Umění tolerance ✓

44. Teorie Ronalda Weasleyho

„Nějak netuším, co tady vlastně dělám..." řekla Hermiona a nervózně se rozhlédla po restauraci. „A nejspíš bych teď měla být práci, ostatně jsem za to placena..."

Astorie se na ni mrzutě podívala. „Nezdržím tě dlouho," ujistila ji a mávla na číšníka, který k jejich stolu rychle přicupital. „Dáš si se mnou kávu?" Tázavě se podívala na Hermionu.

Jako by snad měla možnost odmítnout... Souhlasně přikývla a Astorie jim oběma objednala.

Byla z toho, jaký rozhovor ji čeká, poměrně nervózní. Ginny jí totiž samozřejmě prozradila, že Draco v záchvatu opilosti vyžvanil své matce a své bývalé úplně všechno. Od toho okamžiku odpočítávala minuty na tomhle světě, protože si byla jistá, že jedna z nich ji zabije. Tipovala, že jejím vrahem bude Narcissa, ale hazard jí nikdy moc nešel.

„Asi víš, proč s tebou chci mluvit," začala Astorie a Hermioně se zrychlil srdeční tep.

„Nejspíš ano..." připustila a černovlasá žena se ušklíbla.

„Draco mi řekl, že s tebou chodil, pak tě požádal o ruku, souhlasila jsi, pak ti postavil vaše společné sídlo a rozešel se s tebou a pak líbal nějakou Francouzku..." prozradila jí a Hermiona se netvářila vůbec nijak.

Astorie to vlastně shrnula docela perfektně, neb přesně takhle to víceméně bylo. Ve velmi zkrácené verzi.

Každopádně ale Hermiona zůstala mlčet, a tak si Astorie povzdechla a podívala se na číšníka, který před ně právě postavil dvě kávy. Počkala, až odejde, a poté stočila pozornost zpátky na Hermionu.

„Jen chci, ať víš, že mi to nevadí," nechala se slyšet a Hermiona překvapeně povytáhla levé obočí. „Není mi to příjemné, ale nevadí mi to. Vlastně mi došlo už docela dávno, že Dracovi nejsi tak lhostejná, jak tvrdil," ušklíbla se a Hermiona se tvářila rozpačitě.

„Nevím, co na to říct..."

Astorie se k Hermionině velkému šoku usmála. Mile. „Nemusíš nijak reagovat," ujistila ji. „Celá ta věc s Dracem už je za mnou. Jen jsem si to chtěla potvrdit," prohlásila a Hermiona na ni dál vyjeveně zírala. „Jedna věc mi ale přece jen nedá spát..." pokračovala Astorie a její tvář najednou ohromně zvážněla. „Draco mi v sobotu neodpověděl na to, kdy jste si spolu začali..."

Kudrnatá čarodějka strnula. Tak co teď? Astorie na ni klidně mohla ušít boudu a Draco jí ve skutečnosti tuhle informaci poskytl. Něco jí ale říkalo, že i když měl Draco nejspíš v žilách víc alkoholu než krve, nebyl by tak hloupý, aby Astorii ještě jednou ublížil tím, že jí zbytečně prozradí, že ji dlouho podváděl.

„Buď ke mně upřímná, Grangerová," vyzvala ji Astorie naprosto klidně a dokonce se na ni koutkem úst usmála, když se k ní nepatrně naklonila přes stůl. „Neutrhnu ti hlavu. Jen..."

„Jen mi zlomíš ruku? Třeba?" zkusila za ni dokončil a černovlasá žena povytáhla obočí.

„Jsi normální?" zeptala se nechápavě Astorie a Hermiona se zamračila. „Jen to potřebuju vědět, to snad chápeš. Taky by tě to zajímalo, kdybys byla na mém místě, ne?"

Hermiona chtě nechtě přikývla. Nejspíš by opravdu chtěla vědět, zda ji její bývalý podváděl s nějakou holkou, kterou si pár měsíců po jejich rozchodu chtěl vzít, zatímco ji o ruku nikdy nepožádal ani po letech vztahu... Vlastně jí bylo Astorie šíleně líto a cítila se opravdu špatně za to, co jí udělala. Možná by jí to měla opravdu říct a přiznat se, aby ulehčila svému svědomí...

„Tak mi to řekni, prosím... Musím to vědět," řekla s hlubokým povzdechem Astorie a Hermiona se podivila nad tím, že zrovna ona poprosila. Pocítila ještě větší výčitky svědomí. „Podváděl mě s tebou?" zeptala se přímo a Hermionino srdce vynechalo jeden nebo dva údery.