Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝗼𝗻𝗲: 𝗟𝗼𝘄 𝗯𝘂𝗱𝗴𝗲𝘁 𝗵𝗲𝗶𝘀𝘁

Z počátku jsem se na Karolínském letišti motala jako pavouk uzavřený ve skleničce, než jsem se zorientovala a během následujících pár hodin, kdy již Marshall a ostatní byli dávno ve vzduchu, já se začala pomalu soukat na palubu svého letu zpět do Brazilského Porto Velha. Nesměla jsem zapomenout ani na letenku, která má svůj počátek na letišti, které pro mě má velice lichotící název, ale i personál, který se každým dnem těší až se tam opět zjevím a přiložím jim hlaveň na zátylek. Cesta byla pro tentokrát delší a já každou hodinu odpočítávala, jako kdyby to měla být ta poslední. Trpělivost však přináší růže a i mně se pro jednou nějaké přísloví nevymklo kontrole a po nějaké době jsem konečně vystupovala a mohla se vydat na autobus, odkud mě čekal poslední let do Ria Cespra.

Tam tentokrát měli štěstí, protože jsem sebou neměla nic, co by mi mohlo pomoci si skrz letiště probít cestu. Na autobus jsem nakonec nemusela čekat dlouho. Cestu jsem nakonec zkrátila sledováním všeho okolo sebe, co se v Brazílii dá vozit hromadnou dopravou. Škála začíná od zvířat, které se do autobusu již od pohledu nehodí až po enormně velké koše s ovocem nebo divně vypadající sudy a bílé plastově zabalené balíčky, jejichž obsahem rozhodně nebyla mouka nebo moučkový cukr jak se na první pohled zdálo. Nakonec jsem kostrbatou jízdu přežila a dokonce se i přes letištní prohlídku dostala bez větších problémů. V samotném centru dění ve městě jsem se vydala již na mě známé místo - svět slasti a probdělých nocí pod svůdně vypadající mucholapkou.

,,Pokoj prosím," věnovala jsem pohled recepční, která ani za těch několik týdnů mé nepřítomnosti nezměnila aktivitu pro zabíjení času v podobě pilování nehtů.

Ona chvíli bez jediného pohnutku přestala a po dalších pár vteřinách ke mně zvedla hlavu. Posléze se na mě podívala a i přes přítmí okolo mě tvořené tmou venku a nepříliš svítící žárovkou mě podle výrazu ve tváři poznala.

,,Co tak strašného jste musela udělat se svým životem abyste se dostala zpátky sem?" pronesla po chvíli, co si uvědomila, že nejsem jen přelud.

,,Pracovat," odpověděla jsem načež mi recepční dala pokoj a já se do něj okamžitě odebrala, abych na zdejší kamenné posteli vyspala po tolika hodinách strávených v letadle.

Ještě předtím, než jsem se pokusila usnout na synonymu nepohodlí jsem napsala Frederickovi zprávu, že se kvůli práci s příletem opozdím, však ten pocit, že jsem opět udělala něco dobře bude k nezaplacení. Nakonec už jsem konečně zabořila hlavu do polštáře a čekala, zda se má záda dožijí rána. Druhý den jsem se probudila do pocitu, který rozhodně nebyl jeden z těch příjemných a rozhodně se nedal přirovnat k Frederickově hrudi nebo alespoň Jamesově chlupatém obličeji, který o mě za těch pár společných rán tak rád otíral. Ani jsem po tom všem včerejším cestování neměla hlad, což mě samotnou zaskočilo.

Zrovna bylo po desáté hodině a já začala svým plánem na večer. Snad abych svou misi provedla pod rouškou tmy jak se patří. Však člověk s profesionální úrovní neprofesionality jako já musel zapojit něco víc než jen částečnou snahu a následně doufat, že vše půjde podle plánu, který ani neexistuje. Já musela spoléhat samu na sebe jako nikdy dřív - nejen, že jsem Marshallovi neřekla ani slovo o tom, co mě napadlo, ale ani nemám spojení s centrálou nebo alespoň zbraň. Tohle byla velice krutá verze sólového vystoupení u kterého byla improvizace naprosto nepřípustná nebo nezbytná pro přežití. Zprvu jsem si na kus papíru načrtla chodby v budově vojenské policie, která byla mým cílem. Už jen z mého úsudku jsem věděla, že jsem v životě měla již mnohem lepší a méně nebezpečnější nápady. Ten včerejší, který se prolnul až do dneška je prostý lež zapeklitý a bezpečnost mu rozhodně není synonymem. Samotný start bylo se dostat dovnitř budovy, která je již bez mé přítomnosti propletená kamerami. Maraton dále pokračoval skrz interiér komplexu až do místnosti, která byla ještě podezřelejší než Josh s drobky okolo pusy, když se vymlouval, že mi nesnědl mé sušenky. Tam bylo potřeba nasbírat potřebné informace a pak se opět nepozorovaně dostat zpět.