom případě ti nikdo nemůže říct půl slova, že?"
Cynthia vypadala, že se jí úlevou podlomí kolena. „Děkuju," zašeptala roztřeseně. „Půjdu se dobalit, ano? Máma s tátou jsou... No, najdete je po zvuku."
„Jasně," kývl Draco. Poté, co Cynthia zmizela v patře, se zadíval na Selenu: „Doufám, že ti nevadí, že jsem jí to slíbil."
„Samozřejmě, že ne! Jenom mě ta situace tady trochu překvapila. Nenapadlo mě, že by to tu mohlo vypadat... takhle. A musím se přiznat, že se mi vůbec, ale vůbec nechce do té hádky zasahovat. Ale Smrtijedům je tu nechat nemůžu, že?" zabrblala a odevzdaně vyrazila po zvuku.
Tetu se strýcem našla v obrovském, luxusně zařízeném obývacím pokoji. Oba překvapeně umlkli, když se s Dracem objevili ve dveřím.
„Ehm... ahoj?" nadhodila, když už začínalo být ticho nepříjemné.
„Teď se to nehodí," vypálil Timothy místo pozdravu. „Nevidíš, že tu něco řešíme?"
„Vidím, že tu po sobě vřískáte," pokrčila rameny. „A to můžete i v Bradavicích. Půjdeme?"
„Ne, nepůjdeme!" vyštěkl Timothy. „Vy si klidně dělejte ty svoje čáry máry, ale nás to nezajímá! Co bych asi řekl zaměstnancům? Beru si volno, protože před rokem se objevilo děcko, které mělo být mrtvé, a jen tak mimochodem kouzlí a je hledané v jakémsi alternativním světě kouzelného britského podsvětí? Zavřeli by mě do blázince!"
„Už to děláš zase!" obvinila ho Nancy. „Upřednostňuješ svoji firmu před svou rodinou! Tady může jít o život, vždyť jsi slyšel mého tátu!"
„Blbost! Nikam nepůjdeme jenom kvůli nějaké imaginární hrozbě, která se nás ani netýká!"
„Imaginární hrozbě?! A tihle dva právě přežili imaginární bitvu, že ano?! A očividně se nás ta hrozba týká, jinak by tu nebyli!"
Timothy nečekal, až jeho žena domluví, a prudce vykročil pryč. Po cestě odhodil z cesty Draca, který mu málem vyslal do zad kletbu. Byl už z dohledu, když zařval: „Nikdo nikam nepůjde, a to je moje poslední slovo!"
„Tak to asi těžko," pronesla Selena pouze k Dracovi. Poznámku o Cynthiině odchodu si pro tu chvíli však raději odpustila.
Nancy zoufale složila hlavu do dlaní.
„Omlouvám se," zamumlala. „Takový je pořád. Pořád myslí jenom na práci a my jsme mu na okrasu! Dokonalá rodinka, kterou ukazuje před světem, a přitom... Myslela jsem, že když nám jde o život, mohl by..."
„To nic. Vyřeší se to, uvidíš," pronesla Selena jako chabý pokus o uklidnění.
Nancy zvedla hlavu z dlaní a drobně se usmála: „Jsi hodná. Mohli... Mohli byste mi teď říct, co přesně se děje? Z toho, co mi řekl táta, nejsem zrovna moudrá."
„Potřebujeme vás ukrýt. Je možné, že Smrtijedi, to jsou ti parchanti, začnou útočit na mudlovské rodiny spřízněné s kouzelníky. A jelikož já se Severusem jsme jedni z těch důležitějších cílů... Opravdu moc mě mrzí, že jste kvůli mně v nebezpečí, ale je dost možné, že byste se museli ukrýt i tak. Nevěřím, že se Voldemort zastaví, dřív nebo později zaútočí i na mudlovský svět."
