Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆: 𝗪𝗲𝗶𝗿𝗱 𝗯𝗮𝘀𝗲𝗺𝗲𝗻𝘁

Nakonec jsme se přes první překážku úspěšně dostali, však jsem si jistá, že Andrew mi to bude do konce života vyčítat.

,,Myslím, že bychom mu měli říkat Hanz. Bude to náš domácí mazlíček," usmála jsem se při cestě chodbou.

,,Kdybys byla na mém místě, jistě by sis to rychle rozmyslela," oklepal se blonďák, když už nám náš přítel byl dávno v zádech a my se mohli věnovat záchraně světa.

Když jsme prošli pár chodbami, všude bylo až strašidelné ticho. Já chvíli přemýšlela co dál, než jsem opět vyzkoušela otevřít jedny z dveří, které měli vést do jedné z kanceláří, bylo však zavřeno. Jak již pro mě bylo za dnešek zvykem. Vše pokračovalo násilným lomcováním, než se mi za pomoci druhého agenta dveře podařilo opět otevřít.

,,Tohle už není možné," vydechla jsem při pohledu na další zeď, co se za dveřmi nacházela.

,,V tom případě celá budova tu stojí jen jako kulisa," prohodil stojící směrem ke mně.

,,Co tu ale v tom případě mohou schovávat?" těžce jsem polkla, ,,a kde?"

,,Myslím, že ten sklep, okolo kterého si šla by nám mohl na naši otázku odpovědět."

,,M-Megan?" ozval se mi v hlavě Chaseův hlas, ,,c-co to děláte? Ještě se dostanete do problému."

,,Práce v MI6 je hold někdy synonymum rizika povolání," roztáhla jsem rty, ,,zjistil jsi něco ty?"

,,Nic se mi podařit nenašlo. Ve vašem okolí nejsou žádné signály, které by napovídaly jakékoliv přítomnosti sítě nebo serverů. Buď je mají velice dobře zabezpečené a skryté a nebo tam vážně žádné nejsou..."

,,Tak je to vážně jen na nás," věnovala jsem Andrewovi pohled.

,,Megan, okamžitě se stáhněte. Může to být nebezpečné. Nevíte co tam je," ozvalo se, ,,pomoc už je na cestě."

Chtěla jsem ještě mladíkovi odpovědět, však vyrušil nás příchod nečekaného hosta, kterým nebyl náš Hanz.

,,Co tady děláte?" prohodil zmateně muž, kterého jsme vyslýchali před dobrou hodinou zpět.

,,Trochu jsme se tu ztratili," s trapnosti v hlase jsem se zasmála, ,,víte, zapomněla jsem si tu na toaletě telefon a proto jsme se vrátili," vydala jsem se směrem k přítomnému aby si snad nevšiml dveří, které jsem zdemolovala, ,,ale už jsem ho našla a jsme na odchodu."

,,Že jste se neohlásili," zamumlal.

,,Nechtěli jsme vás rušit jen kvůli telefonu," usmála jsem se, ,,a myslíte, že byste nás mohl odvést ven? Stále se tu ztrácíme."

,,Jistě, pojďte za mnou," pokynul nám stojící a my se vydali za ním.

Byli jsme třetímu přítomnému přímo za zády, však já cítila, že už má sám nějaké podezření a že už pro něj nebudeme pouze novináři. Při naší chůzi, kdy jsme s Andrewem šli vedle sebe jsem se na něj otočila a několikrát náznakem trhla hlavou k muži, co nás vedl. Ze strany blonďáka mi bylo odpovězeno velice vyděšeným zakroucením hlavy, však i tak jsem pokračovala v mém naznačování.

,,No tak," sykla jsem tiše, ,,musíš to udělat.

Přítomný těžce polknul a svůj krok na okamžik zrychlil. Posléze poklepal našemu vedoucímu konvoje na rameno a ten se za ním zmateně otočil. Pak už vše proběhlo v řádu vteřin a sám nakonec skončil ležet na zemi.

,,Dobrá práce," poplácala jsem blonďáka po zádech, ,,teď ho ale musíme schovat, aby ho nikdo neviděl."

Na to mi stojící kývnul a když jsme omráčené tělo vzali, vydali jsme se co nejrychlejší cestou do těch jediných dveří, o kterých jsme věděli, že nejsou pouze iluze - kancelář. Tam jsme jeho tělo ukryli, pro jistotu mu svázali ruce i nohy a sami se pak vydali tam, kam jsme měli původně namířeno a to do zdejších sklepních prostor.