Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗳𝗼𝘂𝗿: 𝗜𝘁'𝘀 𝗻𝗼𝘁 𝗺𝘆 𝗯𝘂𝘀𝗶𝗻𝗲𝘀𝘀

Ráno jsem očekávala, že mě snad vzbudí zpěv zdejšího ptactva, které by mělo být exotičtější, než londýnští holubi, opak byl však pravdou. Probudila mě tvrdost postele, na které jsem ležela a něco, co mě sprostě tlačilo. Chvíli jsem se převalovala, než jsem naštvaně zamručela a podívala se pod prostěradlo, co je příčinou mého probuzení již v osm hodin ranních. Bílou látku jsem pod sebou nadzvedla a všimla si malé snad plastové zmačkané kuličky, kterou jsem v nevědomosti vzala do ruku za účelem zjistit, co to je, než se mi mezi prsty rozložila a vyklubal se z ní kondom. Použitý kondom. Okamžitě jsem jej se znechuceným vyjeknutím odhodila a on se rozplácnul o vedlejší stěnu na druhé straně pokoje, kde zůstal viset přilepený na tamější mucholapce.

,,Je to jen pět dní, jen pět dní," zamumlala jsem a ruku si šla bez dalšího čekání umýt.

Jen při střetnutí pohledu na mou novou nástěnnou dekoraci mě přešla hlavně chuť k jídlu, proto jsem se při pokusu nevnímat i ostatní nedostatky převlékla a vydala se na recepci do přízemí. Po východu ze dveří pokoje jsem následně nabyla i dojmu luxusu, kterého mi mým místečkem pro pobyt bylo dopřáno. Chodba byla tak jako pokoj oprýskaná, některé z pokojů neměly ani dveře a jejich obyvatelé neměli lepší nápad než dělat ty nejnepřístupnější věci, zrovna když jdu kolem a vše doplňovat více než hlasitým zvukovým doprovodem. Snad jen myšlenka, že i má postel byla obětí nejedné sexuální hrátky mě odpudila k tomu si na ní opětovně sednout, však následně mě pohled na podlahu odradil si sednout i na ni. Nakonec jsem došla až do přízemí, kde seděla recepční a stále si pilovala nehty, tak jako při mém včerejším příjezdu.

,,Nevyspala jste se příliš dobře," podívala se na mě.

,,Měkčí postel by tomu rozhodně neuškodila," opřela jsem se znechuceně o pultík před ní se zamručením.

Ona následně odložila svůj pilník a s černými vlasy, které měla svázané do volnějšího drdolu sklonila hlavu a do sešitu před sebou si něco poznamenala.

,,Jak dlouho se chcete zdržet?" zvedla zrak následovně.

,,Do pátku."

,,Nabídla bych vám i snídani, ale..." zarazila se posléze znechuceně při pohledu na stoleček u vchodových dveří, kde bylo pár okoralých kusů pečiva a několik pytlíků čaje společně s hejnem masařek, ,,ale tím, že tu nemáme zrovna rušno to neudělám."

,,Raději si něco seženu jinde," těžce jsem polkla a zaslechla kroky, které následně vyvrcholily příchodem muže s hnědými vlasy, několikadenním strništěm v béžovo modré kostkované košili, ve které se mu nepatrně rýsovalo břicho.

Ten ihned po vstupu spustil na druhou přítomnou mně nesrozumitelným jazykem, než se podíval na mě.

,,To je náš nový host," věnovala mu pohled, když z portugalštiny plynule přešla do angličtiny.

,,Host?" pozvedl se zaujetím příchozí obočí s náhlým úsměvem.

,,Přijela jsem včera o půlnoci," vyměnila jsem si s ním pohled stále s trochu znechuceným podtextem.

,,Jste Britka, že? Poznám to podle přízvuku," podal mi okamžitě na to přátelsky ruku, ,,Carlos, zdejší majitel, těší mě. Ale říkejte mi Carl.

,,Megan," pokusila jsem se mu přívětivost oplatit.

,,Je to tu malebné, že? Jste tu na dovolené?

,,Ne, pracovně. Pouze na pár dní."

,,Pracovně? Co děláte?" zarazil se muž naproti mně, zatímco si recepční dále pilovala nehty.