Teta drobně uhnula očima: „Já vím, že to teď bude znít strašně malicherně, ale v něčem má Tim pravdu. Nemůžeme jen tak zmizet ze života. Cynthia má obrovské úspěchy v tanci, Tony se teď dostal do fotbalového týmu, oba musejí do školy a mě nedávno nabídli lépe placenou pozici... Nemůžeme jenom tak zmizet."
„Bystrozorové to vyřeší, takových případů už měli mraky, vědí, co s tím! A můžeme využít tu naši lež o programu na ochranu svědků! Někdy jste se o tom někomu museli zmínit, ne?"
„Pověděla jsem o tom kamarádkám," uznala neochotně Nancy.
„Skvělé! Můžeme říct, že se vyskytly nějaké nové okolnosti, kvůli kterým bylo potřeba do programu dočasně zapojit i vás. To je přece věc, u které by nečekali na nějaké dovolení ze školy nebo práce, že?"
„To máš asi pravdu. Je to pro mě naprosto nepředstavitelné... Válka v Británii. Je to těžko uvěřitelné, ještě, když o tom média vůbec nepíšou. Ale očividně je to krutá pravda," sjela je pohledem. „I kdyby byla pravděpodobnost, že na nás opravdu zaútočí, skoro nulová... Nemůžu riskovat bezpečí svých dětí. Půjdu se podívat, jestli už mají sbaleno."
„Já sbaleno mám."
Selena se překvapeně ohlédla, vůbec neslyšela Cynthii přicházet.
Tetě se ve tváři objevila úleva. Přešla ke své dceři a lehce ji políbila do vlasů. Dojemnou chvilku však přerušil Tony, který se objevil na schodech: „Já ale nikam nechci!"
„Je to nutné," pronesla pevně Nancy. „Běž si zabalit."
„Ale to není...!"
„Běž!"
„Nikam nepůjde!" ozvalo se z druhé strany. „Nemůžeš mého syna nutit, aby odešel, když odejít nechce! Zůstane tady!"
Nancy si vztekle založila ruce v bok: „Není to tak náhodou i můj syn?"
„Už je to tady zase," pronesla tiše Cynthia. „Tony sem, Tony tam, Tony nikam nepůjde. Ale že by se zajímal o to, kam jdu já..."
Selena jí věnovala soucitný pohled, na víc se v tu chvíli nezmohla. Nevypadalo moc pravděpodobně, že z domu vypadnou v nejbližších minutách, a její nervozita se stupňovala. Ano, Voldemort byl oslabený, přišel o velkou část svých věrných. Vypadalo nepravděpodobně, že by zaútočil na mudlovské rodiny zrovna v ten večer, ale co když to udělá právě proto?
„Mohli bychom si, prosím, pospíšit?" zvýšila hlas, aby přehlušila svého strýce.
„Vy si běžte, kam chcete," odsekl. „Já a Tony zůstaneme tady. Nezahodím celý život jenom kvůli někomu, kdo možná ani nepřijde."
„A co když přijdou? Co budeš dělat potom?" rozhodla se pro poslední pokus o racionální debatu. „V lepším případě vás jenom zabijí. V tom horším vás odvlečou na panství a budou vás mučit. Opravdu ti to za to stojí?"
„Stojí," ucedila Nancy. „Protože jde o jeho práci. To je přece to nejdůležitější ze všeho, že?"
„Opravdu by nás mohli mučit?" zeptal se sinalý Anthony.
„Jsem si tím v podstatě jistá," odvětila ostře. „A ze zkušenosti ti můžeme říct, že budeš potřebovat zázrak, abys to přežil. A jelikož náš zázrak není zrovna ve stavu, ve kterém by byl schopný někoho odněkud zachraňovat..."
Její bratranec ztratil i poslední zbytečky barvy. „Tak já si zajdu pro kufr..."
Selena si nepatrně oddechla, už měli tři ze čtyř. A její odhodlání odtáhnout s sebou i strýčka rychle bralo za své, jelikož se na tetu znovu rozkřičel. Cynthia se v tu chvíli vypařila někam pryč. Než se za ní stihla vydat, příležitost uprchnout nepříjemné hádce jí ukradla její drahá polovička.
