Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝘀𝗶𝘅: 𝗚𝗿𝗲𝗲𝘁𝗶𝗻𝗴𝘀

S dveřmi jsem nakonec ztratila trpělivost a opět jsem uštědřila lekci jak jim tak svému stále zdemolovanému ramenu. Dveře se okamžitě rozletěly a z nich jsem naštvaně vyšla já bez jakéhokoliv varování o okolní situaci, kterou jsem přestala vnímat nějakou chvíli zpět. Zprvu jsem věnovala pohled úplně bílému blonďákovi a brunetě, než jsem se rozhlédla a spadl mi pohled i na zbytek přítomných, který moje entrée zprvu zmátlo, já je nakonec vyvedla z míry ještě víc. Po chvilkovém sledování jednoho z přítomných, kdy mu tak jako všem ostatním díky helmě byly vidět pouze oči jsem i tak dokázala udělat vlastní profesionální úsudek.

,,Hele, není to ten z druhého patra, co mi v kantýně vzal poslední Capri-Sun? Že se nestydíš se mi ještě ukázat před očima," zamračila jsem se a otočila jsem se na skomírajícího kolegu, ,,Andrew, tihle nás nechtějí zabít, ti jsou naši."

,,J-jsi si tím tak jistá?" pískl, zatímco jeden z přítomných začal mluvit do svého ramene, kde měl vysílačku.

,,Našli jsme je. Byli to oni už od začátku, jen nás zmátlo oblečení."

,,To byl můj nápad," pochválila jsem se, ,,aby to zmátlo ostatní a nezastřelili nás tak rychle. I když tady to fungovalo přesně naopak."

Nakonec jsem usoudila, že možná můj nápad s převlečením nefungoval úplně stoprocentně, ale pozitivní je, že jsme všichni stále naživu. Tak napůl. Andrewův stále bílý obličej si o smrt vyloženě říkal. Po okamžiku se však zpoza rohu vynořily další dvě tváře, které mi dnes snad jen zpříjemnily den.

,,Vy dva jste mi tu ještě chyběli," zašklebila jsem se na oba příchozí.

,,To bylo velice znechucené přivítání směrem k někomu, kdo vám každý měsíc posílá výplatu," uculil se Brighton s Marshallem v zádech.

,,Kdybyste něco přihodil, jistě bych dosáhla i lepších výsledků. Možná bystě dostal i pusu."

,,Toho bych se raději zdržel," dostalo se mi od černovláska odpovědi, zatímco mi věnoval zaražený pohled.

,,A kdo říkal, že by ta pusa byla ode mě," vycenila jsem na něj potměšile zuby.

Po okamžiku jsem se otočila na Andrewa vedle sebe. Pablu už naštěstí pustil a stála po jeho pravici, však blonďák se svou stále bílou barvou v obličeji nevypadal příliš živě. Zatímco jsme se na něj všichni zmateně podívali, on se konečně pohnul. Však trochu jiným směrem, než jsme my ostatní měli v plánu. Během vteřiny se zřítil k zemi jako kámen.

,,A-Andrew," vyvalila jsem oči a vrhla se k hromádce neštěstí na zemi, ,,vidíte? Vždyť jste ho zabili. Dejte mu alespoň dýchání z úst do úst, aby to vypadalo, že jsme měli nějakou snahu ho oživit a nezemřel jen tak," podívala jsem se na Brightona, který byl jeden z prvních, kdo přikročil.

,,Já myslel, že jste prošla tím povinným kurzem první pomoci," věnoval mi muž pohled, ,,a pokud ano, tak byste jistě věděla, že když tu Jackson leží v mdlobách, tak jediné co bych mohl udělat je vám dát pohlavek a ne jemu dávat dýchání z úst do úst."

,,Já tím kurzem prošla, však jediné co si pamatuji je umístění únikových východů a nejrychlejší cestu do bufetu. Zbytek v podobě postupu v případě zombie apokalypsy jsem si domyslela sama."

,,Možná je to i dobře, že si z toho kurzu nic nepamatujete. Vaše dýchání z úst do úst by stejně skončilo jako nepovedený francouzák a to by ani ta plastová panna na nácvik oživování nechtěla zažít."

,,Děláte jako byste snad dokázal líbat lépe než já." zamračila jsem se.

,,Nikoliv, pouze chci říct, že já bych při záchraně něčího života resuscitovanému nenaslintal do pusy."