Severus spěchal chodbami bradavického hradu. Jeho pekelný hněv byl pryč v okamžiku, kdy mu Poppy oznámila, že s nimi chce jeho dráčátko mluvit. Na Nikolajovi, který kráčel po jeho boku, bylo nejdřív vidět, jak moc se mu ulevilo, po pár vteřinách se mu však v obličeji objevily obavy. Nedivil se mu, ale v tu chvíli jednoduše neměl jak pomoci. Sám byl napjatý jako struna, v hlavě převracel všechny možné katastrofické scénáře toho, co se bude dít.
Na ošetřovnu však vpadl bez váhání. Automaticky zamířil do zadní části, kde viděl její věci. Zatímco s vlajícím hábitem procházel ošetřovnou, děkoval Merlinovi, že je krom jednoho studenta v hlubokém spánku prázdná.
Selena seděla na lůžku, zachumlaná v přikrývce tak, že jí čouhala jenom horní polovina hlavy. Upírala na něj pohled, který byl zároveň vyplašený i plný úlevy.
Najednou se ozvalo jakési tlumené kuňknutí, které mohlo s trochou fantazie znamenat ‚ahoj'.
„Ahoj, dráčátko," opatrně odvětil. „Poppy říkala, že s námi chceš mluvit."
„Mm-hmm," přikývla a stáhla přikrývku o něco níž. „Chtěla jsem vás hlavně vidět. Madam Pomfreyová sice říkala, že jsou všichni v pořádku, ale stejně. A taky..."
„Ano?"
Selena nasadila prosebný kukuč: „Mám chuť na kakao a madam Pomfreyová mi ho nechtěla dovolit."
„U Merlina, dráče," vydechl. „Já jsem se bál, že se stalo něco hrozného."
„Promiň," kuňkla. „Ale to kakao si se mnou dáte, že jo?"
Severus nepatrně pozvedl koutky. Oproti tomu, jak vypadala ještě předchozího dne, byla jako vyměněná. Bylo zřejmé, že stále není úplně ve své kůži, ale už nevypadala jako uzlíček nervů. A mluvila v množném čísle!
„Samozřejmě," přikývl.
„Zajdu pro něj," ozval se Nikolaj za jeho zády a spěšně zamířil ke krbu. Selena překvapeně pozvedla obočí, ale neřekla nic.
„Mohu?" nadhodil Severus a trhl hlavou k vedlejšímu lůžku.
„Samozřejmě," usmála se. Poté, co se usadil, na něj Selena upřela nejistý pohled: „Mohl bys mi říct, jak to všechno dopadlo? Je Irene v pořádku? Já si toho nepamatuju zrovna moc," ošila se.
„Nedopadlo to tak, jak jsme doufali," popravdě odvětil. „Salemisti nyní vědí, že o nich víme, což, na druhou stranu, nemusí být úplně špatně. Mohli by se na nějakou chvíli stáhnout. A Irene je v naprostém pořádku, i když trochu..."
Severus se sice odmlčel, ale Selena za něj větu tiše dořekla: „V šoku?"
„Ano," přikývl. „Queenie od ní přinesla poněkud zmatený dopis. Abych to zkrátil – v případě, že budeš chtít, aby se o tom nikomu z rodiny nezmiňovala a nikdy o tom nemluvila ani s tebou, bude to respektovat. V každém případě bude ráda, když se u nich ukážeš. Až se na to budeš cítit, pochopitelně."
„Jasně," špitla. „Nechtěla jsem, aby to věděla, ale..."
„Nesu kakao!"
Severus po Nikolajovi střelil nespokojeným pohledem. Nemohl ještě chvíli počkat? Poznámku si však odpustil, obličej vyhladil do nic neříkají masky a s pokývnutím přijal šálek kakaa. Zkoumavě sledoval, jak opatrně nabízí hrníček Seleně. Jak si úzkostlivě dává pozor, aby se jí ani neotřel o dlaň. I ten drobný třas ruky, který prozrazoval, že je nervózní, ač se snažil nedat to na sobě znát.
Dráčátko si od něj však převzalo hrníček v naprostém klidu. Dokonce se vděčně pousmálo, než se s blaženě přivřenýma očima napilo kakaa. Musel nad tím kroutit hlavou. V poslední době pil kakao tak často, že už se mu pomalu začínalo přepíjet, zato Selena ani v nejmenším nevypadala, že by si chtěla odpustit byť jen jediný šálek.