Trpělivost jí docházela opravdu závratným tempem. Zrovna se nadechla, aby se do debaty ostře vložila, když se ozval Draco: „Někdo je na zahradě."
„Cože?!"
„Cítím magii. Tak čtyři nebo pět lidí."
„Do hajzlu!" zaklela. Dopřála si jeden hluboký nádech na uklidnění, zavřela oči a zapátrala po známkách magie. Draca ucítila okamžitě, a hned na to i pět zdrojů magie kolem domu. Tři byli blíž k ní, v přední části zahrady, zbylí dva se zezadu pomalu blížili k domu. „Co teď?"
„Navrhuju nechat všechno tady, vzít přenášedla a zdrhnout, jak nejrychleji to půjde."
„Návrh přijímám," pronesla rychle. Poté tichým, pevným hlasem, který tak často používal Severus, pronesla: „Ač vás nerada ruším, možná by vás zajímalo, že se sem právě přemístilo pět Smrtijedů." Manželé Carterovi se překvapeně zarazili, Selena však nemilosrdně pokračovala. „Tři jsou před domem, dva se blíží zezadu. Máme tak minutu, přinejlepším, abychom zmizeli."
„Pitomost," vyštěkl Timothy. „Vymýšlíš si, abys..."
Vtom se za okny zablesklo. Selena nemusela ani odtahovat závěs, aby věděla, že se nad domem Carterových stahují temná mračna a formují se do lebky s hadem.
„Morsmordre," trhla hlavou směrem ven. „Znamení zla. Vyčarují ho tam, kde se chystají někoho zabít."
„Co máme dělat?" hlesla k smrti vyděšená Nancy.
„Mami!" ozvalo se z patra. „Venku někdo je!"
„Pojď sem!" přiškrceně zavolala na svého syna.
„Ještě nejsem sbalený!"
„Na to teď kašli!" houkl Draco, jenž se i s Cynthií zjevil na chodbě. „Pro věci se vrátíme, až to bude bezpečné, a pohni sebou!"
Zatímco Draco spěšně instruoval Cartertovy, Selena popadla nejbližší polštáře a udělala z nich přenášedla.
V tu chvíli tiše klapl zámek.
„Do prdele," zaklela a vrazila jeden polštář do rukou Cynthii a tetě. „Běžte! Protego!"
Kletba se roztříštila o štít. Draco obratem zaútočil, ale za jeho zády se vynořil další Smrtijed. Nancy s Cynthií s hlasitým prásknutím zmizely. Selena vyslala Nigromante petrficus, který úspěšně roztříštil Smrtijedův štít. Polštář hodila strýčkovi do rukou, a hned na to vykouzlila další, silnější štít. Za jejími zády se ozval tupý náraz.
Vtom Tony zděšeně vykviknul. Po Smrtijedovi, kterého měla před sebou, mrskla Sectumsempru. Kletba se protáhla mezi Smrtijedovými štíty a ten vzápětí padl k zemi. Dovolila si rychlé ohlédnutí. Brečící Anthony byl zlomený v pase, ale víc nedokázala rozpoznat. Naštěstí už u něj stál otec. Druhý Smrtijed, se kterým bojoval Draco, proletěl zdí ven.
Zbýval jeden. Bez milosti po něm mrskla Defervesco. Po tom všem, co se událo, už jí došlo slitování.
Ve chvíli, kdy se poslední Smrtijed svezl k zemi, se ozvalo známé prásknutí.
„Merline, díky," zamumlala.
Dracovi nemusela ani nic říkat, popadl ji za ruku dřív, než stihla zformulovat myšlenku. Pohledem na okamžik zaletěla ke dvěma umírajícím Smrtijedům. Nemělo by ji znepokojovat, že je jí to úplně jedno? Nechtěla nad tím přemýšlet, raději je vtáhla to meziprostoru. Co kdyby se objevili další?
