Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗻𝗶𝗻𝗲: 𝗣𝗼𝗹𝗶𝗰𝗲

Pabla na mě v mžiku vyvalila oči a nevěřícně mě sledovala jako bych spadla z višně nebo nějakého zdejšího stromu v pralese.

,,T-ty chceš jít na policii?" zarazila se, ,,a co tam? Udáš se za nic?"

,,Dostanu informace, které mi chybí," věnovala jsem jí vlastní pohled, ,,máš s tím snad problém?"

,,Nemám s tím problém, jen si nejsem jistá jak se postaví k tomu, že tu mají čmuchajícího cizince," nasála bruneta rty.

,,Tak to v tom případě zjistíme," pozvedla jsem obočí.

Moje společnice mi dalších pár okamžiků stále nevěřila, dokud jsem nevyšla ze dveří podniku, kde jsme obědvaly a vydala se na autobusovou zastávku, kterou jsem vyhodnotila jako nejlepší začátek cesty na stanici. To už se přítomná raději chopila vůdčí složky našeho týmu, než jsem mohla sama se svými orientačními schopnostmi a žabím jedem v oku zabloudit. Naše cesta netrvala dlouho a obě jsme se dostaly až tam, kde jistě mělo dojít k další a nejedné situaci, kdy se Megan Harrowerová ukáže ve svém nejlepší světě. Když jsme po výstupu z autobusu přešli ulici, dostali jsme se až k domu, kde byl vidět transparent policie.

,,Počkej tady, hned se vrátím," zastavila jsem Pablu před vchodem a statečně se ve vteřině rozhodla že to již zvládnu bez jejího tlumočení i přes fakt že mi brazilský dialekt portugalštiny každým okamžikem stále více od těla.

Děvče mi věnovalo znechucený výraz a nakonec poslechla. Uraženě si sedla pod okno a já se vydala dovnitř. Když jsem vešla, okamžitě jsem si všimla recepce, kam jsem také zamířila. Tentokrát za ní neseděla recepční, co si neustále piluje nehty, ale policista zahleděný na svou práci.

,,Chci mluvit s vaším nadřízeným," okamžitě jsem mu ve svém rodném jazyce oznámila, přičemž on se na mě zaraženě podíval a chvíli si v hlavě seskupoval to, co jsem mu řekla.

,,Smím znát důvod?" pozvedl s přízvukem obočí.

,,Máte tu problém a dle toho na jaké úrovni profesionality jste ho ještě nevyřešili, musí zasáhnout někdo jiný," zamračila jsem se.

,,Jste z velitelství?" polknul policista.

,,Ano."

,,Z brazilského velitelství?" zarazil se nad mým přízvukem, který mu jistě brazilský nepřišel.

,,Pokud mě to dostane k vašemu šéfovi tak ano, jsem z brazilského velitelství," nepatrně jsem našpulila rty.

To už druhý přítomný do ruky vzal pevnou linku, která mu ležela vedle ruky, a když mu byla jeho prosba na druhé straně hovoru vyslyšena, skepticky začal v portugalštině jistě popisovat, co za nepovedený vtip tu před ním stojí. Při jeho mluvě se mu dostalo i pár odpovědí, než zavěsil a z nedalekých dveří vyšel jistě ten, po kterém se jistě sháněla. Vyšší zavalitější muž v policejní uniformě a již od pohledu za něj do otevřených dveří s vlastní kanceláří.

,,Člověk se tu ani nemůže odpočinout a neustále ho někdo ruší," zamrmlal směrem ke mně.

,,K tomu práce neslouží," věnovala jsem mu obličej bez výrazu.

Po dalších pár prohozených větách jsem se dostala k němu do kanceláře, kde se posadil do svého křesla za dřevěný stůl, zatímco já si sedla na židli naproti.

,,Co je tedy podle vás ten náš problém?" věnoval mi pohled.

,,Hoří vám tu prales," zamrmlala jsem, ,,velice závažně vám tu hoří prales."