Umění tolerance ✓

46. Znovushledání

Slehla se po něm zem. Už zase. Hledala ho v jeho kanceláři, která byla takhle v noci zase prázdná, a zamířila i do jeho sídla, které bylo prázdné jako Bradavická knihovna v sobotu ráno. Hledala ho na Malfoy Manoru, kde si znovu krátce popovídala s Narcissou, která jí řekla, že Draco před chvíli odešel, ale neřekl kam. Taky jí řekla, aby ji přestala po večerech takhle obtěžovat. Hledala ho i u Leanne a Thea, jenže tam taky nikdo nebyl, takže večeře už očividně skončila a všichni se odebrali do baru. A proto zamířila tam.

Kdyby se ovšem rozhodla vrátit se domů, na toho blonďatého fešáka by tam narazila, protože neúnavně bušil na její dveře do doby, než na něj vyletěla paní Higginsová a dala se s ním do řeči. Jenže Hermiona se rozhodla pro bar. Možná ji tam táhl alkohol, možná ne.

„Hermiono!" zvolala nadšeně Leanne, když si kudrnatá čarodějka prorazila cestu mezi lidmi tancujícími na parketu a probojovala se k boxu číslo jedna. Na chvíli se nedobrovolně stala vagónem jakéhosi lidského vláčku, ale brzy se odpojila. „Tak přece jen se k nám dneska přidáš!"

Hermiona se na ni nuceně usmála a pohledem skenovala každého jediného člověka v boxu, aby následně zjistila, že ani jeden z nich není její bývalý snoubenec. Ale zato tam byli oba rodiče malého Jamese.

„Vy jste tady taky?" zeptala se překvapeně, protože si myslela, že aspoň jeden z nich bude se svým synem.

Ginny se na ni zamračila. „Nesuď nás!"

„Taky potřebujeme vypnout!" doplnil ji její manžel a napil se whisky.

Hermiona svěsila koutky úst a víc to neřešila. Proč by taky měla? Vždyť je nesoudí, to ani náhodou. Neumí si ani vzdáleně představit, jaké to je vychovávat malého člověka, takže jestli Potterovi potřebují vypnout, tak ať se vypnou. Ji zajímá jen to, kde je sakra ten muž, který jí už tak dávno ukradl srdce.

„Není tady Draco?" zeptala se a Theo, který se doposud bavil s Pansy, se na ni podíval.

„Ne," odvětil ten, co si bude brát Leanne. Asi. „Omluvil se z večeře stejně jako ty. A tady jsme ho neviděli," poskytl jí odpověď na její otázku. „Myslím, že tě nechtěl vidět. Proto s námi nevečeřel."

Leanne, která v boxu neseděla, ale stála u stolu, se na něho nevěřícně podívala, zatímco Blaise se natáhl přes svou ženu a vlepil mu jeden výchovný pohlavek. To proto, aby nevykládal takové kraviny, i když jsou třeba pravdivé.

Hermiona se na svého nejlepšího kamaráda zamračila. „Díky, Theo," zabručela a následně ho propíchla pohledem, když jí řekl, že nemá zač a pokojně se napil whisky. Očividně už byl vylitý jako váza. Ale nesoudí ani jeho.

„Dáš si něco?" zeptala se jí Pansy a ona chvíli váhala, než přikývla a nacpala se na sedačku vedle Harryho, který musel svou ženu vzít na klín, aby se tam vešli. Ron byl naťápnut na zeď.

Snad nebude vadit, když se něčeho napije, než znovu vyrazí pátrat po Dracu Malfoyovi, který jí očividně není souzený. Už asi ani nepamatuje, jak vypadá jeho tvář, jakou barvu mají jeho oči, jak zní jeho hlas...

Dobře, tak pamatuje, ale občas má sklony k dramatičnosti.

***

„Ale notak... drahoušku..." konejšila paní Higginsová blonďatého muže v obleku šitém z kůže černých jednorožců, což mu nevěřila, když jí to řekl a považovala ho za psychicky narušeného. Ostatně normální být nemůže, když má tak nepřirozenou barvu vlasů i kůže... Trochu ji děsil. Byl jako upíři, o kterých jí kdysi, před dávnými časy, vyprávěla babička. „Bude to zase dobré..." Jemně ho poplácala po rameni, protože seděl na prvním schodě, zatímco ona stála nad ním na chodbě.