Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝘀𝗲𝘃𝗲𝗻: 𝗦𝗲𝗱𝘂𝗰𝘁𝗶𝗼𝗻 𝗮𝗻𝗱 𝗺𝗼𝗿𝗲 𝘀𝗽𝗮𝗻𝗸𝗶𝗻𝗴

Ráno jsem se chvíli nemotorně převalovala, však když jsem uštědřila facku prázdné matraci, otevřela jsem oči. Pak jsem si pro sebe jen seniorsky s nerudnou nechutí zamumlala a šourem se vydala do koupelny. Za celou dobu, kdy mi toho má rozespalost a otupené smysly byly svědkem, jsem si neuvědomovala zvuk tekoucí vody a faktu, že koupelna je v mém hotelovém apartmá ta jediná místnost ihned po prostoru postelí, stolem a židlemi. A snad také to, že tu od včerejšího příjezdu nejsem jediný člen MI6. Když jsem otevřela dveře do koupelny, zároveň se naproti mně odhrnul závěs ze sprchového koutu, ze kterého vykoukl nikdo jiný než Andrew natahující se pro ručník se stálým nevědomím o mé přítomnosti. Já chvíli zmateně a shrbeně jako Quasimodo mžourala, než jsem se konečně zorientovala ve více než trapné situaci a konečně se zmohla na slovo.

,,Vysvětli mi, jak si s tímhle mezi nohama nedokážeš najít holku?" zamručela jsem jako kdekterý kamioňák po pár pivech.

,,C-co tady děláš?" vypískl ztuhle blonďák fistulí, když se s bílým obličejem pokoušel zakrýt.

,,Chtěla jsem si vyčistit zuby, ale asi počkám venku," narovnala jsem se a urychleně vyšla s rudými tvářemi ze dveří.

Nakonec vyšel i Andrew, tentokrát již oblečený.

,,Pokud chceš, tak se ti tu taky svléknu, abychom to měli fifty fifty," zamumlala jsem se skloněným zrakem.

,,Jen to ne. Já už si na tyhle situace od výcviku začínám pomalu zvykat," dostalo se mi od stojícího odpovědi.

Nakonec se mi i zuby podařilo vyčistit, však z hlavy jsem dnešní situaci dostat nedokázala. V neposlední řadě jsem se převlékla z pyžama a nervózně si mnouc prsty jsem věnovala pohled přítomnému. Netrvalo však dlouho a já sebou nepatrně trhla.

,,M-Megan?" ozvalo se a já chvíli přemýšlela, kdy se Andrew stihl naučit břichomluvectví, zatímco naproti mně bez jediného pohnutí rtů stál, ,,Megan?"

,,Ano?" zmateně jsem se ozvala, než jsem objevila přítomnost komunikátoru, který jsem si vzala před odletem z Londýna a poté na něj úplně zapomněla.

,,Ty jsi něco pila? Zníš dost zmateně."

,,Přála bych si, abych něco vypila, však to, čeho jsem byla svědkem bylo za přítomnosti mé střízlivosti," odpověděla jsem s roztaženými rty.

Chaseův hlas, který se mnou chvíli více než rozvážně mluvil, se následně dostal i k přítomnému Andrewovi. Ten nás oba zároveň informoval, než se do našeho debatního kroužku přidal i čtvrtý člen, který mě ihned zpočátku překvapil svým přístupem ke stávajícímu problému.

,,Přehodnotili jsme situaci a dospěli jsme k jistým změnám..."

,,Ale no tak, Brightone, přestaňte mluvit v množném čísle. Já vím, že to je jen váš znalecký posudek a uznání, že jsem pojednou a opět měla pravdu," ušklíbla jsem se.

,,Jak chcete," povzdechl si, ,,a já osobně uznal, že pokud už celý problém zašel tak daleko a vy si za ním stojíte, tak se opravdu něco děje," odmlčel se, ,,a mimo jiné bych se chtěl omluvit, za to, co se nedávno stalo. Měl jsem si vás vyslechnout a ne reagovat tak unáhleně a přehnaně, jak jsem nakonec udělal."

Já se pro sebe jen tiše zašklebila, než do mě můj společník šťouchl loktem, abych uskutečnila i svou část vedeného dialogu.

,,A já bych se měla omluvit, že jsem k vám vtrhla do kanceláře bez zaklepání a měla pravdu," nasála jsem rty, zatímco Andrew mi věnoval až kárně rodičovský pohled, ,,a také že jsem se asi nechovala příliš vhodně. Mimo jiné bych to také chtěla vztáhnout na další případné problémy, nedorozumění nebo průšvihy, které se mi propletou mezi prsty. Nejsem moc dobrá v omlouvání, obzvlášť když před očima vidím ten váš urputně naštvaně nerudný obličej."