Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗙𝗹𝗮𝘀𝗵𝗯𝗮𝗰𝗸

Dva měsíce od proslovu:
,,Když se na to tak teď zpětně dívám, je to vlastně vcelku úsměvná představa. Až do té chvíle, kdy jsi mě vyděsil k smrti," zasmála jsem se vzpomínajíc, když se přede mnou poprvé britská královna svlékla z kůže, ,,snad dokážu i říci, že to bylo horší než u Andrewa."

,,Na to se ho někdy zeptám, ale rozhodně jsi křičela víc, i když v né tak vysoké tónině," ušklíbl se Frederick naproti mně.

Zrovna byla sobota a my společně seděli u jednoho stolu v restauraci Blacklock City, zatímco jsem v mezerách rozhovoru hypnotizovala láhev červeného po mé pravici a následně mou symbolicky naplněnou skleničku pro profesionální a etický vzhled místo vrchovatě plné skleničky, kterou smrtelníci využívají k pití vody a džusů. Občasně jsem navzdory svým pudům jako dáma usrkávala, než jsem si občasně do skleničky po trochách ucmrndávala, abych doplnila již tak mizernou zásobu červených krvinek. Po další chvíli nám také donesli objednané jídlo a já se nemohla dočkat jak ta největší špína skončí na mé kupodivu stále bílé košili. Před přítomného bruneta se dostal talíř se steakem, pečenými bramborami a chilli omáčkou zatímco já dostala salát s kuřecím masem.

,,Tady mi něco nehraje. Na to co jsem si objednala to vypadá moc zeleně," zamračila jsem se po zpracovávání pohledu na talíř přede mnou.

,,A to moje moc živočišně," vyměnil si se mnou Frederick pohled, než jsme tak učinili i s talíři.

Nakonec se ke mě dostalo moje hovězí, na které se mi sbíhaly sliny již od rána a žádný vegetarián mi nemohl stát v cestě. Asi bych se měla někdy sama při jídle sledovat, protože Frederickovu pozornost jsem upoutala již po pár soustech.

,,Tobě se ta láska k jídlu nedá zapřít," usmál se při pohledu na mé syslí torby.

,,Člověk si zkrátka nemůže pomoct, když doma žije z polotovarů ohřívaných v mikrovlnce," pokrčila jsem rameny při vychutnávání si dalšího sousta.

,,Tak já tě vařit naučím," podíval se na mě můj společník a s nepatrnou hrdostí v hlase vypnul hruď.

,,Vážně?" zarazila jsem se.

,,Ano, není to tak složité, jen stačí mít pár vychytávek, fíglů a jde to samo."

,,Alespoň mám jistotu, že ty to umíš, tak bych nemusela beznaděj v životě pociťovat tak často," povzdechla jsem si se zvednutými koutky.

Oba jsme dál pokračovali v jídle, než do mě všechno spadlo a já už mohla jen spokojeně funět, než jsem pokračovala v plnění svého žaludku vínem a posléze i cheesecakem s ovocem na vrchu pro lepší a snad i zdravější pocit.

,,Je mi dobře. Nejen to, je mi přímo báječně," zamumlala jsem spokojeně s hromadícím se alkoholem v krvi, spokojeně plným žaludkem a Frederickem před sebou.

On mě chvíli sledoval, než jsem na svém hřbetu pravé ruky ucítila lehký dotek jeho prstů, které následně celou mou dlaň pohltily jako já před chvíli steak.

,,To na mě nezkoušej, Fredericku. Jsem spokojeně najedená žena, která v životě nalezla štěstí v kusu opečené krávy," ušklíbla jsem se na něj při pohledu do jeho ochotně přívětivých očí.

,,Jen jsem ti kontroloval tep," rýpnul si do mě na oplátku s pobavením.

,,Přes ten tuk nic neucítíš," pronesla jsem s klidem, ,,to bys mě nesměl zvát na takové večeře. Pak bys možná i ten tep cítil."

To už přítomný raději neodpovídal, a pouze sledoval můj spokojený obličej upíjet ze skleničky vína, která se záhadným způsobem během pár loků vyprázdnila. Párkrát jsem si následně postěžovala na nekvalitní skleničky, ze kterých mizí jejich obsah, vyhodnotila to jako dobrý marketingový trik a opět si dolila, tentokrát však vrchovatě. Po chvíli mi však vedle ruky zazvonil telefon.