„Já si stejně myslím, že je škoda, že ten nápad s kostýmy padl," prohlásil Nikolaj, zatímco se soukal do riflí.
Severus zapínající si knoflíky na košili na něj povytáhl obočí: „Ty máš snad zájem se celý večer promenádovat v nějakém přihlouplém kostýmu?"
„No jasně, byla by sranda! Už jsem ho měl i vymyšlený."
„Opravdu?"
„Jo," šibalsky se uculil. „Šel bych za jednu z Drákulových nevěst."
Severus se zarazil: „Prosím?"
„Ve Stokerově Drákulovi Jonathana napadnou tři jeho nevěsty, když..."
„Já jsem Drákulu četl," skočil mu Severus do řeči. „Zajímalo mě spíše, co tě vedlo zrovna k této volbě."
Nikolaj si zapnul knoflíček od kalhot a s potutelným úsměvem odvětil: „Ty. Bylo mi jasné, že bys odmítl jakýkoli kostým, ale jako Drákula vypadáš i normálně, stačilo by tě přesvědčit, aby sis přičaroval špičáky. To by Sellie určitě zvládla. A voilá! Párový kostým je na světě."
Severus nespokojeně protáhl obličej: „Tohle nebudu komentovat."
„Nemusíš, já si ten komentář domyslím," zachechtal se vyšší z mužů.
„Výtečně, jsem rád, že ušetříme čas. Draco zajisté... V tomhle neplánuješ jít, že ne?"
„Co je na tom špatného?" podivil se Nikolaj, na sobě jedno ze svých triček.
Severus sjel tu vytahanou hrůzu kritickým pohledem. Jediná pozitivní věc byla černá barva. Ale potisk s nějakou mudlovskou skupinou, jejíž členové se svými černo-bíle pomalovanými tvářemi mohli hravě konkurovat Sudičkám, shledával naprosto nevyhovujícím. A ještě ke všemu byla na rukávu malá dírka.
„Odkud mám začít?"
Nikolaj zakoulel očima: „Vždyť si na to hodím košili."
„A nemohl by sis tu košili vzít k nějakému jinému kusu, který nevypadá, jako kdyby ho přežvýkal mečoroh?"
„Nepřijde ti, že poslední dobou nějak často kritizuješ moje oblečení, pane vypadám jak z osmnáctého století?"
„Kdyby sis nechtěl brát podobné pochybné kousky ve chvílích, kdy je třeba poněkud... upravenější oblečení, nemusel bych říkat ani slovo. A pokud vím, tvůj oděv jsem komentoval pouze pětadvacátého ráno, poté když jsme šli na návštěvu ke tvým rodičům a nyní. Ty můj kabátec komentuješ téměř pokaždé, když mě táhneš do postele."
„Vždyť je tam tak milion knoflíků!" rozhodil Nikolaj rukama. „Kdo tě z toho má vyslékat?"
„Ty. Delegování této činnosti na někoho jiného silně nepodporuji. A nyní se, prosím, obtěžuj převléknout do něčeho, co nevypadá jako vytažené z šatníku Tonksové."
„Fajn, ale ty nepůjdeš v tom svém upířím hábitu!" zašermoval rukou.
Přestože se Nikolaj tvářil podrážděně, Severusovi zacukaly koutky: „Mám tedy počítat s nějakou párovou aktivitou?"
„Tak jsem to sice vůbec nemyslel, ale když už jsme u toho, ano, ocenil bych, kdybys s něčím takovým počítal," zabrblal a přetáhl si přes hlavu triko. „A vůbec – dneska ti na nějaké knoflíky kašlu. Vezmi si svetr."
Severus v nevyřčeném dotazu pozvedl obočí.
„No co?" zaškaredil se Nikolaj. „Já se kvůli tobě taky převlékám. Vezmi si svetr!"
Lektvarista už se chystal ohradit, ale po pár vteřinách zvažování možností raději ustoupil. Nikolaj měl pravdu, v posledních dnech komentoval jeho vzhled víc, než se zamlouvalo i jemu samotnému. Kdyby se nyní odmítl převléknout, s největší pravděpodobností by to vedlo k nějaké nepěkné hádce, a Severus rozhodně neměl v plánu zkazit si poslední večer roku.
„A smím si vybrat který, nebo k tomu máš také co říct?" začal si zase rozepínat knoflíčky. V tu chvíli ho okrajově napadlo, kolik možných kombinací kalhot a košil už stihl vyzkoušet jeho kmotřenec.