Dlouho seděli mlčky. Nervózní Nikolaj se ošíval po jeho pravici, zatímco Selena hleděla někam do neznáma a pomalu upíjela kakao. Severus si hodnou chvíli pohrával s nápadem stáhnout svoji nitrobranu a zjistit, nad čím dumá, ale nakonec ho zavrhl. I za normálních okolností to byl velký zásah do soukromí a v tu chvíli považoval za zázrak, že se Selena zvládla vyhrabat z nejhoršího za pouhé dva dny. Nechtěl si ani představovat, jak rychle by ji něco takového poslalo zpátky na dno.
Z myšlenek jej vytrhlo zašustění přikrývky. Selena odložila prázdný hrníček na noční stolek a k Severusovu překvapení se vyhrabala z postele. Nechápavě sledoval, jak, stále zabalená v přikrývce, udělala dva krůčky a vecpala se mezi něj a Nikolaje. Jakmile se usídlila ke své spokojenosti, dlouze, úlevně vydechla.
„Je to divné," pronesla najednou. „Na jednu stranu mám pocit, že pokud se mě někdo dotkne, skočím z tamtoho okna," namířila prstem na nejbližší okno, „ale na stranu druhou nutně potřebuju, aby mě někdo objal. Jsem divná."
„Nejsi divná, dráčátko. Z mého pohledu jsou takové pocity pochopitelné."
„A já doufala, že budeme divní spolu," zazubila se na něj. Vzápětí se otočila na Nikolaje: „Všichni tři?"
V Nikolajově tváři se ve velmi krátké chvíli vystřídalo hned několik emocí. Severus jich zvládl identifikovat sotva polovinu: Překvapení, úlevu a provinilost, na níž se jeho výraz ustálil.
„Omlouvám se, Sellie," vydechl Nikolaj. „Vůbec nechápu co to do mě vjelo. Zjistil jsem to náhodou jen pár dní před tím útokem, a když jsem ho viděl... Prostě jsem to nezvládl. Je mi to moc, opravdu moc líto."
V tom okamžiku se Severus napjal. Selena zůstala na zoufalého Nikolaje mlčky hledět a on v duchu úpěnlivě prosil Salazara, aby mu Selena odpustila. To, že seděla mezi nimi, naprosto klidná, mu dávalo naději. Byl sobec, nehorázný sobec, ale nechtěl o Nikolaje přijít. Jenomže Selena byla přednější.
Měl pocit, že ta hrozná chvíle nikdy neskončí. Že bude až do konce věků se zatajeným dechem čekat, co dráčátko poví. Nervozitou málem nedýchal, když si tiše povzdechla a zavrtěla se.
„Přiznám se, že nejsem zrovna nadšená z toho, že to všichni vědí," pronesla tiše. „Bojím se toho, že si na mě budou ukazovat. Že budu jiná, divná, a budou se ke mně chovat jako k nějakému podivnému úkazu. Už zase... Mám chuť se zahrabat do postele a už z ní nevylézt, zůstat tam schovaná přede všemi, kteří by mě mohli chtít objímat a utěšovat. Nechce se mi čelit tomu, že to ví teta Irene. A bojím se, že budu zase tam, kde na podzim, i když je mi teď docela dobře. Co když budu zase hysterčit z toho, že se o mě na chodbě někdo otře? No, v každém případě by mě nikdy nikdo a za žádných okolností nepřesvědčil, žes to udělal schválně, abys mi ublížil. Ale i tak si budeš muset odpykat trest."
„Jistě," vydechl Nikolaj. „Cokoli, Sellie, mně je to..."
Vysoký lektvarista překvapeně umlkl, když se Selena z ničeho nic zavrtěla a nacpala mu nohy pod stehna. Severus jí ani nemusel vidět do obličeje, aby věděl, že se zeširoka zubila, když prohlásila: „Nevím, kde mám ponožky, a je mi zima na nohy."
Severusovi zacukaly koutky, když uviděl Nikolajův vyjevený výraz. Zároveň měl pocit, že se štěstím snad rozpustí. Selena na tom byla tisíckrát lépe, než se vůbec odvážil doufat, Nikolajovi kufry zjevně balit nemusel a celý jeho trest měl očividně spočívat v tom, že bude jeho dráčátko rozmazlovat.
V tu chvíli neodolal. Pomalu zvedl ruku, avšak než sáhl na pramínek neposlušných vlasů, který jí vypadl z copu, vrhl na ni tázavý pohled. Selena, která si mohla vykroutit krk, aby na něj viděla, se zeširoka zazubila. Jemně jí neposlušný pramínek vlasů zahákl za ucho. Byl to něco tak obyčejného, čemu by většina lidí snad ani nevěnovala pozornost, a přitom pro něj to byl projev veškeré lásky, kterou ke svému malému, modrookému štěstí cítil.
