Umění tolerance ✓

22. Muži malých velkých gest

„Klika cvakla, Malfoy piští?“ pronesl tázavě a pobaveně zároveň Draco, když otevíral dveře místnosti, jež se nacházela naproti jeho kanceláři.

„Hermča vchází do dveří!“ Pokrčila rameny v momentě, kdy opravdu dveřmi prošla a okamžitě se zastavila na místě, jako by snad narazila do neviditelné zdi. Spodní čelist jí spadla ke kolenům.

Draco, který si přál, aby jí ke kolenům spadla ne spodní čelist, ale spíš spodní prádlo, se velice potěšeně ušklíbl a tiše za sebou zavřel. Nějakou takovou užaslou reakci předvídal a očekával. A to už před několika dny, kdy tuhle místnost nechal kompletně předělat jen z jednoho prostého důvodu, který má kudrnaté vlasy a pořád vyjeveně hledí na všechno okolo sebe.

Donedávna tahle místnost sloužila jako jakýsi pokoj, jeho pokoj, ve kterém si často dáchnul po obědě nebo se tady zašíval, když se mu nechtělo pracovat. Flákání si může dovolit, ostatně je sám sobě vlastním šéfem - a neřve po sobě nebo si nestrhává bonusy, když nestihne vše, co je na pořadu dne. Nicméně, když usoudil, že jistá do knih zažraná holka ho zřejmě tady bude navštěvovat velice často, nechal pokoj předělat na knihovnu. Její knihovnu, protože... co jiného dát holce, která miluje knihy, krmí se jejich stránkami a zapíjí to inkoustem? Jak dokázat Hermioně Grangerové svou... náklonnost? Postavte jí knihovnu.

Jo, randit s Dracem Malfoyem je výhra v každém směru. Ale není to pro každou a ne každá je hodna takových velkých gest.

„No páni!“ vydechla konečně čarodějka. Ve tváři stále ohromený výraz. „Netušila jsem, že tolik čteš.“ Vstoupila dál do místnosti a užaslým pohledem skenovala police s knihami, které lemovaly tři stěny od stropu až k podlaze. Ta čtvrtá byla celá prosklená a nabízela úchvatný výhled na panorama Londýna. Před prosklennou zdí stála na první pohled pohodlná pohovka, u níž se z každé strany vyjímal malý stolek s lampou. Před pohovkou stál nízký stůl z černého zdobeného dřeva a zprava i zleva u něj stálo křeslo. Všechny sedací prostředky natočeny čelem k oknům.

Draco se křivě pousmál, ale nic neřekl a místo toho zamířil k pohovce, na kterou se následně natáhl, zatímco Hermiona vyrazila na obchůzku knihovnou a zkoumala, jaké skvosty se v této nádherné místnosti schovávají. Zaujatě a velice spokojeně ji pronásledoval pohledem.

Jo jasně, on tolik čte... Jako ano, není Goyle, takže číst fakt umí a dokonce i čte rád, ale ne zas tak moc, aby si musel nechat stavět knihovnu v práci. Není pošuk, že jo. I když... Pansy ho tak toho večera, kdy ho rodičovsky odtáhla z baru, nazvala.

Na tu noc, o níž se nemluví, by nejraději zapomněl, což se mu i celkem daří, neb má okno jak tahle knihovna, ale... ty nejhorší a nejdebilnější věci si bohužel pamatuje, jak je pravidlem opilců. Třeba si jasně vzpomíná na to, jak v baru neohroženě prohlašoval, že spí s Grangerovou. Jakoby... To ho někdo zaklel, že se choval jako absolutní debil? Někdo otrávil ty flašky vína, které do sebe obracel jak Trelawneyová cherry?

Netušil, co ho tehdy popadlo - že se rozhodl chlastat víno, ve kterém je pravda, a že se zdunil jako by byl Předvečer všech svatých. Možná za to mohla opožděná reakce na jeho rozchod s Astorií, vážně se cítil příšerně, i když by leckdo mohl tvrdit, že má asi tolik citu, co Voldemort lásky v srdci.

Ztráta toho, co spolu s Astorii dlouhé roky měli, ho upřímně zasáhla. Nebude lhát, zvlášť pak nebude lhát sám sobě. Na takovou změnu ve svém osobním životě nebyl dostatečně připraven, třebaže se na ni připravoval už nějakou dobu. Ovšem, že to bolí. Astorie jeho srdci vládla dlouhý čas a byla první dívkou, kterou upřímně miloval... Samozřejmě, že i pochyboval o správnosti svého rozhodnutí, ale cosi mu našeptávalo, že ať už měl k rozchodu jakékoliv důvody, rozejít se s ní bylo správné.