„Můžu si já vzít tohle?" ucedil jedovatě Nikolaj a pozvedl čistě bílé triko.
„Je tam nějaká díra?"
„Těžko, když jsem ho na sobě měl jednou."
„V tom případě ano."
„Výborně. V tom případě si vyber svetr, který chceš."
Jedovaté ‚děkuji mnohokrát' si Severus raději nechal pro sebe. Opravdu nehodlal riskovat, že ho Nikolaj přinutí vzít si tu pletenou hrůzu od Molly. Smířen se svým osudem tedy sáhl po černém roláku od Poppy, přičemž se psychicky připravoval na její uculování, které muselo nevyhnutelně přijít.
„Spokojený?" ozval se Nikolaj. Severus po něm loupl pohledem a přikývl. Tmavomodré rifle, bílé triko a rozepnutou černou košili s drobným vzorem shledal vyhovujícími.
„Spokojen?" zopakoval a založil si ruce na hrudi.
„Ano," ucedil Nikolaj. „Teď budu mít práci jenom s jedním knoflíkem."
Severus zakoulel očima. Jako kdyby v té posteli nestrávili značnou část odpoledne. Ostatní se naštěstí věnovali silvestrovským přípravám, tudíž nikomu nechyběli. Na druhou stranu musel přiznat, že příjemnému pokračování se nebránil.
„Můžeme vyrazit?" nadhodil.
Nikolaj přikývl a vykročil ke dveřím. Ticho přerušil, až když vstoupili na Hlavní schodiště: „Sellie a ostatní už jsou u Minervy?"
„Měli by. Dopoledne jí slíbila pomoc s přípravami a předpokládám, že ty tři vzala s sebou."
„Nejsem si jistý, že z téhle pomoci bude Minerva nadšená," pronesl pobaveně Nikolaj.
Severusovi se nepatrně ulevilo. Přestože nevěřil, že by se na něj Nikolaj za tohle opravdu zlobil, byl podstatně klidnější, když se mu vrátila ta jeho věčně dobrá nálada. Už si na ni zvykl natolik, že ji shledával na nervy lezoucí jen výjimečně.
„Věděla, do čeho jde," trhl Severus rameny. „Já jsem spokojený, že pro jednou cuchají nervy také někomu jinému."
„Je hezké, jak automaticky předpokládáš, že jí lezou na nervy," zachechtal se.
Severus na něj povytáhl obočí: „A ty bys to snad nepředpokládal?"
Nikolaj nasadil všeříkající rádoby nevinný výraz. Severusovi zacukaly koutky. Jeho partner už zjevně přišel o prvotní iluze.
„Šťastný nový rok!" pronesl Nikolaj zvesela heslo, když dorazili až k chrliči. Než vkročil na schodiště, šibalsky na svého partnera mrknul: „A teď uvidíme, jakou katastrofu háďata vyvedla tentokrát."
To, co spatřili, když vstoupili do ředitelny, však nečekali ani v nejmenším. Všechna čtyři netopýřata seděla na židlích a visela na rtech Minervě, která jim se skleničkou punče v ruce vyprávěla nějakou příhodu.
„Oni jsou... hodní?" zašeptal nevěřícně Nikolaj. „Vždyť ráno vypadali, že zboří hrad! Jak to udělala?"
„Možná přece jen používá černou magii," pronesl zadumaně Severus. Hodná netopýřata však na moment odsunul stranou, nutně potřeboval vědět, co že jim to Minerva povídá. Po chvíli bedlivého poslouchání naštěstí zjistil, že se, z jeho pohledu, jedná o naprosto neškodnou historku z dob Minervina studia. Poppy zjevně byla stejné číslo jako Selena, a její nápady skvěle pobavily i oba lektvaristy.
S postupem času se ředitelna začala plnit. Severus tedy s povděkem zaplul k oknu, kde ve společnosti Poppy a Minervy pomalu upíjel svařeného vína a pozoroval okolní dění. Pohledem přejížděl převážně mezi Nikolajem, který si povídal s Fleur, a podezřele hodnými netopýřaty. Čekal, že se opět připojí k zrzavým katastrofám, ale ty si něco potutelně špitaly s nezvykle zrzavou a pihovatou Tonksovou. Zato čtveřice mladých hadů byla usazená na schodech vedoucích do malého obývacího pokoje, který pro sebe zabral klan Blacků. Selena s pohledem upřeným na své ruce něco potichu vyprávěla, a všichni tři chlapci ji napjatě poslouchali.
