Theodore posedával u Hermionina oblíbeného stolu v rohu Leanniny kavárny, pročítal si zprávy v Denním věštci a poklidně popíjel kávu. Nenechal se rušit ranním kavárnovým ruchem a ani neustálým cinkáním zvonku nad dveřmi, i když to bylo poněkud těžké. Měl rád klid, proto vyhledával spíš tichá místa, ale dnes ne. Oči mu opakovaně utíkaly ke vchodu, aby zjistil, zda host, na něhož čeká, už dorazil. Pohled mu častokrát spadl i k pultu, za kterým se na své zákazníky usmívala Leanne, o které si každý, kdo ji zná, myslí, že fičí na Tekutém štěstí či na jiném jupí lektvaru, protože není možné, aby měl někdo pořád tak dobrou náladu.
Majitelka této příjemné kavárny na Příčné se mu líbila, to si musel přiznat. Shledával Leanne velmi atraktivní ženou a často se přistihl, že na ni neslušně zírá, ale... ale jeho srdce stále touží po tom, co nemůže mít. Po Daphné. A svým způsobem taky po Tracey, se kterou pořád udržuje ten oficiálně neoficiální nevztah.
Tolikrát už uvažoval nad tím, že se na to všechno prostě vykašle, přijme celou tu Daphné věc takovou, jaká je, a buď začne s Tracey mít opravdový a plnohodnotný vztah nebo ji propustí ze svých spárů a porozhlédne se po ženě jiné. Třeba po Leanne, která by měla být podle jeho informací k mání...
Nepatrně strnul a vzápětí se rozpačitě usmál, když sklonil zrak k novinám, neboť Leanne napříč místností zachytila jeho pohled a věnovala mu jeden ze svých zářivých úsměvů.
Hermiona, ta prokletá čarodějka, mu párkrát říkala, že má dojem, že se Leanne líbí, ale on jí to zvesela vyvracel, i když ten dojem sám má. Uvědomuje si, že o něj ženy mají zájem a často to na nich pozná. Ano, zájem mají... Až na tu jednu.
„Theodore.“
Theo prudce vzhlédl a okamžitě přimhouřil oči, když pohlédl na blonďatého muže v černém obleku, který se u jeho stolu objevil tak náhle, jako Filch u studenta porušujícího školní řád.
„Draco,“ oslovil ho na pozdrav značně odměřeně, složil noviny vejpůl a pokynul tomu zatracenému blonďákovi, aby se posadil.
Draco se zaksichtil, ale nic neřekl a tiše zaujal místo na jedné ze dvou židlí. Theodore seděl na rohové lavici a propaloval ho hypnotizujícím pohledem, který mu nebyl ani trochu příjemný, proto nakrčil nos a raději se zadíval na Leanne a pozvedl ruku, aby zachytil její pozornost a mohl si objednat.
Věděl, že má sakra problém a taky mu bylo jasné, že Theo (kterému se mimochodem pár dní bravůrně vyhýbal) bude mluvit celé hodiny, proto potřeboval dávku kofeinu. Mluvit o tom, jak špatné bylo to, co před třemi dny udělal. Udělali, přesněji. On a zatracená Grangerová, která mu nevědomky ničí úplně všechno, co má.
Jenomže Theodore mu vůbec nemusel říkat, že to bylo sakra špatné. Uvědomuje si to naprosto jasně a kdyby měl nějaké svědomí, už ho pojídá zaživa. To svědomí jeho, naopak by to asi moc nešlo. Líbat Grangerovou byl nápad, za který by jistě nevyhrál Bezovou hůlku. A líbat ji dál i po tom, co je přistihl Theo a sám se omráčil, byl nápad ještě horší, protože Theodore je málem vzteky zakousl, když se po nějaké době probral a zjistil, že se jeho nejlepší kamarádka dál oblizuje s jedním z jeho nejbližších přátel. Už ale vevnitř, protože stát na dešti už je začínalo nudit. Proto to kudrnaté koště opřel o zeď, kterou se ji svým tělem asi snažil protlačit, a dál ji líbal, jako by nemělo být žádné zítra.
Což teda bylo a bylo příšerné, neb s ránem přišlo uvědomění a.... Merlináčku, vždyť se seriózně chtěl oběsit na jedné ze svých drahých kravat!
„Já čekám, Draco,“ připomněl svou přítomnost černovlasý muž a svýma zelenýma očima dál vypaloval díru do blonďákovy existence.
أنت تقرأ
Umění tolerance ✓
قصص الهواةJe pár let po válce, ve které nakonec přece jen dobro zvítězilo nad zlem, a kouzelnické společenství se zase vrátilo do normálu. Ti studenti Bradavické školy čar a kouzel, kteří neměli možnost dostudovat, využili nabídky Minervy McGonagallové a nast...
