Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘀𝗲𝘃𝗲𝗻𝘁𝗲𝗲𝗻: 𝗧𝗿𝗮𝗶𝘁𝗼𝗿 𝗮𝗻𝗱 𝗹𝗼𝘃𝗲 𝗮𝗳𝗳𝗮𝗶𝗿

Ráno následujícího dne opět nikoho neminula rozcvička a mé názorné ukázky kliků, o kterých mě Marshall pevně přesvědčil, že se je do konce výcviku naučím. O tom jsem ho okamžitě vyvedla z omylu a mohli jsme vyrazit na snídani. Tam se všichni dozvěděli získané body z včerejšího úkolu a já už se modlila za Lauru a její dva body získané za doběhnutí, aby přežila dnešní úkol. Ještě před úkolem, který Marshall prozatím nikomu neprozradil, všichni dostali doporučení si vzít pevnější boty. Posléze on šel vše zkontrolovat a mou prací nakonec bylo všechny přivést na místo určení.

,,Jakto, že nejsi s ostatními?" věnovala jsem pohled brunetě, kterou jsem zahlédla pootevřenými dveřmi jejího pokoje.

,,S nimi?" naznačila přítomná prstem směrem ke společenské místnosti odkud se během okamžiku ozvalo zaskučení, které bylo velice podobné tomu, které ze sebe vydal kdysi Nicholas, když jsem ho kopla mezi nohy.

,,Beru zpět," povzdechla jsem si a následně už jen naznačila aby šlo děvče se mnou.

Já se vydala i do společenské místnosti, kde se mi naskytl pohled na zbytek zdejších individuí, které od prvního pohledu hráli flašku a ten jehož bolestné skřeky se linuly chodbou prohrál a jeho rozkrok teď s ostatními hrál vybíjenou. Pár okamžiků jsem všechno sledovala, než jsem při další ráně zasáhla.

,,Okamžitě toho nechte," vyprskla jsem.

,,Nebo co?" zašklebil se na mě jeden z přítomných, který byl zrovna na řadě s hodem na cíl.

,,Nebo si tam půjdeš stoupnout místo něj a já osobně se postarám, aby ti mezi nohama nic nezbylo," pokračovala jsem naštvaně, ,,na to kolik vám je, byste měli mít trochu rozumu."

,,Na to kolik vám je, byste měli mít víc rozumu," zamrmlal ke mně přítomný, než okolo mě až povýšeně prošel, protože věděl, že pokud přijdu já, tak se vždy bude něco dít.

Mě z uší okamžitě začala unikat pára, zatímco jsem pohledem projela i zbytek přítomných, kteří se na mě snad až vyděšeně podívali a následně se také vydali za jejich mačem. Po pár okamžicích jsem náš průvod vedla já, abychom se dostali do místnosti s postroji, kde si všichni rozlosovali svou dnešní roli a nakonec se i připravili. Já vedla skupinu těch, kteří pro dnešek měli první kolo štěstí a do rukou se jim dostaly zbraně. Před oploceným prostorem přišlo na řadu vysvětlení pravidel, načež ve skupině panovala radost, dokud se nedozvěděli, že i oni dnes budou dělat obětní beránky druhému týmu. Když jsem odvedla svou práci, šla jsem se potěšeně posadit na posed, kam za mnou po nějaké době přišel i Marshall, poté co přivedl i svou skupinu.

,,Dáte si?" podal mi vychlazený Guinness, zatímco já umírala horkem.

,,Díky," zaskuhrala jsem a místo očekávání přítomného, že si lahev otevřu, jsem si jí strčila do výstřihu, abych se alespoň trochu zchladila.

Stojící se na mě a můj spokojený výraz chvíli zaraženě díval, než nade mnou opakovaně mávnul rukou a s úšklebkem započal Thermopylskou bitvu před námi. Poté se posadil a mohli jsme společně s radostí sledovat to, čeho jsme nemuseli být součástí - především já.

,,Tohle jste také dělali v armádě?" podívala jsem se na mého společníka.

,,Ano," dostalo se mi po okamžiku odpovědi, když Marshall polknul první doušek piva, ,,jen laser byly opravdové kulky a nepřátelé nebyl někdo, kdo si s vámi dá následující den snídani, šálek čaje a přátelskou řeč."

,,Zemřel tam někdo?"

,,Já málem. A ani Morgan nebyl daleko," uculil se, ,,ale být na pokraji smrti je snad i vaše práce."