Z dumání nad tím, co mohou mít za lubem, když jsou tak podezřele ukáznění, jej vytrhl Nikolaj.
„Ty snad nemáš co pít," nakoukl do hrníčku, v němž byl zbytek svařeného vína. „Mám ti zajít pro druhý?"
„Zatím ne, ale děkuji."
„Ale pánové," ozvala se najednou šibalsky Poppy, „přece nebudete takoví psí čumáci."
„No, technicky vzato..." zkusil se ozvat Nikolaj, ale Poppy se nedala.
„Aspoň malou pusinku!" nahnula hlavu na stranu. „Vám to spolu tolik sluší!"
Vysoký lektvarista na ni šibalsky mrknul: „Pusinky si nechávám do soukromí, je jich pak mnohem víc."
Minerva s Poppy se začaly chichotat jako nějaké školačky.
„Tak my vám necháme prostor," pronesla uculující se Minerva. „Ale ne, že se někde zapomenete, pánové. Ať jste do půlnoci zpátky!"
„Jistě, paní profesorko," ucedil se sarkastickým úšklebkem Severus. Obě postarší dámy se znovu zachichotaly a, zavěšené do sebe, vyrazily ke stolíku s občerstvením.
„Kolik toho vypily?" zeptal se polohlasně Nikolaj.
„Nemám nejmenší ponětí."
„Jsou roztomilé. A co si budem, zaslouží si trochu si odpočinout."
„Proto také nic neříkám."
Nikolaj se pobaveně zakřenil: „Ty jsi šlechetnost sama, Severusi."
„Ne, jen nechci skončit jako dekorace na stěně."
„Ale byla by z tebe krásná dekorace. Taková... Halloweenská."
„Ty si s tím Drákulou nedáš pokoj, že?"
„Ne, a může za to Sellie. A když už jsme u Sellie, všiml sis, že se zatím nekonal žádný výbuch?"
„Samozřejmě, že jsem si všiml. Také mě to patřičně znervózňuje."
„Přijde mi vtipné, že automaticky předpokládáme, že když jsou hodní, je to jenom klid před atomovkou."
„Zkušenosti," pokrčil Severus rameny. „A výbuch se zjevně přibližuje."
Nikolaj se nechápavě zamračil a následoval Severusův pohled: „Kruci, oni zmizeli!"
„Najdou se. Očekávej výbuch," povzdechl si.
Procházející George se prudce zastavil: „Tady bude nějaký výbuch? Kdo co plánuje? Potřebuju to vědět! Musím být u toho!"
„Zmiz, Vincente," zavrčel Severus.
Zrzek se nechápavě zamračil: „Co? Jakej Vincente? A čemu se řehníte?"
„Ale ničemu," odvětil Nikolaj, pracně zadržující smích. „Zeptej se profesorky McGonagallové, ona ti to ráda vysvětlí."
George je sjel nedůvěřivým pohledem: „No dobře."
Nikolaj počkal, než se Nebelvír vzdálí, a nahnul se ke své drahé polovičce: „Jen ať se Minerva taky pobaví. Kdyby mi před pár lety někdo tvrdil, že máš smysl pro humor, zavolal bych na něho bystrozory."
„Něco podobného už jsem slyšel," zašklebil se. Vzápětí však znovu vyhladil obličej: „Co potřebuješ, Theodore?"
„Stalo se něco, Theo?" zeptal se ustaraně Nikolaj. Mladý Zmijozel vypadal, že nemá daleko k slzám.
„Já jsem vám chtěl poděkovat," pronesl plačtivě. „Za to, co jste udělal pro Bradavice a pro všechny a pro mě a taky říct, že je mi strašně líto, čím vším jste si musel projít, a že obdivuju všechno, co jste udělal, i když jste nemusel, a jsem vám strašně moc vděčný, že jste mi pomohl, i když jste ani tohle nemusel, a taky..."
Severus jej gestem zarazil: „Kde jsi, pro lásku velkého Merlina, přišel zrovna na tohle téma?"
„No," ošil se, „Selena a Blaise se pár dní zpátky o něčem bavili a já jsem si postěžoval, že netuším, o čem je řeč. Takže mi Selena dneska průběžně povídala, co se stalo. Co se stalo jí, co se stalo vám, co se stát mohlo nám... Všechno. A já to nějak nemůžu zpracovat. Chci vám strašně moc poděkovat, a taky paní profesorce a madam Pomfreyové, a taky zabít ty parchanty od Třetích Salemistů a Malfoyova otce a... a..."