S hlasitým lupnutím se objevili v ředitelně. Zvuk provázející jejich přemístění však zanikl v křiku tety Nancy, která vřískala na svého zděšeného manžela. Profesorka McGonagallová zatím mávala hůlkou nad skučícím Anthonym napůl ležícím v křesle.
„No," protáhl Draco, „pokud vím, slíbila jsi jim, že se můžou hádat i v Bradavicích."
„Kušuj!" střelila po něm pohledem. Prosmekla se kolem tetičky Nancy, jež zuřivě rozhazovala rukama, a zamířila k ředitelce. „Bude v pořádku?" zeptala se s obavami. Tony totiž kvílel, jako kdyby nastala jeho poslední hodinka.
„Je v naprostém pořádku, Diffindo ho jenom škráblo. S trochou masti nebude mít ani jizvu. A ty mi teď řekni, co vás to popadlo! Dokážeš si vůbec představit, jak moc jsme se o vás báli? Nikolaj málem zešílel, když zjistil, že nejste ve škole!"
Selena okamžitě schlípla. S pohledem upřeným na špičky svých bot se nepatrně přikrčila.
„Jak jste se dozvěděli o výslechu Luciuse Malfoye?"
Z Draca vycítila horečnatou snahu najít nějakou únikovou cestu. Teta se strýčkem na sebe navíc přestali křičet a Anthonyho přísná profesorka zjevně vyděsila, protože nevydal ani hlásku. V tíživém tichu se nervózně ošila. Tak tohle se nepovedlo. Asi si měla dát dvě minuty na promyšlení celého toho nápadu. Pitomá! Teď jí určitě už zase nikdo nic neřekne, už zase bude jenom malé, nezodpovědné děcko!
„Já s tebou mluvím, Seleno."
„Uršula," neochotně kuňkla.
„A to vám slečna Warrenová neřekla, že jsme okamžitě začali sestavovat záchranné skupiny?"
Selena drobně zakroutila hlavou.
McGonagallová si dopřála dlouhý, hluboký nádech a výdech. „O tomhle si ještě promluvíme. Jste v pořádku?"
Tentokrát k ředitelce nejistě zvedla pohled, než přikývla.
„Vy tři," zadívala se McGonagallová na mladé Zmijozely, „půjdete do Severusova bytu a počkáte tam na Nikolaje. Selena se k vám připojí, jakmile ukáže svým příbuzným, kde budou spát."
„Jistě, paní ředitelko," pronesli vši tři najednou a spěšně se dali na ústup.
McGonagallová počkala, až se za nimi dovřou dveře, a stočila pohled zpět na Selenu: „Skřítci připravili pokoje na druhém patře, od schodiště doleva. Dveře dvě stě dvanáct, třináct a čtrnáct."
„Dobře," pípla.
„A žádné potulování po hradu, rozuměla jsi?" Poté, co Selena znovu zkroušeně přikývla, sjela McGonagallová pohledem ostatní přítomné a nepatrně mírnějším hlasem pronesla: „Všem se vám za tento... výstup omlouvám. Jsme ve složité situaci a ti čtyři postrachové nám ji dnes v noci vůbec neulehčili."
„To je v pořádku," ujal se diplomaticky slova Selenin dědeček. „Myslím, že na vašem místě bychom reagovali úplně stejně."
Profesorka povolila napjatý výraz: „Děkuji."
„No, a teď bychom asi měli jít, ne?" nadhodil dobrosrdečně David. „Pokud jsem to správně pochopil, je Tony zcela v pořádku... že?"
„V naprostém. Zítra požádám naši lékouzelnici, aby mu dala jistou mast. Za pár dní bude pryč i ta jizva."
„Skvěle! V tom případě – veď nás, Sellie."
„Jistě," pípla a zamířila ke dveřím. Než však opustila ředitelnu, ještě jednou se zadívala na profesorku a nejistě zakuňkala: „Na shledanou."