...
Selena zpozorněla, když se na ošetřovně ozvaly troje spěšné kroky. Vzápětí se zeširoka usmála. Zpoza zástěny, která jí zaručovala alespoň náznak soukromí, vykoukl nejdřív Draco, těsně po něm Theo, a nakonec Blaise. Vlkodlak vypadal, že by se jim vyšplhal na záda, jen aby na ni pořádně viděl. Selena nad tím nepatrně zakroutila hlavou. Ti byli opravdu povedený trojlístek.
„Jak ti je?" kníkl ustaraně Theo.
„Je mi fajn," usmála se. „Nemusíte se schovávat za zástěnou. I když si cením, že jste opatrní. Nechcete se posadit?"
Na trojici chlapců bylo dokonale vidět, jak se jim ulevilo. Blaise hupsnul na vedlejší postel a zeširoka se zazubil na Thea, který ho následoval podstatně ukázněněji. Draco na ni však vrhl nejistý pohled: „Můžu za tebou?"
„Jasně," kývla. V příštím okamžiku už jí po posteli pochodovala běloučká fretka, která se jí vecpala do náruče. Selena si svou načechranou fretku spokojeně přivinula k hrudi. Už snad po tisící v duchu děkovala Dracovi, že se rozhodl stát se zvěromágem. Jinak by pro ni byly už tak dost těžké chvíle, kdy nesnesla cizí dotek, ještě těžší.
„Byl to jeden z mých lepších nápadů," pronesl samolibě, když si všiml, jakým směrem se ubírají její myšlenky.
„Tak to bezpochyby," odvětila. Poté se zadívala na Blaise a Thea: „Připadám si jako královna, která přijímá návštěvy. Už jsem si nechala zavolat Severuse s Nikem, pak tu byla McGonagallová, teď vy... A samozřejmě madam Pomfreyová."
„Jsme nekonečně poctěni, že jste nás přijala, Vaše Veličenstvo," pronesl s úšklebkem Blaise. „Ale teď vážně, fajn? S Nikem jsi teda mluvila, jo?"
Selena vycítila, že zostražitěli. Draco se to před ní snažil všemožně schovat, ale tentokrát by k tomu nepotřebovala ani Eviteru. Rozhodla se však předstírat, že si ničeho nevšimla: „Jo, byli tu přes poledne."
„A?"
„A co?"
„No, je všechno v pohodě?" sondoval zvědavě vlkodlak.
„Jo. Koukej, takhle: Nejsem ráda, že to všichni ví. Bojím se, že si na mě už zase budou ukazovat. Ale nevěřím, že to Nikolaj prokecl, aby mi ublížil. A hlavně, já na něj nechci být naštvaná. Mám ho ráda. A stejně by se to jednou nějak dostalo ven," povzdechla si. „I když pro to asi neexistuje ideální chvíle, mohla být i mnohem horší."
„Páni," protáhl Blaise. „Snape sice říkal, že jsi v pohodě, ale..."
„Ale?" pozvedla na něj obočí.
„No, nějak jsem mu nevěřil," nervózně se ošil. „Jasně, doufal jsem, že je ti fajn, ale... No... Pomoz mi!" zaúpěl a zadíval se na Thea.
„Ani omylem, ty ses do toho navezl."
„Ale tys o tom pochyboval taky!"
„Práskači!" praštil ho Theodor do paže.
„Hej!" vyjekl Blaise a praštil Thea zpátky.
Selena si sevřela kořen nosu. Opravdu mermomocí se snažila nesmát, ale ti dva jí to značně ztěžovali. Za jakéhosi pištění před sebou mávali rukama v ne zrovna velké snaze trefit toho druhého. Připomínali dvě malé holky.
„Proč se s nimi vůbec bavíme?" pronesl najednou Draco.
„Protože jsou oba naši. A protože to s náma vydrží," ušklíbla se.
„No jo, to je strašná oběť."
„Ticho tam," dloubla do běloučké fretky prstem.
Ta se zavrtěla a upřela na ni malá očka: „Jsem rád, že nám Severus nekecal. Ale musím přiznat, že je to docela překvapivé. Nenaštvi se, ale tam u štítů jsi vypadala... No, vážně špatně. Fakt jsem si myslel, že na tom budeš hůř. Ale jsem rád, že jsem se netrefil."
„To jsme oba," ušklíbla se. „Ale myslím si, že to teprve přijde. Oba víme, že moje super sny nejsou úplně pravidelné. A když už jsme u toho..."
„Jasně, že ti budu dělat plyšáka," skočil jí do řeči. „Ale můžeš mě teď na moment omluvit?"
