Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗿𝗲𝗲: 𝗔𝗶𝗿𝗽𝗼𝗿𝘁 𝗰𝗵𝗲𝗰𝗸

Cítila jsem z Fredericka jeho zklamání i dlouho po začátku filmu a po jeho konci ho vše pravděpodobně přešlo, ale sama jsem si slíbila, že mu vše vynahradím, až se vrátím z Brazílie a na vše bude konečně čas. Ten večer jsem si ještě do příručního zavazadla zabalila a jen si dodala motivaci, že si alespoň opráším znalosti španělštiny, které mi po studiích zakrněly.

,,A nemluví se v Brazílii spíše portugalsky?" věnoval mi brunet pohled, když jsem si vedle něj konečně lehla s radostí mu oznamující svůj plán.

,,To mě nenapadlo," zarazila jsem se, když jsem se k němu majetnicky přitiskla, ,,je to u pralesa, tak tam jistě umí i nějaký opičí jazyk, ten nebude s pohazováním rukama tak složitý, ne?" pokrčila jsem následně rameny.

Ráno jsem vstala s budíkem, i když to nebylo příliš dobrovolné. V koupelně jsem se připravila, namalovala abych neodstrašila spolusedící v letadle a i všechny ostatní. V ložnici jsem se po chvilkovém zírání do skříně z pyžama převlékla do svého agentského úboru a Frederick se měl alespoň při mém shazování nepotřebného oblečení chvíli na co dívat. Nakonec jsem i jeho z postele dostala, aby mě doprovodil na letiště.

,,Neboj, přivezu ti nějaký suvenýr," ušklíbla jsem se na bruneta stojíc u auta, když mi ochotně podával kufr.

,,Mně stačí, když se v pořádku vrátíš," usmál se na mě a já si následně zkontrolovala doklady v podobě pasu a pár dalších pracovních kartiček od platební karty po průkaz.

Pak už jsme si vyměnili pouze objetí a dlouhý polibek, po kterém jsem se vydala do hlavní haly letiště. Tam jsem bez problému prošla všemi kontrolami až do samotného letadla, kde jsem si spokojeně ve vydupané business class roztáhla nohy a užívala si svůj welcome drink v podobě šampaňského. Byla přede mnou ještě dlouhá cesta, u které byla trasa na letiště jen malým zlomkem. V letadle jsem se uvelebila velice rychle nejen díky místu u okna, ze kterého jsem mohla pozorovat venkovní dění v podobě plynoucích mraků. Při tom všem času na rozjímání jsem si chtěla i po Marshallově sobotním výkladu udělat ještě jeden a vlastní obrázek. S notebookem na stolečku přede mnou jsem tedy začala pátrat. Hledal jsem však nemusela dlouho a narazila jsem na článek s nadpisem: SPOLEČNOST AMAZONIA ODSTARTOVALA NOVÉ PROJEKTY, ALE PRALES JIM HOŘÍ PŘED OČIMA.

O společnosti Amazonia jsem již před nějakou dobou zaslechla. Amazonský prales byl jejich prioritou nejen díky jejich jménu. Zakládají se na něm a nejednou byli i na titulní straně kde kterého britského plátku. Teď však jak vidím se jim buď vše vymyká kontrole, nebo něco není v pořádku. Ve svém hledání jsem tedy pokračovala a shlédla i pár videí, kde se však společnost odmítla k situaci k pralesu vyjádřit. Po dobré hodině jsem už narážela na to samé - vše se v rozdílném slovosledu opakovalo, proto jsem svého hledání nechala. Ještě však před zavřením veškerých záložek v prohlížeči na mě vyskočila reklama na prostředek proti hubení škůdců. Chvíli jsem se ji snažila zavřít, protože to s doprovodným videem nebylo tak jednoduché. Nakonec jsem ji přeci jen musela dokoukat celou a v hlavě mi utkvěl její slogan, který na originalitě splýval s ostatními - se společností Toxic chybu nikdy neuděláte. Další příliš otravná věc, která se mi do myšlenek zarývala až moc často. Tuto reklamu jsem viděla poprvé, ale od společnosti Toxic jich pár dalších koluje i v televizním oběhu.

Vhodné pro zemědělce a zahrádkáře se sortimentem společnosti, však pro mě naprostý odpad. Po úspěšném zlikvidování i mého reklamního škůdce jsem si oddechla a jen ze zvědavosti jsem se naklonila do uličky bych prozkoumala zdejší ničím zajímavé dění. Zatímco letušky roznášely objednávky cestujícím, jsem periferním viděním zahlédla muže sedícího přes uličku vedle mě jak mě až vyděšeně sleduje. Jeho výraz mi v mém zorném poli nedával klidu, proto jsem se na něj také otočila s pokusem o přívětivý úsměv. Seděl uvelebeně na svém místě s nohou přes nohu a v rukou držel denní tisk Evening Standard, ve kterém listoval do doby, než jsem se stala jeho pozorností já. Na chvíli jsme si vyměnili pohledy, než jsem si všimla, že ten jeho spadá na mé boky, kde jsem mimo jiné měla pouzdro se zbraní, které koukalo ven a přivolávalo pozornost. Jakožto článek tajné služby pod ochranou samotné britské královny, která se jistě nemůže dočkat na naše další setkání, jsem ji u sebe měla naprosto legálně a nebyl důvod k panice. To však cestující nevěděli.