K její nekonečné úlevě jí odpověděla poměrně vlídně: „Dobrou noc, Seleno."
I přesto ze schodů scházela ve špatné náladě, naštvaná sama na sebe, že si to takhle kolosálně posrala. A to ji zrovna začali brát vážně! Měla o tom někomu říct, nebo aspoň poslat Uršulu...
„Tudy," pronesla mdle a pokynula do chodby. Pomalu, aby jí dědeček stačil, se ploužila k Hlavnímu schodišti. Atmosféra byla nepříjemně hustá, ale rozhodla se tvářit, že se vůbec nic neděje.
Překazil jí to však dědeček, který ticho opatrně přerušil: „Sellie, mohla bys nám povědět, o co přesně šlo?"
Zmijozelka si povzdechla a, přestože se jí ani v nejmenším nechtělo, odpověděla: „O tom, že Smrtijedi hledali mudlovské rodiny, jsem se dozvěděla od kamarádky. Očividně si nikdo nevšiml, že u toho výslechu byla. No a já jsem jenom pobrala kluky a zrovna jsme se přemístili, takže..."
„Takže o vás nikdo nic nevěděl!"
„Niku!" kníkla zděšeně a předvedla bleskovou otočku. Hned na to poplašeně strnula.
Nikolaj ještě nikdy nevypadal tak děsivě. Už ho viděla ve špatné náladě, rozladěného i naštvaného, ale nikdy takhle rozzuřeného. Nemusel říct půl slova, aby se mu i Timothy s Anthonym spěšně klidili z cesty.
Selena mimoděk ucouvla, když se zastavil těsně před ní a rozlíceně vyštěkl: „Co to mělo znamenat?!"
„Mrzí mě to," zakuňkala a přikrčila se. „Omlouvám se!"
„To je sice hezké, ale napadlo tě vůbec, jak to bude vypadat?! Mysleli jsme si, že vás unesli Smrtijedi! Severus umírá na ošetřovně a Grace se ještě neprobrala. Chris, Dora, Remus a desítky dalších jsou mrtví! Všichni jsme tu pološílení strachy ještě od bitvy, a vy čtyři se jenom tak někam vypaříte! Co sis ksakru myslela?! Co kdyby vám ublížili?! Co kdyby tě zase chytili?!"
„Je mi to líto," provinile zamumlala a rukávem špinavé mikiny si setřela první slzu.
„Ty sis ještě nenechala vyléčit ty rány?!"
„Ne," pípla. „Celý den jsem pomáhala skřítkům, a navíc řešila madam Pomfreyová vážnější věci."
Nikolaj frustrovaně zachrčel, zaklonil hlavu a promnul si obličej.
„Kde je Draco?" zeptal se. Bylo na první pohled patrné, jak moc se nutí ke klidu.
Selena na moment upřela pohled někam do neznáma a zapátrala po své drahé polovičce. Vůbec ji nepotěšilo, co zjistila.
„Je ve sklepení, i s Theem a Blaisem. Šli k vám do bytu, ale po cestě potkali Dracovu mámu."
„Řekni mu, aby šli k nám do bytu, jakmile je Narcissa propustí. Ty teď ukážeš svým příbuzným, kde se můžou ubytovat, a naklušeš do nemocničního křídla. Máš dvacet minut, je ti to jasné? Budu tě tam čekat a nepřej si mě, jestli se zpozdíš! A žádné přemisťování, rozumíš?"
„Rozumím," špitla.
„To jsem rád," ucedil Nikolaj. „Ještě jedna taková kolosální pitomost a vůbec se ti nebude líbit, co se stane!" pohrozil jí a bez dalšího slova vyrazil směrem k Hlavnímu schodišti.
Sotva byl z dohledu a doslechu, zoufalá Selena složila hlavu do dlaní. Jestli dokázala naštvat i Nikolaje...