Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘀𝗶𝘅: 𝗚𝗮𝗻𝗴 𝘃𝗶𝘀𝗶𝘁

,,Je vážně dobrá," nepatrně jsem se pro sebe usmála, i když mi právě třináctileté dítě ukradlo zbraň a peněženku.

Pak jsem se vydala zpět do svého pokoje, do kterého jsem neprodleně vstoupila. Při pomyšlení na dnešní den jsem si zhluboka oddechla. Jediné co však rozhodně nemůžu nikomu říct je, že jsem se dala do paktu s dítětem. To bych u Brightona s Marshallem pohořela jak důvěrně. tak jako agent, co si pod křídla vzal Alžbětu II. Pro tentokrát si něco vymyslím a zítra nechám Chase tajně odposlouchávat až budu v doupěti zdejšího gangu, kde doufám, že nepřijdu s Pablou o hlavu. Následně jsem se posadila na postel a notebookem na klíně a pokusila se opět zkusit štěstí přes síť, zatímco jsem se spojila s Chasem. S tím jsem chvíli vedla řeč, než došlo na mou práci a lež v jednom.

,,Ptala jsem se místních, co o tom všem vědí, ale nikdo mi nic nebyl schopen říct. Očividně je tu nikoho nezajímá, co se děje okolo nich, hlavně že jim samotným nikdo vodu nečeří," zamrmlala jsem s pokusem o znechucenost, ,,zítra zkusím ještě štěstí ve městě a pak ti pošlu vzorky, co jsi chtěl. Udělám si alespoň hezkou procházku lesem," odfrkla jsem si tentokrát právě nad svými povinnostmi a úkoly.

Ani mladík na druhé straně našeho hovoru nic zjistit nedokázal, však únava byla na jeho hlase zřetelnější než kdy jindy. Nakonec jsme došli k závěru, že jsme se vůbec nikam nedostali. Já už poté jen vnitřně doufala v úspěch, kterého by se mi mohlo dostat zítra. S tím také souvisel samozřejmý strach z toho, co na mě můj nový kumpán ušil. Já ve třinácti letech s Joshem u prarodičů pobíhala na zahradě, zatímco ona tu seznamuje jazykovou neznalostí hendikepovaného agenta britské tajné služby se zdejší brazilskou mafií. Při tom všem přemýšlení jsem se užírala čím dál více, než jsem raději šla spát a pokusit se na strach, který mi koloval žilami, zapomenout. Ráno jsem se s rozlámaným tělem probudila okolo desáté.

Jako první dnešní denní aktivitu jsem s Pablou měla naplánovaný oběd, na který se jistě více než těšila díky mé včerejší bezmoci při získávání informací a jejím vyhraném zmrzlinovém poháru s čokoládovou polevou navrchu. Sejít jsme se měly až ve dvanáct u našeho cíle v podobě restaurace, kam mě tak záludně odvedla. Po chvilkovém lelkování převalujíc se v posteli mě vyrušilo zaťukání na dveře. Ty jsem se proto dobelhala otevřít.

,,Doufám, že jsem vás neprobudil," zarazil se Carl jakožto nový příchozí stojíc ve dveřích, sledujíc mé vrabčí hnízdo, kruhy pod očima a shrbenou páteř.

,,Ne, já takhle vypadám pořád," pokrčila jsem rameny s následným zhnuseným zkřivením rtů.

,,No nic, něco jsem vám přinesl. Doufal jsem, že to přijde vhod," usmál se přítomný a podal mi mísu ovoce, které bych tipla na ryze brazilské, protože jsem nic z toho až na pár výjimek nepoznávala.

,,Proboha, to jste nemusel," věnovala jsem mu pohled i přesto, že mi v hloubi duše koloval pocit, že jsem svůj dárkový balíček dostala jako jediná ze zdejších hostů nejen z důvodu, že tu od rána do večera s otevřenými dveřmi nepořádám orgie.

Vše jsem celou dobu hypnotizovala, protože mi od včerejšího oběda vyhládlo a další pastel jsem dnes neměla v úmyslu konzumovat. Když jsem zaplula zpět do pokoje, neváhala jsem a začala do sebe část celé mísy cpát. Všechno bylo jistě díky zdejšímu slunci sladké, a já si proto našla alespoň jednu věc, co mi bude z mého pobytu v Brazílii chybět - ovoce. Pak jsem se odešla umýt nejen od stále lepkavé ovocné šťávy, ale také od včerejších špatných pocitů, které jsem raději zaspala. Přetrvávali sice až do současné chvíle, ale již jsem si je dokázala v hlavě trochu urovnat. Před vanou, která byla zároveň i sprchou jsem ze sebe shodila pyžamo, udělala si drdol, abys si nenamočila vlasy a pak už za sebou jen zatáhla závěs a plná nadšení na sebe pustila vodu.