Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗲𝗹𝗲𝘃𝗲𝗻: 𝗛𝗼𝗺𝗲𝗰𝗼𝗺𝗶𝗻𝗴

I když mnou neustále kolovala snad až depresivní nálada, do konce svého pobytu jsem to nakonec vydržela. Jak je jistě očekávatelné, domů jsem se těšila jako nikdy dřív, i když vysvětlovnání svých pracovních problémů komukoliv od Chase přes Marshalla a Brightona v podobě pouze mého příletu a nepříčetnosti doplněné agresivitou až po tu v autobusu nebude jedna z těch příjemných částí povinnosti. O zatčení vojenskou policií nemluvě. Také každým dnem více přemýšlím, jak se mi do rukou mohl dostat zbrojní průkaz, ale osud si s ním po tom všem nakládá jak chce. Těsně před odchodem z hotelu jsem si rychle sbalila a připravila se na jistě psychicky náročnou cestu přes letiště, do jehož černé kroniky jsem se zapsala více než účinně. Následně jsem si se svým kufrem vydala přes chodby hotelu, kde jsem se pokusila nevnímat okolí a co nejrychleji sejít k recepci.

,,Již jste na odjezdu?" usmál se Carl, který nyní zastával místo recepční a do doby mého příchodu mu zrak spadal na pár papíru, které ležely na
pultíku - od prvního pohledu faktury a složenky.

,,Ano," pokusila jsem se usmát ale převládlo ve mě následné zamumlání, ,,konečně."

Následně jsem si z kapsy vytáhla peněženku a počkala na verdikt přítomného, který se na okamžik zamyslel, i když v jeho výrazu byl místy vidět letmý úšklebek. Pokračoval zrakem na jeden z papírů, který byl na rozdíl od ostatních prázdný. Na něj si udělal pár poznámek, než mi věnoval pohled z očí do očí.

,,Sedm set padesát."

,,Euro?" vyvalila jsem na něj oči.

,,Liber se také nezdráhám," ušklíbl se.

,,Nechci vám nic připomínat, ale viděl jste jak to tu vypadá?" pozvedla jsem a poznámkou obočí.

,,To ovoce také nebylo zadarmo," dostalo se mi odpovědi, zatímco se přítomný brunet opřel o pultík, ,,ale možná byste mohla zaplatit i jinak."

Já se na něj tázavě podívala, zatímco on pokračoval v nahýbání se přes pult dokud se nezastavil a celou si mě svým zrakem přejel od hlavy až k patě, ale nejdéle se zastavil v okolí torsa a boků.

,,Co třeba tělem," zvedl zaujatě obočí na můj více než znechucený výraz, kde bylo nejvíce viditelné svěšené obočí tak jako povislé koutky, po kterých jsem mu s rázností na stůl položila jeho právě získaných sedm set padesát euro.

,,Recepční vás již očividně omrzela," vyprskla jsem naštvaně, a když jsem si vzala kufr, naštvaně jsem vyšla ze dveří, kde jsem se raději pařila na sluníčku místo flirtování s majitelem hotelu, který si to snad sliboval od každého cizince, kterých tu jistě za poslední dobu moc nebylo.

,,Pablo," zarazila jsem se při pohledu na děvče, které sedělo před hotelem ihned po nasátí více než vroucí atmosféry, ,,co tady děláš?"

,,Chtěla jsem tě naposledy vidět. A rozloučit se," věnovala mi úsměv, který jsem ji oplatila, ,,když už s tebou dnes nejdu na oběd," pokrčila rameny.

Následně jsme se obě vydali směrem na autobus, kterým se se mnou bruneta také vydala. Až u letiště jsem si v telefonu zkontrolovala letenky, které mi Morgan před odletem poslal a mohla jsem se vydat vstříc novým dobrodružstvím.

,,Budeš mi chybět. Užila jsem si to s tebou," věnovala jsem děvčeti pohled.

,,Ty mě taky," dostal se mi pohled na její zvednuté koutky, ,,a to neříkám každému." pozvedla následně obočí.

,,V tom případě si toho budu nadosmrti vážit," povzdechla jsem si pobaveně a přítomnou na rozloučenou objala.

,,Vrátíš se někdy?" pípla mi do ramene.