Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝗲𝗲𝗻: 𝗝𝗼𝗯 𝗽𝗿𝗼𝗽𝗼𝘀𝗮𝗹

Takhle jsem Marshalla, ještě neviděla - jako malé dítě hypnotizující výlohu obchodu s cukrovinkami. Morgan mezitím Jamese drbal mezi ušima, zatímco si užíval svůj první oběd a já celému prostoru věnovala vlastní povzdechnutí.

,,Kdybyste něco potřebovali, budu v kanceláři," zamumlala jsem než jsem se vydala ke dveřím, ,,a Jamesovi končí směna ve tři," dodala jsem nakonec.

Když jsem se opět usadila na své židli, ponořila jsem se do tajů všech mých papírů, které by konec konců mohly být důvod mizení deštného pralesu. Jsem si jistá, že s těmi, co se mi za dnešek dostaly do rukou jsem osahala alespoň hektar přírody. V práci jsem další chvíli pokračovala, než mě vyrušilo zaklepání na dveře.

,,Reklamaci pro nadbytečné vykonávání potřeby na nevhodných místech nepřijímáme," ozvala jsem se a dveře se otevřely, přičemž z nich vykoukl zmateně Chase, ,,pojď dál, myslela jsem si, že jsi Brighton."

,,Takže ten pes je tvůj? Říkal jsem si, že je divné, aby si takoví suchar v podpaží po centrále nosil štěně."

,,Možná ho nakonec naučí cítit jako normální obyvatele planety země. Oblíbil si ho a myslím si, že v něm něco pookřálo, když si ho vzal do náruče," ušklíbla jsem se, ,,no nic, co potřebuješ?"

,,Byl za mnou Andrew ohledně papírů a nějakých informací, které potřeboval dohledat, tak jsem si řekl, že by se ti něco také mohlo hodit," podal mi potištěnou stranu, na které se nacházelo přesně to s čím jsem si tu už několik hodin lámala hlavu.

,,Proboha Chasi, ani nevím jak ti za to můžu poděkovat," vydechla jsem s úlevou, ,,proč vůbec Morgan chce abychom to měli sepsané, když to jde pár pohyby zadat do počítače?"

,,Do papíru se ti hacker nenabourá," pozvedl brunet s úsměvem obočí.

To jsem nakonec vyhodnotila jako dobrý nápad, než jsem Chaseovy ochoty využila, a to co i přinesl sepsané jsem začala přepisovat do svých formulářů. Už mi to šlo naštěstí lépe od ruky než ráno, proto jsem se snažila na všechno dívat té lepší stránky. Vše hotové jsem nakonec založila zpět do kartotéky, sbalila si věci a s vyplněnými papíry náležící k mé práci v Brazílii jsem se vydala do Brightonovi kanceláře.

,,Tady vám nesu ty vyplněné informace..." zarazila jsem se ve dveřích, když jsem vešla do místnosti.

Chvíli jsem musela ztuhle stát abych snad uvěřila, na co se dívám, ale po pár vteřinách jsem si byla jistá že se mi to nezdá. Přítomný byl Marshall i Morgan a oba seděli na zemi. Černovlásek měl nohy zkřížené a druhý přítomný natažené, mezitím co držel mopse v rukou a ten se mu pokoušel tak jak to měl ve zvyku i u Brightona olízat všechno, co jde. Nejvíc mě ale zarazil jeho hlas který by odpovídal mluvě k miminkům nebo v našem případě štěněte.

,,Teď já, už si ho měl dost dlouho," ozval se po chvíli Morgan naproti němu a tím Marshalla vyrušil z jeho žvatlání.

Oba ještě chvíli pokračovali ve své aktivitě, než si všimli mě jakožto nově příchozí.

,,Tady je to, co jste po mně chtěl," podala jsem černovláskovi papíry, když se postavil.

,,Doufám, že jste si dnešek ve své nové kanceláři užila," prohodil.

,,Rozhodně ne tak jako vy," věnovala jsem pohled jemu tak Marshallovi.

Nakonec se mi podařilo zpět do svého vlastnictví získat i mopse, se kterým jsem se vydala domů. Opět jsem mu připravila VIP místo vedle řidiče, své věci položila na zadní sedadlo a sama se jala řízení.