Umění tolerance ✓

10. Vítězové a poražení

„Malfoyi!“ vykřikla Hermiona, sotva se zjevila na místě, na které ji zmiňovaný zametací nástroj přemístil. „Co si myslíš, že děláš?!“ vyjela na něho a rozhlédla se kolem sebe. No aspoň, že je někde, kde to zná.

Odfrkl si a uhladil si sako. „Nevyšiluj,“ vyzval ji ledabyle a ona se na něho vztekle dívala během toho, co přešlapovala na místě. Byla bosá a chladná zem jí nedělala příliš dobře.

„Jsi dneska celý večer drzý a -“

„Vlez mi na záda,“ vyzval ji, čímž ji přerušil a ona vztekle zaklapla ústa a rozhodila rukama. Přesně, jak říkala. Drzoun jeden.

„To ty vlez na záda mně!“ zaprskala a on se pobaveně uchechtl, což ji taky rozčílilo. Vlastně ji od momentu, co ji hodil do krbu, rozčilovalo úplně všechno.

„Myslím to vážně, vlez mi na záda, odnesu tě.“

Hermiona se už už chystala, že mu tady udělá přednášku o slušném vychování, načež ho sama nějak urazí, ale po jeho slovech se zarazila. „Co?“

Sjel ji pohledem od hlavy až k patě. Doslova, protože její paty viděl, že jo. „Nemáš boty. Mohla bys na něco šlápnout.“

„Třeba tobě na obličej,“ poznamenala a on se ušklíbl.

„Třeba.“ Přistoupil k ní a ona vytřeštila oči a vyjekla, když oběma rukama uchopil spodní lem jejích šatů na obou bocích a vyhrnul látku nahoru. Dost na to, aby odhalil celou délku jejích nohou, ale zároveň ne zas tak moc, aby odhalil tajemnou komnatu.

„Co to - jsi normální?!“ Pleskla ho po ruce a on ji zpražil pohledem.

„Musíš roztáhnout nohy, abys-“

„No to teda nemusím!“

Draco se na ni podíval jako na korunovaného pitomce. „Musíš, když se máš udržet na mých zádech,“ vysvětlil a ona zčervenala a už po několikáté toho večera jí zabylo trapně. Tak má asi problém spíš ona než Malfoy. „Chci s tebou jen něco probrat,“ pokračoval a ona zpozorněla. To ji zaujalo, co asi tak může chtít? „Tak mi vlez na záda a já tě odnesu k sobě do kanceláře.“

Hermiona povytáhla obočí. „Proč?“

„Protože nemáš boty a já ti svoje půjčovat nebudu - to bych pak boty neměl já a byli bychom tam, kde jsme teď. A vhodnější místo na rozhovor, než mou kancelář, uprostřed noci nenajdeme,“ vysvětlil trpělivě a ona na něho zírala jak lesní včela z jara.

Nebezpečné. Skoro by přísahala, že Malfoyovi na vršku hlavy bliká červené světlo, jež upozorňuje na nebezpečí. Nebo mu na čele bliká nápis: Warning!. Rozhodně by s ním do jeho kanceláře neměla chodit. Ne takhle uprostřed noci a ne po tom, co jí dal okatě najevo, že o ni má zřejmě zájem - nebo by měl, kdyby nebyl s Astorii.

Greengrassová. No jasně, další důvod, proč by se teď hned měla přemístit domů, zamknout dveře na sto západů a nasadit si železné kalhotky a klíč spolkne. To jen tak, pro jistotu.

Zamrkala, když na ni dopadlo několik kapek a vzhlédla k obloze. Draco udělal to samé.

„Rozhoduješ se tak žalostně dlouho, že z toho začal brečet i svět,“ zabrblal a naježil se jak kocour, když se náhle strhla průtrž a začalo pršet, jako by to mělo být naposledy.

Jak romantické! Stát s nepřítelem, který očividně nepřítelem není, když máte touhu z něj vydřít duši, uprostřed noci na prázdné ulici, a ještě k tomu v dešti. Teď to chce nějaké grandiózní vyznání citů nebo nejmíň polibek jak vystřižen z klišé romantického filmu.