Theodor se zajíkl a jen stěží polknul vzlyk.
„Klid, dobře?" pronesl mírně Nikolaj a sevřel mladíkovo rameno. „Hlavně klid. Zkus se zhluboka nadechnout, jo?"
Nott nepatrně přikývl a poslušně se zhluboka nadechl. Severus počkal, než se uklidnil natolik, aby se vyhnuli slzám, a tiše pronesl: „To, že jsem ti pomohl, bylo to nejmenší. Díky tobě je Selena naživu. A my všichni také."
Theo na okamžik překvapeně vykulil oči. Poté se však nepatrně pousmál, se směsem vděku a štěstí v očích. Zjevně se chystal něco říct, ale v tu chvíli se jakoby odnikud vyloupla Selena: „Theo! Hledali jsme tě! Jsi v pořádku?"
„Jo, jasně," odvětil a spěšně se odvrátil, aby neviděla, že si otřel oči do rukávu košile. „Mohli byste mě na chvíli omluvit? Potřebuju... Potřebuju si odskočit."
„Dobře," vydechla Selena. Nepokusila se tmavovlasého mladíka zadržet, ale provázela ho pohledem, dokud nezmizel na schodech. Pak se nepatrně zamračila a natočila hlavu doleva. Severus správně vytušil, že mluvila s Dracem. Sotva za pár vteřin totiž následoval Thea, Blaise v závěsu. Teprve, když zmizeli z dohledu i oni, na ně stočila podezřívavý pohled: „Vy jste rozbili Thea?"
„Ty jsi rozbila Thea," odvětil Nikolaj.
Selena se nepatrně stáhla: „Theo je náš, chtěla jsem, aby věděl to, co Blaise. Nezlobíš se, že ne, Seve?"
Severus si tiše povzdechl. „Ne, ale ocenil bych, kdybys můj životopis už dále nešířila."
„Nebudu," zakroutila hlavou. „A Theovi jsem opravdu řekla jenom to, co ví Blaise."
„Hodné dráče. V rámci možností."
Selena se pobaveně ušklíbla. Poté přistoupila blíž a rádoby nenápadně začichala: „Co to je?"
„Svařené víno."
„Voní to hezky, kde jste to vzali?"
„Támhle," trhl Nikolaj hlavou doprava.
Selena se zvedla na špičky, aby lépe viděla, a odcapkala. Vrátila se s plným hrníčkem a upřela na Severuse podezřívavý pohled: „Žádný komentář ohledně alkoholu?"
„Ne. Věřím, že znáš bezpečnou míru, a navíc si nemyslím, že ti to bude chutnat."
„Uvidíme," zazubila se a zvedla hrníček k ústům. Sotva ochutnala, nakrčila nos: „No fuj! Voní to líp, než to chutná. Nechceš to?"
Severus drobně přikývl, Selena mu tedy velmi ochotně předala hrníček. Vůbec ho nepřekvapilo, že dráčátku svařené víno nechutná. Zato on si vychutnal pořádný doušek.
„Co po vás vůbec chtěl Theo?" nadhodila.
„Když to dost zkrátím, chtěl Severusovi poděkovat," odvětil Nikolaj. „Tys to na něho, na chudáka, totiž vyvalila všechno najednou. Vypadal, že se za chvilku sesype."
„Já mu to chtěla dávkovat! On trval na tom, že chce vědět všechno teď, hned a okamžitě. Jo, a dost mu toho vyžvanil i Blaise."
„Vy taky nevyžvaníte jenom, co..."
Nikolaje přerušil hlasitý výbuch, okamžitě následovaný rozzlobeným křikem bradavické ředitelky: „To snad nemyslíte vážně!"
Severus sklonil hůlku a pozvedl obočí. Selena, která sebou smýkla za jeho záda, opatrně vykoukla: „Co to ksakru je? Vypadá to jako modrá želatina, ale ono to asi jedlé nebude, co?"
„Slovník," šlehl po ní pohledem. „A jíst to rozhodně nebudeš. Kde je Zabini?"
„S Dracem a Theem v pánské umývárně. Proč?"
„Jen se ujišťuji, že v tom nemá prsty."
