Umění tolerance ✓

5. S nepřítelem v baru 2/2

Dát či nedát Adrianovi po hubě? Toť otázka.

Draco sice na rameno toho muže zaťukal svým čistokrevným ukazováčkem a získal tak jeho pozornost, ale dál neudělal nic. Protože byl asi o dva centimetry vyšší, musel mírně zaklonit hlavu, aby mohl své oči ostré jako břitvy zabodávat do těch jeho, očividně trochu opileckých.

Šlápnout či nešlápnout mu do úšklebku?

Proč by ale měl? Jistě, našel by stovky, možná tisíce důvodů, proč by tomu šmejdovi s ohromnou radostí šlápl do obličeje, ale stojí mu to za to? Stojí mu Adrian Thomas Hale za svobodu, kterou díky Merlinovi už nějaký ten rok má? A ty důvody... Nenávidí ho, to je jistě ten hlavní z nich. Vyloženě k němu přechovává odpor, vytáčí ho vším, co dělá, a celkově mu ten chlap nesedl v žádném směru. Otázkou však zůstává, zda jsou ty důvody dost dobré k tomu, aby se jeho pravá pěst setkala s tím přiblblým, povýšeným ksichtem vedoucího bystrozora. A vlastně... Neschovává se tady někde ještě jeden důvod? Ten, který nesmí být vysloven a který Draco jistě ignoruje?

Pomstít či nepomstít Grangerovou? Toť zatraceně dobrá otázka.

Nemělo by ho vůbec zajímat, jak s tou střapatou násadou na mop Hale jedná, jak se k ní chová a co s ní zamýšlí. Mělo by mu být vyloženě u prdele, jestli raní její city či jí srdce rozcupuje na tisíce malých kousků podrážkou svých bot. Vždyť Grangerová není jeho kamarádka a celkově je to prakticky cizinka, obyčejná holka, která s ním má společné jen to, že jedním z jejích nejbližších přátel je Theodore tak, jako je i jeho. Nic víc na ní není, nic víc je nespojuje.

Jo, akorát možná to, že ho zřejmě přitahuje, což bude muset probrat s nějakým odborníkem. S psychiatrem nejlíp, protože to rozhodně není normální. Vždyť tu kdysi zubatou vševědku vůbec nepovažuje za atraktivní!

No možná trochu přece jen ano, když se nad tím tak zamyslí. Nebo takhle: nemohl by s čistým svědomím, které stejně nemá, prohlásit, že Grangerová je ohyzdná, protože není. Vlastně je docela hezká, její oči oříškové barvy jsou vskutku zajímavé a i když se na něj dívají bojovně a jistou dávkou nenávisti, je v nich jakási rozverná jiskra; její úsměv láká k pohledu a její zvonivý smích je skoro pastvou pro uši - pokud tedy nechrochtá, jak má občas ve zvyku; její inteligence a důvtip jsou nadmíru přitažlivými vlastnostmi, neb hloupou drůbež on nerad, a za svou postavu se určitě stydět nemusí. Lhal, když prohlásil, že Astoriiny nohy jsou delší než ty její. Nejsou, porovnával to.

Takže... takže psychiatra navštíví asi hned zítra ráno, protože tohle je sakra průser! Nebo si dobrovolně vyjede na výlet do minulého století a podstoupí nějaké elektrošoky. Dobrý nápad. Zítra čmajzne na ministerstvu Obraceč času.

„Draco,“ oslovil ho po dlouhé, opravdu dlouhé a trapné chvíli Adrian a blonďák zamrkal a okamžitě přimhouřil oči. „Potřebuješ něco?“ zeptal se vedoucí bystrozor a se zájmem na něj hleděl, zatímco on se podíval kamsi za něho, aby zjistil, že se k nim skrz dav prodírá Blaise a hned za ním ta kudrnatá cácora, kvůli které bude jistě muset brát nějaká antidepresiva.

Zaměřil svůj pohled zpátky na toho šmejda a krátce se zamyslel. „Vlastně ano,“ řekl, vyslékl si sako a hodil ho po Hermioně, která se u nich právě zjevila. Nečekala to, takže jí ho hodil na hlavu a ona si chvíli hrála na bubáka, než si sako ze své myslitelny sundala.

Adrian strnul a viditelně se napnul, když zjistil, že žena, s níž má zítra rande, je tady. A jelikož není hloupý, odtušil, že je dost možné, že viděla, jak ho jedna z jeho kamarádek s výhodami políbila. „Hermiono,“ vydechl překvapeně a vzápětí k ní vykročil, ale čarodějka varovně vztyčila ukazováček a bojovně přimhouřila oči, proto se zastavil a jeho domněnka se potvrdila, třebaže Hermiona neřekla ani slovo.