Umění tolerance ✓

33. Za zdmi Azkabanu

Lovec, z něhož se stala štvaná zvěř. Tak si právě teď připadá, když ho Adrian Thomas Hale tlačí před sebou a nutí ho kráčet temnou chodbou dál, aniž by věděl, kam má sakra jít. Šmejd do něj neustále strkal, aby udržoval tempo, a on mu za to chtěl už nejmíň osmkrát přerazit držku. Jen se prudce otočit a dát mu třeba čelo...

Ne, to nepřipadalo v úvahu. Nejen proto, že by to prudké otočení nejspíš neustál a flákl by sebou o zem, jelikož má ruce za zády, ale i proto, že si to nemohl u vedoucího bystrozora ještě víc podělat. Měl dost rozumu na to, aby si uvědomoval, že právě teď je tak v prdeli, jako nikdy předtím. A pokud má mít aspoň nějakou naději na to, že by se z toho nějakým způsobem vysekal nebo že by mohl dostat mírnější trest, musí spolupracovat. I když to znamená spolupracovat s bývalým přítelem Grangerové.

Jeho nádherná holka. Tak ta mu už pár hodin obývala kompletně celou mysl. Od toho krátkého rozhovoru, během kterého jí řekl pravdu, s ní nemluvil. Vlastně ji už ani neviděl. Jaký zastane postoj? Napráská ho bystrozorům, protože má v krvi smysl pro spravedlnost, nebo si to nechá pro sebe a bude i u soudu předstírat, že o ničem neví a dál bude stát na jeho straně?

To nevěděl. Zabýval se tím už několik hodin a přišel jen na to, že vážně netuší, jak Hermiona s informací, kterou jí poskytl, naloží. Obával se toho, co udělá, co by mohla udělat.

Svěří se s tím snad Theovi? Nebo Potterovi či Williamovi, který - překvápko - pravdu zná už dlouho?

Ano, řekl to svému právníkovi už při první schůzce. Tenkrát, když spolu soukromě mluvili ve skladu a William pak urychleně a trochu roztržitě opustil bar. Svázal si ale jeho mlčení přísahou. Musel k němu být už od začátku upřímný, aby mistr Tebboth věděl, jak vést jeho obhajobu co nejefektivněji. Jenže teď je v koncích a on taky. S tímhle totiž nepočítali, tohle nebylo na pořadu dne.

Někdo ho podrazil. Buď nějaký z těch kreténů, které si na tuhle špinavou práci najal, nebo někdo úplně jiný. Zprvu si myslel, že to na něj ušil Hale tím chybným únosem, při kterém mu musel být sebrán prsten, ale s postupem dne zjistil, že on to být nemohl. Byl to odpoledne na ministerstvu, což mu potvrdil jak Potter, tak Kingsley Pastorek. Jenže mohl si na to někoho najmout, není to tak těžké... Něco mu ale říkalo, že zrovna s tímhle Hale nemá nic společného. Netušil, odkud ten pocit pramení, ale věřil mu.

„Zastav se!" přikázal mu vedoucí bystrozor a Draco chtě nechtě musel udělat, co po něm chtěl.

Zastavil se a vzhlédl k mřížím, které jim bránily projít dál. Adrian za ním vytáhl hůlku, tiše zamumlal jakési zaklínadlo, jehož slova nepochytil, a série zámků na mřížích zacvakaly a mříže se otevřely. Strčil do něj a Draco zavrčel, ale přece jen se zase rozešel kupředu. Sotva mřížemi prošli, zámky za nimi zase zacvakaly. Toho už si ale Draco nevšímal a přimhouřil oči na krb, který byl obrovský a z něhož vyšlehly zelené plameny právě v momentě, kdy se za nimi zavřely mříže.

Stylové. Ušklíbl se a podíval se na Adriana. „Hádám, že na druhém konci na mě budou čekat Azkabanští strážní..." odtušil a vedoucí bystrozor se na něho škodolibě usmál.

Vzápětí ho Adrian chytil za paži a společně vkročili do obrovského krbu, většího než kdy viděl, a pak nebylo nic. Celý svět se s ním zatočil, na hrudi pocítil tíživý pocit rozpolcení a v další vteřině už ho přivítala nevábná pachuť zajetí, sebrané svobody, ztracených nadějí.

V kamenné, na první pohled chladné a nepříjemné místnosti na ně čekali dva strážní a Potter, který se do Azkabanu vydal nějakou dobu před nimi, aby mu přichystal vazební celu.