„Kdyby měl, už bych ho asi přiškrtil i já," ozval se Nikolaj. Celá jedna stěna ředitelny byla pokrytá onou modrou želatinou, a stejně tak kus podlahy a jedno křeslo. Ředitelé zvěčnění na obrazech se překřikovali s Minervou, která spílala zrzavým dvojčatům.
Severus se nepatrně nahnul ke svému partnerovi a zašeptal: „Minerva právě vystřízlivěla, zdá se."
Nikolaj přikývl. „Nechtěl bych být v kůži Freda a George."
„To asi nikdo," zakuňkala Selena. Severus ji mimoděk objal kolem ramen. Až vteřinku poté si uvědomil, že se měl nejdříve ujistit, zda může, ale ono se to tak nabízelo! Dráčátko naštěstí nevypadalo, že by mu jeho objetí jakkoli vadilo, právě naopak, opřela se o něj. A to zrovna ve chvíli, kdy Minerva švihla hůlkou a nechala modrou hmotu zmizet.
„Dnešek jejich poslední den očividně nebude," ušklíbl se Nikolaj. „Mimochodem, blíží se půlnoc a pokud vím, nikdo z vás si sem nevzal kabát. Takže marš do sklepení, a dej vědět i těm třem, jasné? Bez protestů, Severusi. Běž svému dráčeti příkladem!"
Severus pusu zase zaklapl a zakoulel očima. Nehodlal přiznat nahlas, že je mu Nikolajova starost příjemná. Měl reputaci, na niž musel dbát. A ten zmetek to stejně nějak poznal, vzhledem k tomu, jak potěšeně se na něj culil.
Avšak než za nimi zaklaply dveře jejich sklepního bytu, byl Nikolajův úsměv pryč.
„Myslíš si, že je dobrý nápad brát Selenu na Astronomickou věž?" zeptal se s obavami. „Jasně, v poslední době je jí fajn, ale přece jenom mám docela obavu, jestli... To tele si tu nechalo šálu."
Severus si povzdechl: „Už zase?"
„Jo, a Draco bude určitě zas vyvádět. Vezmu ji na věž, oni se o ty šály nějak podělí. Ale zpátky k tématu. Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?"
„Ano," odvětil rozvážně Severus. „Ač by nejraději udělal přesně to, nemůžeme ji věčně držet daleko od věcí, které by ji mohly rozrušit. A jak jsi zmiňoval, v poslední době se cítí dobře. Dnes tam navíc bude mnoho lidí, kteří vědí, o co se pokusila. Všichni na ni budou dávat pozor. Neznamená to však, že jsem naprosto klidný."
„Kdybys mi tvrdil, že jsi, nevěřil bych ti, ani co by se za nehet vešlo. A vezmi si čepici."
„Nepotřebuji čepici."
„Mrzne tam. Vezmi si tu čepici, nebo ti narazím na hlavu svoji ušanku!"
Severus zakoulel očima: „Navrhuji kompromis: Šálu."
„Šálu a rukavice, a jsme domluvení."
„Salazare, ty to vidíš," zamumlal černovlasý lektvarista a kouzlem přivolal jak svou černou šálu, tak rukavice, které hodlal nenápadně ukrýt v kapsách kabátu. To se mu však nepovedlo.
„Kde máš ty rukavice?" zamračil se Nikolaj, sotva vystoupali na Astronomickou věž. Severus tedy, s očima navrch hlavy, zašátral v kapse a ty zpropadené rukavice si přece jenom nasadil.
Už se chystal, že si začne stěžovat, když se k nim přitočila Selena s podezřele nevinným výrazem. Draco, Theodor a Blaise nenápadně špicovali uši jen pár kroků od nich.
„My máme dotaz," zadívala se na Nika. „Jak je možné, že tvoje zvěromágská podoba je aljašský malamut, když jsi ze Sibiře? Neměl by to tím pádem být spíš sibiřský husky?"
„Víš moc dobře, že takhle to nefunguje. Copak by Draco skončil jako fretka, kdyby podoba zvěromága opravdu odrážela minulost?"
„Tak za prvé, Draco je nóbl fretka. A za druhé je tu jistý incident z jeho čtvrtého ročníku, při němž..."
„Mlč!" kníkl primus a obratem zpražil pohledem Theodora s Blaisem, kteří se vůbec nesnažili škodolibý smích skrývat. Severus se však při vzpomínce na Bartyho Skrka zamračil. Celou dobu říkal, že je na Moodyho mysli něco podivného. Kdyby mu jenom Albus nezakázal ten nitrozpyt...
