Umění tolerance ✓

21. Rivalky

„Koho prosím tě pořád vyhlížíš?“ zeptal se Blaise Thea, který se loktem opíral o bar a pohledem neustále utíkal k proskleným dveřím.

Černovlasý muž zakroutil hlavou a odvětil, že nikoho. Přestal se opírat a posadil se na barovou stoličku vedle Pansy, která si znuděně pilovala nehty.

Dneska je zase plno. Až moc plno, protože nějaká mladá čarodějka tady slaví dokonce narozeniny, takže mají v baru víc lidí než obvykle. Za to by měli být Blaise s Theem rádi, že jo, protože jim jdou kšefty, ale pravdou je, že občas už na tu masu lidí nemají náladu. Jistě, že by bar bez problémů fungoval, i kdyby tady nebyli, ale tolik už si zvykli na to, že to tady každý večer kempnou, že trávit večerní čas doma by bylo asi divné. A taky je tady potom ta Blaiseova nemoc mít kolem sebe pořád obecenstvo.

Nicméně, dneska je vážně nuda. Astorie sem pochopitelně nepřišla, Daphné je prý ještě v Bristolu u rodinných známých, Draco je jen on ví kde, gang šelem se tady neukázal, Hermiona s Adrianem jsou zřejmě doma a Leanne...

„Pochybuju, že přijde, je už pozdě,“ podotkla náhle Pansy, která koutkem oka pozorovala Theodora, jenž se znovu zadíval ke vchodu. Jelikož je přirozeně inteligentní, došlo jí, koho že to milý Theo vlastně vyhlíží.

Theodore se na ni podíval a otevřel pusu, aby něco řekl, ale zřejmě si to rozmyslel, neb svá ústa vzápětí zase zavřel. Vyklopil do sebe zbytek whisky ve sklenici a se slovy, že jde zkontrolovat sklad, odešel.

„Myslíš, že vyhlížel Leu?“ optal se Blaise a okamžitě šlehl pohledem na barmana, který ho vyzval, aby šel sakra vystát důlek někam jinam, protože tady jim překáží. „Nono! Jsem velký šéf, kámo. Si tady můžu stát kde chci,“ prohlásil a hrdě vypnul hruď, takže chvíli připomínal gorilího alfasamce.

„A já šéfuju baru, tak fič na druhou stranu, Blaisi, nebo se zapoj a pomoz nám,“ odsekl plavovlasý mladík a Pansy se pobaveně ušklíbla, zatímco Blaise si uraženě odfrkl a za neustálého brblání o tom, že jsou jeho zaměstnanci drzí jak opice a že budou muset zapracovat na kázni, šouravým krokem obešel bar a posadil se vedle své přítelkyně. Makat se mu nechtělo.

„Ano, myslím, že Theodore vyhlížel tu střeštěnou holku,“ odpověděla se zpožděním na jeho otázku Pansy a schovala si pilník do černého psaníčka. „Vždyť říkal, že se s ní domlouval, že večer přijde.“

Blaise se na svou ženu zamračil. „Co proti Leanne máš? Vždyť je boží!“

Královna zmijozelské koleje povytáhla obočí. „Ale já proti ní přece nemám vůbec nic,“ ujistila ho upřímně. „Naopak ji považuju za velmi sympatickou. Ale střeštěná je, to musíš uznat i ty, čumáku.“

Blaise se uchechtl. Jo, Leanne střeštěná je, to zas jako jo. Ale to se mu na ní právě líbí - že je taková neobyčejně obyčejná, normálně nenormální a správně trhlá. Člověk se s ní nikdy nenudí a její zmatečné monology jsou totálně merlinovské! Plus upřímně zbožňuje, jak ta holka reaguje na Theovu přítomnost.

„Myslíš, že se tomu našemu klukovi myslistelskému líbí?“ zeptal se zamyšleně.

Vážně ho to zajímalo. Pokud si má trochu pohrát s osudem a svést jejich cesty dohromady, musí si být jistý tím, že o ni má Theo zájem. O Leannin zájem pochyb nebylo, aspoň mu to tak připadalo. Jenomže u Theodora jeden nikdy neví.

A ano, dal se na dráhu dohazovače, hlavního shippera, protože těm čtyřem nešťastníkům musí dopomoct ke štěstí, že jo. Nebylo by to úchvatné, kdyby chodili na trojrande? Blansy, Dramione a Theanne... Skoro se roztekl nad tou myšlenkou.