Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗲𝗶𝗴𝗵𝘁: 𝗥𝗮𝗶𝗻 𝗳𝗼𝗿𝗲𝘀𝘁

Dalšího rána jsem byla schopna cítit pouze rozlámaná záda a křupající páteř, jejíž obratle už zažily lepší časy. Vstát mi netrvalo dlouho a cestou do koupelny jsem snědla další ovoce, které mi Carl včera přinesl. Opět jsem se vysprchovala, tentokrát bez nudistické činnosti. Svou ranní hygienu jsem chtěla zakončit telefonátem Frederickovi, než mi hlavou projel můj poslední pokus být dobrou přítelkyní, který se nevydařil podle mých přestav. Nakonec jsem od toho odpustila. Do odchodu mi zbývala ještě nějaká chvíle, proto jsem opět začala brouzdat internetem. Ihned mě na titulní straně prohlížeče upoutal další článek se společností Amazonia. Podobných a až podobně stejných jsem již mnoho přečetla cestou sem v letadle, ale pro zabití času jsem ani tento své pozornosti nemohla upřít. Opět to však bylo chození okolo horké kaše, tak jako můj zdejší pobyt. Nemohla jsem to všechno dál jen tak sledovat i když můj úkol byl pouze získání informací bez vyvolání podezření nebo jakéhokoliv ruchu. Během okamžiku jsem našla webovou stránku společnosti, než jsem se na jejich email jakožto rozhořčený občan zajímající se o půdu pod nohama rozhodla vyjádřit. Ani jsem dlouho nemusela přemýšlet a formulace všeho mi šla sama pod prsty. Mail jsem nakonec odeslala a doufala, že ho někdo vezme v potaz a odpoví něco jiného než to co jsem doposud slýchávala z videí tiskových konferencí, rozhovorů a tak podobně. V pravý čas jsem následně vyrazila za Pablou, která měla čekat před hotelem. Ta na mě po příchodu hned skočila, než jsme se vydali vyprahlou ulicí k dnešnímu cíli.

,,Pokročila jsi nějak se svým pátráním?" usmála se na mě při chůzi.

,,Jsem na tom stále stejně mizerně jako kdykoliv předtím," zamumlala jsem znechuceně.

,,To tedy nejsi moc dobrý agent, když neumíš dělat svou práci," pokrčila bruneta rameny.

,,A neměla bys ty být náhodou ve škole?" věnovala jsem jí pohled s pokusem jí alespoň na chvíli odpálkovat.

,,Ne," poskočila si okamžitě, ,,měli jsme tam terárium s pavoukem a hadem, ale to se rozbilo. Teď je tam oba hledají. Do té doby tam nesmíme," podívala se na můj zmatený pohled než se doplnila, ,,smrtelně jedovatým pavoukem a hadem."

,,Ach tak," nasála jsem rty při pomyšlení, že bych se někdy musela vrátit někam, kde by mohl pobíhat ať už jedovatý nebo nejedovatý pavouk s hadem.

Po další chvíli jsme byly na místě - na hranici města a zvolna začínajícího porostu, ve kterém se schovávalo pár dřevěných domečků. Ty jistě patřili již zmiňovaným původním místním, ke kterým jsme měli namířeno. I k těm jsme ve chvíli došli a na mě začínal doléhat pocit přírody a až moc živočišného porostu okolo. Nestačila jsem si ani dávat pozor, abych nezakopla o kdejaký kořen a z domu naproti nám vyběhla postarší dáma a s vervou naštvaně běžela směrem k nám s napřaženou rukou ve které držela hůl.

,,A sakra," pípla Pabla tiše, zatímco já si pokusila dodat více odvahy, než v mafiánském doupěti naposled a pokusila se běžící zastavit, ,,ta mi asi dnes nedá sušenky."

,,Nejsem si jistá, jestli ti je vždy dává dobrovolně," podívala jsem se na Pablu jak vrtí hlavou a já následně započala proces pro zažehnání hrozby, ,,s-stůjte," napřáhla jsem před sebe ze zoufalosti ruku, když se má společnice schovala za mě.

Ta naštěstí tak udělala, ale hned, když se s párou v uších zastavila, začala na mě chrlit jednu větu za druhou a já ji jen vyvedeně pozorovala dokud svou dřevěnou tyčí při portugalském dialogu neukázala na zaraženou Pablu. Ta jí její tón hlasu okamžitě opětovala, však tím se nově příchozí ve svém argumentu mě ignorujíc nezastavila. Vše skončilo až když na ni děvče za mnou zvedlo hlas s větou: ,,Ele tem uma arma."