„Jistě," překvapeně načechranou fretku pustila.
Draco přeťapkal na druhou stranu postele, kde se přeměnil. Theo s Blaisem pořád ještě předstírali, že se mlátí, takže si ho vůbec nevšimli. A to ani, když vyjevené Seleně vytáhl zpod zad polštář. Vzápětí se však ozvalo dvojí překvapené vykviknutí, jelikož vzal oba Zmijozely po hlavě oním polštářem.
„Ticho tady bude!" zaškaredil se na ně.
Blaise s Theem na něj zůstali pár vteřin civět. Poté Blaise nasadil zákeřný úsměv a dloubl do Thea: „Nepřijde ti, že si nějak vyskakuje?"
„Myslíš na to, na co myslím já?" stočil na něj Theo pohled. Draco zkoprněl. Než se však stihl dát na strategický ústup, letěl po čumáku do postele. Selena naprosto nevěřícně sledovala, jak si mu Blaise obkročmo sedl na záda a zaútočil na jeho pravou nohu.
„Lechtej! Lechtej!" vřískal na Notta, zatímco se snažil mrskajícímu se Dracovi sundat botu.
„Pusť! Slez ze mě!" ječel primus a zuřivě se snažil Zabiniho nakopnout. „Padej ze... UÁÁÁ! Přes... přestáááň!"
Selena složila hlavu do dlaní, už se jí přestávalo dařit potlačovat smích. I kdyby nakrásně chtěla, jak by se vedle těchhle třech mohla cítit mizerně?
...
Severus překvapeně heknul, když si ho Nikolaj přitáhl do medvědího objetí. Věděl, že Nikolaj je v prapodivném rozpoložení, to na něm bylo očividné už od rozhovoru se Selenou, ale opravdu nečekal, že se na něj takhle vrhne, sotva za nimi klapnou dveře bytu.
„Máš tu nejlepší dceru na světě," pronesl dojatě vysoký lektvarista. „Je to to nejúžasnější škvrně, co jsem kdy poznal."
„Dusíš mě," zachrčel Severus.
Nikolaj ho spěšně pustil: „Jo, promiň. Ale to o Sellie pořád platí!"
„Já vím," drobně povytáhl pravý koutek. „Musím přiznat, že jsem po celou dobu sobecky doufal, že to dopadne takhle."
„Tak to jsme byli dva. Bože můj, ona mi opravdu odpustila! Chce se mi tančit!"
„Prosím ne," zaúpěl.
Nikolaj se pouze zeširoka zazubil a jakýmsi rádoby tanečním krokem odplul do ložnice. Severus nad tím pouze zakroutil hlavou. Přestože i on byl šťastný tak moc, že to na něm Minerva poznala na první pohled, ani omylem by ho nenapadlo takhle hopkat. Druhému muži však jeho radost nechtěl upírat.
V ložnici se ocitl v dalším objetí, ke kterému Nikolaj tentokrát přidal mlaskavou pusu na tvář.
„Nejlepší. Tvoje dráče je nejlepší."
„Naše dráče."
„Naše dráče," zopakoval Nikolaj s připitomělým úsměvem.
Severus se mu opatrně vyvlekl, sebral z postele své pyžamo a zamířil do koupelny. Druhý muž totiž s dojetím v obličeji zíral kamsi do jezera, měl hromadu času, než zase začne vnímat svět kolem sebe. A navíc se těšil do postele. V posledních dnech velmi špatně spal.
Překvapilo ho, když se ve dveřích koupelny objevil Nikolaj. Za chůze ze sebe shazoval oblečení, až nakonec vlezl za ním.
„Teď jsem tady já," namítl Severus. „A vzhledem k tomu, že na dnešek opravdu žádnou párovou aktivitu neplánuji..."
„Kuš, Severusi. Neplýtváme vodou, tomu se říká ekologie!"
„Jistě. Ekologie. O to tady jde," zamumlal, ale bez dalších řečí otočil kohoutkem.
K jeho údivu se ze sprchy vymotali rychleji než kdy jindy, takže sotva za pár minut už si spokojeně přitáhl přikrývku až k bradě. Postel se vzápětí zhoupla, jak na ni sebou praštil Nikolaj.
„Chci tě objímat, nebo se nechat objímat, nevíš? Hmm... Asi tě budu objímat. Pojď sem!"
„Haf," zakoulel Severus očima, ale přesto si přilehl a složil hlavu na Nikolajovu hruď.