„No, v každém případě," pokračovala, jako kdyby se nechumelilo, „otázka zůstává. Nejsi ty nějaký křížený, že nejsi husky?"
„Koleduješ si, dráče," pohrozil jí. Pobavený úsměv se mu však zakrýt nepodařilo.
Selena se jen zazubila: „Stejně mě máš rád!"
Nikolaj se na něj bezradně otočil: „Došly mi argumenty. Severusi, řekni něco."
„Stejně ji máš rád," pokrčil lektvarista rameny.
„Já vás mám rád všechny, ale tohle nebyla podpora, kterou jsem ček-áá!" vyjekl překvapeně, když mu Selena z ničeho nic hupsla kolem krku.
„Já jsem podpora," oznámila šibalsky. „Půjdeme si zabrat místa u zábradlí? Začínají se tu hromadit lidi, a já chci vidět ohňostroj!"
„Jasně, ty podporo," popostrčil ji dopředu. Severus se napjal. Přítomnost Seleny na Astronomické věži jej opravdu nenechávala klidným.
K jeho úlevě však Draco Selenu majetnicky objal kolem pasu a zastavil se s ní v dostatečné vzdálenosti od zábradlí. O to se, každý z jedné strany, opřeli Blaise s Theodorem. Po Theově pravici navíc už stály Minerva a Poppy. Spolu s Nikolajem tedy přikročil až k zádům svých háďat, připraven Selenu ve vteřině strhnout k sobě. Dráčátko si jejich strategického rozmístění buď nevšimlo, nebo se ho rozhodlo ignorovat. Tak jako tak, šťastně se zubila.
Po Severusově boku se najednou objevila Narcissa. Lektvarista na ni tázavě pozvedl obočí. Celý večer se neodlepila od své sestry, ta však opodál objímala Nymphadoru. Cissy se nepatrně usmála a vrhla výmluvný pohled na Draca. To, že přesně pochopil, co tím myslí, jej na moment vyvedlo z míry. Vlastně nechápal proč. Vždyť i on chtěl strávit první chvíle nového roku se svou dcerou.
Trvalo jen chvíli, než zrzavá dvojčata začala hlasitě odpočítávat poslední vteřiny roku 1997. Spolu s několikahlasným ‚šťastný nový rok!' se v dáli objevil ohňostroj. V tu chvíli jej Nikolaj objal kolem pasu a jemně přitáhl k sobě: „Tradici novoročního polibku bychom mohli dodržet, co myslíš?"
„Když jinak nedáš," rádoby otráveně zakoulel očima. Nikolaj jej lehce šťouchnul do žeber. Poté se však sehnul, aby si nárokoval dlouhý, něžný polibek.
„Šťastný nový rok, Severusi," zašeptal.
„Šťastný nový rok," zopakoval a otočil se na své dráčátko.
Selena v tu chvíli hleděla Dracovi do očí a očividně mezi nimi probíhal rozhovor. Draco jemně svíral její ruce a tiskl si je k hrudi, na tváři mírný úsměv. Z ničeho nic se napjal. Severus strnul, už se chystal zakročit, když Selena udělala drobounký krůček a nehybnému primusovi vtiskla na rty opatrný, lehounký polibek. V tu chvíli se Draco rozzářil jako sluníčko.
„Jsou rozkošní," prohlásil Nikolaj.
„Neuvěřitelně," ozvala se rozněžnělá Narcissa. „A šťastný nový rok."
Ze záplavy přání šťastného nového roku se Severus málem zbláznil. Navíc se snažil mít Selenu neustále na očích, i když ji chlapci šikovně odmanévrovali dál od zábradlí. Jenomže to neměnilo nic na tom, že jeho malé dráčátko věnovalo svou pozornost snad každému až na něj a Nikolaje. Už ho začínaly přepadat pochybnosti, zda je pro ni opravdu tak důležitý, jak si myslel, když si to namířila přímo k němu. Dlouze, úlevně vydechl, když se mu vecpala do náruče. Navíc k nim přitáhla i Nikolaje. V tu chvíli jej přepadlo tak čiré štěstí, že se málem nemohl nadechnout.
Vtom se Selena zvedla na špičky a vtiskla mu pusu na tvář: „Šťastný nový rok, tati. A šťastný nový rok i tobě, tati," věnovala pusu i dojatému Nikovi.