Umění tolerance ✓

49. Než nám dojde čas

Z pokusu o vraždu vedoucího bystrozorského úřadu, Adriana Thomase Halea, nebyl doposud nikdo obviněn. Podle pracovníků ministerstva chybí svědci, kteří by toho dne zahlédli na odboru v druhém patře kohokoliv podezřelého. Sám Adrian Thomas Hale se nechal slyšet, že nemá podezření na nikoho konkrétního. Vytrvale také vyvrací, že by měl v tomto pokusu o vraždu prsty bývalý smrtijed Draco Malfoy, který by podle mnohých z Vás měl dokonalý motiv k tomu, aby vedoucího bystrozora odstranil. Jak se nyní ukázalo, Draco Malfoy a Adrian Thomas Hale mezi sebou mají pře i v osobním životě (víc o vztahu členky Zlatého tria a bývalého smrtijeda na straně pět), což Draca Malfoye neustále staví do pozice logicky hlavního podezřelého. Ministr kouzel však prohlásil, že jméno Draca Malfoye v tomto případu vůbec nefiguruje.
Proč tomu tak je, můžeme jen hádat.

Draco ohrnul nos, zavřel noviny a odhodil je na stůl. No, Adrian svou část dohody splnil. Měl trochu strach, že to neudělá, dohodu poruší a obviní ho i z pokusu o jeho vraždu, se kterou opravdu nemá absolutně nic společného. Kdyby však věděl, kdo ten atentát na šmejda zorganizoval, poslal by tomu člověku květiny a děkovný dopis.

Hermiona, která noviny už četla, po něm neustále pokukovala během toho, co jim připravovala snídani. Na dnešní den si oba dva vzali volno. Moc společně stráveného času jim už nezbývá, proto z toho mála, co mají, chtějí vytěžit všechno, co jim je dovoleno.

„Jsem v pohodě, Hermiono," zabručel rozmrzele.

Čarodějka se zamračila a postavila před něj vaječnou omeletu. Poděkoval a ona nachystala jídlo i sobě a posadila se naproti němu. Jeho poznámku nekomentovala.

„Co budeme dneska dělat?" zeptala se a pohlédla ven z okna, na které útočily ostré paprsky už skoro jarního slunce, ale sníh se pořád vytrvale pral o své místo na světě.

Draco zvážněl a nejdřív spolkl sousto v ústech, než na její otázku odpověděl. Není totiž Ronald Weasley a má základy slušného chování a stolování. „Co bys řekla na to, kdybychom navštívili mou matku?" zeptal se opatrně a pohledem odhadoval, co si myslí.

Za matkou se opravdu potřeboval stavit, protože jí jaksi ještě neřekl, že má přítelkyni. I když to samozřejmě díky Dennímu věštci a tomu veřejnému odhalení jejich vztahu už ví. Stoprocentně mu to dá sežrat - že se to takhle oficiálně dozvěděla z novin a ne od něj. Vyhubuje mu.

Hermiona si odkašlala a odložila vidličku na talíř. „Na Malfoy Manor?"

Blonďa ztuhl. Tak tohle mu nedošlo, vůbec na to nepomyslel. „Ehm... pozvu ji k nám. K sobě," řekl a vůbec to nevylepšil, protože téma sídla, které jim postavil, ještě neprobírali.

Bylo to dost choulostivé stejně jako to, jestli pořád uvažují o svatbě. Ačkoliv... ne, už neuvažují. V Azkabanu nejspíš svatby povolené nejsou. Svatebními hosty by mohli být jedině akzabanští strážní, za svědky by jim mohli jít odsouzení smrtijedi a oddat by je mohl sám Adrian Thomas Hale. Svatba snů, opravdu.

Čarodějka to diplomaticky přešla. „Dobře," souhlasila. „Můžeme ji navštívit na Manoru," dodala a Draco se na ni překvapeně podíval.

„Nemusíš tam chodit, pokud-"

„To je v pořádku," přerušila ho a usmála se. „Je načase, abych se tomu konečně postavila. Je to jen sídlo." Pokrčila rameny a Draco jí věnoval překvapený pohled.

Tohle na ní neustále obdivoval. Tu její nebelvírskou odvahu a schopnost postavit se tomu, co ji děsí a z čeho má strach. Tohle on úplně nezvládá. Jenže vyniká zase v jiných věcech, ve kterých ona ne, takže... jo, perfektně se doplňují. Tečka. Nikdo není v žádném směru za blbečka.