Na okamžik zauvažoval nad tím, jak býval jeho život prázdný. Kolik úžasných, příjemných věcí si často záměrně odpíral, přesvědčen, že nic než nekonečnou mizérii si nezaslouží. Až jeho malé dráčátko postrčilo jeho život jiným směrem. Jeho malé, modrooké štěstí. Vždyť ona a její upřímná láska byl ten důvod, proč se tehdy odvážil vstoupit do partnerského vztahu. Proč se odvážil věřit, že nebude do konce života sám.
„Zabiju ho," vytrhl ho z myšlenek Nikolaj. Jeho hlas byl naprosto klidný a vyrovnaný. Zněl, jako kdyby mu oznamoval, co si dá ráno k snídani.
„Mohl bys mi to zopakovat?" zamračil se. „Nejsem si jistý, zda jsem rozuměl správně."
„Zabiju ho. Suttona. Za to, co udělal Sellie. Sirius ví, kde bydlí, stačí si na něho počkat. Je mi jedno, jaké to bude mít dopady. Klidně se zavážu neporušitelným slibem, ale ten člověk se dubna nedožije."
„Nečekal bych, že od tebe něco takového uslyším."
„Nečekal bych, že něco takového řeknu, a budu to myslet vážně. Už jsem ti to říkal, Severusi, já jsem ho opravdu chtěl zabít. Opravdu, upřímně jsem doufal, že ho přinutíš, aby se zastřelil. A dokonce mě ani nevyděsilo, že si něco takového přeju."
„Mě to děsí za nás oba."
Nikolaj se napjal. „Plánuješ mi bránit?"
„Ano i ne," protáhl rozvážně Severus. „Chci, aby zaplatil. Ale nechci, abys ho zabil ty. Poslouchej mě," utnul příval námitek, ke kterým se Nikolaj nadechoval. „Vzít život je jednoduché. Děsivě jednoduché, existují tisíce způsobů, které mohou člověka různými způsoby připravit o život. Jenomže tě to... změní. Najednou máš na rukou krev. Vědomí, že jsi někomu vzal život, tě pronásleduje, ať si to sebevíc zasloužil. A, i když jsem těm Brumbálovým řečem o čistotě duše nikdy nevěřil, měl pravdu. Nejsem si jist, zda bych to dokázal vysvětlit přesněji, ale něco ve mně se s první vraždou změnilo. Sutton zemře, buď u toho, budeš-li si to přát, ale budu to já, kdo ho zabije. Nechci, aby sis procházel tím, čím jsem si musel projít já."
...
Selena se zhluboka nadechla a pevněji sevřela Dracovu ruku. Věděla, že by nikdo nic nenamítal, kdyby se otočila na patě a prchla zpátky do sklepení, ale odmítala povolit. Jednou si usmyslela, že už to zvládne, tak nevycouvá ještě přede dveřmi. I přesto na dveře Velké síně zírala, jako kdyby vedly do samotného pekla.
Draco jí najednou lehce přejel palcem po hřbetu dlaně, což ji vytrhlo z upřeného zírání na dveře. Tázavě na něj pozvedla obočí. Draco se povzbudivě pousmál, ale promluvit už nestihl. Za Seleninými zády se totiž ozval Blaise: „Hele, není se čeho bát. Když bude mít někdo problém, Nott jim vyklove oči."
Havran, který seděl na vlkodlakově rameni, souhlasně zakrákal.
„Aby k někomu vůbec stihl doletět," ozval se Draco. „Jdeme docela pozdě, minimálně Severus už tam bude určitě."
„Sázím srpec na Snapea!" ozvalo se najednou od Hlavního schodiště. Zmijozelové se překvapeně otočili. Dvojice zrzků, která k nim mířila, měla nezvykle vážné výrazy.
„Přišli jsme se omluvit," pronesl Fred.
„Za všechny pitomé poznámky, co jsme o Vánocích měli."
„Sice jsme o tom vůbec nevěděli..."
„...ale teď se cítíme docela blbě."
„Takže prostě promiň."
„Seš hustá, že to zvládáš."
„Jo, a kdybys ses tomu hnusákovi chtěla mstít..."
„...měli bychom pár nápadů."
Zabini nasadil zlomyslný úsměv: „Tahle koalice odplaty se mi začíná líbit."
„Koalice odplaty?" pozvedl Draco obočí. „Blbější název neměls?"
„Že to říkáš zrovna ty," zamumlala Selena. I když se mermomocí snažila nedat nic najevo, už zase se jí draly do očí slzy, tentokrát dojetí. Nebyla na to sama, ani zdaleka ne. Na Draca, který si ji přivinul do náruče, jakmile její rozpoložení vycítil, se vděčně pousmála.